Mentální anorexie: Proč psychoterapie je nejúčinnější základ léčby

Mentální anorexie není jen problém s jídlem. Je to vážná duševní porucha, kdy člověk přemýšlí o těle, jídlu a hmotnosti tak, že to zničí jeho život. V České republice jí trpí přibližně 3-5 % lidí, přičemž nejčastěji postihuje dívky ve věku 14-18 let. Ačkoliv se zdá, že jde o přílišnou péči o postavu, ve skutečnosti je to způsob, jakým mozek reaguje na hluboký vnitřní strach, kontrolu a pocit bezmoci. Farmakoterapie, jako jsou antidepresiva, pomáhá jen v případě společné deprese - sama o sobě anorexii nevyléčí. Právě psychoterapie je jediná metoda, která mění základní myšlenky, chování a vztahy, které poruchu udržují.

Proč psychoterapie funguje, kde léky selhávají

Farmakoterapie může zmírnit úzkost nebo deprese, které často doprovází mentální anorexii. Ale když pacientka přestane užívat léky, zpětná cesta k omezenému jídlu je často jen otázkou času. Studie z Psychiatrie pro praxi (2003) ukázaly, že pacientky s mentální anorexií, které absolvují pouze farmakologickou léčbu, dosahují jen 35 % míry remise. Ty, které prošly strukturovanou psychoterapií, mají 65 %. Proč? Protože léky nemění myšlenky. Psychoterapie ano.

U mentální anorexie se myšlenky typu „Jestli sním tři kousky chleba, budu tlustá“ nebo „Můj tělo je vždycky příliš velké“ stávají něčím, co se opakuje stovkykrát denně. Tyto myšlenky nejsou jen náhodné - jsou v hloubce vytvářeny strachem, potřebou kontroly a nízkou sebehodnotou. Psychoterapie je jediný nástroj, který pomáhá tyto myšlenky identifikovat, vyvolat a nahradit reálnějšími a zdravějšími. Kognitivně behaviorální terapie (KBT) je nejvíce prokázaná metoda - podle metaanalýzy Fairburna (2009) má úspěšnost 40-60 %, což je výrazně víc než u jiných forem terapie.

Co se děje v psychoterapeutickém sezení?

V KBT se nejprve pracuje na tom, co se v hlavě děje, když se pacientka dívá do zrcadla, vidí jídlo nebo slyší slovo „kalorie“. Terapeut pomáhá vytvořit seznam těchto automatických myšlenek. Například: „Když jsem snědla sýr, budu mít větší břicho.“ Potom se společně zkoumá, jestli je to pravda. „Máš nějaký důkaz, že sýr způsobuje větší břicho?“ „Když jsi jídla snědla včera, co se stalo?“ Tím se postupně rozkládá iluze, že jídlo je nebezpečné.

Terapie trvá minimálně šest měsíců, v intenzivní fázi se sezení konají 1-2x týdně, každé trvá 50 minut. Nejde jen o hovor - pracuje se i na chování: jak se chováš při jídle, jak se vyhýbáš určitým potravinám, jak reaguješ na váhu. Postupně se začíná jíst víc - ale ne jen proto, že terapeut řekl „musíš“. Protože když se to dělá jen z vnějšku, bez pochopení, zůstává to jen dočasné.

Rodinná terapie: Když celá rodina hraje roli

Pokud je pacientka dítě nebo mladistvá, rodinná terapie není doplňkem - je základem. Většina rodin neví, jak reagovat. Někdo říká: „Proč to děláš?“ Někdo: „Nech ji, ať si to vyřídí sama.“ Ale většinou je rodina přímo zapojena do poruchy - například tím, že se vyhýbá konfliktům, nebo že přílišně kontroluje jídlo, což jen posiluje pocit, že jídlo je nebezpečné.

Rodinná terapie se zaměřuje na změnu těchto vzorců. Průměrně trvá 15-20 sezení. Terapeut pomáhá rodičům pochopit, že nejsou „zločinci“, ale že se náhodně stali „součástí systému“. Učí je, jak podporovat dítě bez jídelního kontroly, jak reagovat na odmítání jídla, jak mluvit o těle bez hodnocení. Výzkum Janoušové (2019) ukazuje, že když se rodina zapojí, úspěšnost léčby stoupá o 30-40 %.

Realimentace a psychoterapie: Není to dva kroky - je to jeden

Mnoho lidí si myslí, že nejprve se musí zvýšit hmotnost, a teprve pak se může začít psychoterapie. To je chyba. Výživová rehabilitace (realimentace) a psychoterapie musí být spojené. Bez dostatečné výživy mozek nemůže fungovat - a bez fungujícího mozku se nemůže změnit myšlení. Psychiatr MUDr. Martin Pácal z FN Brno říká: „Úprava stavu výživy je nutným předpokladem pro umožnění základní léčby poruch příjmu potravy, kterou je psychoterapie.“

V praxi to znamená: výživový poradce a psycholog pracují společně. Když se pacientka začne jíst víc, psychoterapeut sleduje, jak se na to reaguje - jak se bojí, jak se cítí, jaké myšlenky se objeví. Například: „Když jsem snědla půlku banánu, cítila jsem, že jsem se ztratila.“ Tohle je důležitý moment - a právě v něm se psychoterapie stává silnou. Není to jen „jíst víc“. Je to „pochopit, proč jíst víc je strašné“.

Co se děje v Česku? Není to jednoduché

V České republice je výzva nejen léčit, ale najít léčbu. Existují jen tři specializovaná centra - v Brně, Praze a Olomouci - která nabízejí kompletní péči: psychoterapii, výživovou podporu, fyzioterapii a interní péči. Všechna ostatní pracoviště jsou jen částečně vybavena. Podle České lékařské komory z roku 2021 je v celé republice jen 42 klinických psychologů specializovaných na poruchy příjmu potravy. To znamená 1 specialistu na 750 pacientů. Doporučený poměr je 1:200.

Navíc je velký problém odmítnutí léčby. Anorexie je jednou z mála poruch, kde pacient odmítá být nemocný. „Nemám problém, jen chci být fit,“ říkají. To znamená, že terapeut často začíná s pacientkou, která se k léčbě nepřipravila. A to je nejtěžší fáze. Podle NZIP (2023) je to jedna z hlavních příčin selhání léčby.

Na druhou stranu, když se všechny komponenty spojí - psychoterapie, výživa, rodina, lékařský dohled - výsledky jsou výrazné. Podle centra AdiCare z roku 2022 má 78 % pacientů výrazné zlepšení po šesti měsících. A významnější je: bez psychoterapie 85 % pacientek za dva roky relapsuje. S kompletní psychoterapií jen 35 %.

Co když psychoterapie nevypadá jako zázrak?

Někdo říká: „Já jsem měla psychoterapii dva roky a nic se nezměnilo.“ A má pravdu - pokud nebyla doplněna nutriční podporou. Anorexie není jen problém myšlenek. Je to problém těla, které je vyčerpáno. Když je BMI pod 17,5, mozek nemůže správně pracovat. Podle AdiCare se psychoterapie začíná efektivně projevovat až po dosažení tohoto hranice. To znamená: pokud jste jen v terapii, ale nejíte dost, nebudete se cítit lépe. Nejde o to, že terapie nefunguje. Jde o to, že potřebuje podmínky, aby mohla fungovat.

Naopak, když se všechno spojí - jak v případě 18leté pacientky z Healthyandfree.cz - po roce se dostala na BMI 18,5, zařadila sladké jídlo do každodenního jídelníčku, měla partnera a říkala: „Jídlo pro mě přestal být problém.“ To není náhoda. Je to výsledek kombinace: výživová podpora, KBT, rodinná terapie a čas.

Kam jít, když potřebujete pomoct

Nejprve zjistěte, zda máte přístup k specializovanému centru. V Česku jsou to:

• FN Brno - jediné centrum v ČR s kompletní péčí od dětství po dospělost
• FN Motol, Praha - specializované oddělení poruch příjmu potravy
• FN Olomouc - komplexní program s psychoterapií a výživovou podporou

V soukromém sektoru poskytují komplexní léčbu pouze čtyři centra: AdiCare, Psyche, AMBULANCE a Centrum PPP. Měsíční program stojí 25 000-35 000 Kč. Pokud máte zájem o podporu, nečekáte, až se situace zhorší. Čím dříve začnete, tím větší je šance na úspěch.

Co se mění? Budoucnost léčby

Do roku 2025 se plánuje zvýšit počet specializovaných center na osm a počet klinických psychologů na 70. To je důležité, protože výskyt poruch příjmu potravy roste o 5 % ročně. Dalším trendem je prevence ve školách - některé školy v Praze a Brně už provádějí screeningy, aby se porucha zachytily dříve, než se zakoření.

Centrum AdiCare v roce 2023 spustilo nový program, který kombinuje KBT s tělesnou a uměleckou terapií. V pilotní studii ukázal 15 % vyšší úspěšnost než tradiční přístup. To znamená: budoucnost není jen v hovoru. Je v tom, jak se člověk znovu naučí cítit své tělo, jak ho respektovat, jak ho milovat - bez jídla jako nástroje kontroly.

Psychoterapie není rychlý řešení. Je to cesta, která trvá měsíce, často roky. Ale je to jediná cesta, která vede k opravdovému zdraví - ne jen k váze, ale k tomu, aby jídlo přestalo být nepřítel. A abyste se znovu naučili být sami se sebou - bez strachu, bez kontroly, bez návyku, že tělo musí být menší, aby bylo lepší.