Když se člověk snaží zpracovat traumatickou událost, první věc, kterou potřebuje, je pocit bezpečí. Bez něj se tělo uzamkne do režimu hypervigilance a práce s emocemi se stává téměř nemožnou.
Terapie traumatu je proces, který kombinuje psychologické a tělesné techniky, aby pomohl klientovi bezpečně integrovat traumatické zážitky vyžaduje pevné hranice a stabilní pocit bezpečí. Následující průvodce ukazuje, jak krok za krokem vybudovat důvěru, která umožní hlubší práci na uzdravení.Proč jsou hranice a bezpečí klíčové
Trauma výrazně narušuje vnímání kontroly a osobních práv. Výzkum ukazuje, že lidí s PTSD často postrádá pocit, že jejich tělo je bezpečné, což vede k dysregulaci nervového systému. Polyvagální teorie vysvětluje, jak vagus nerv řídí stav klidu versus stav obrany poskytuje rámec, proč je nutné nejprve stabilizovat autonomní regulaci, než se pustíme do zkoumání bolestivých vzpomínek.
Krok 1 - Vytvoření bezpečného terapeutického prostoru
Bez souhlasu o prostoru se žádná další práce nedá.
- Fyzické prostředí: měkké osvětlení, pohodlné křeslo, deka či polštář, které klient může použít jako „bezpečný objekt“.
- Verbální dohoda: na první schůzce si terapeut a klient stanoví signály (např. „zvednutí ruky“), které okamžitě zastaví jakýkoli proces.
- Rozpoznání limitů: klient jasně sdělí, která témata jsou „momentálně neprojitelná“. Respektování těchto hranic zvyšuje důvěru již od začátku.
Tento první krok se obvykle dosahuje během 1‑2 sezení, ale může trvat i 4‑6 sezení, pokud je trauma hluboce zakořeněné.
Krok 2 - Vnímání těla a regulace nervového systému
Klienti často „utíkají“ z těla, protože fyzické signály jsou pro ně bolestivé. Obnova tělesné spojitosti je proto základem.
- Dechová cvičení: pomalu prodlužovat výdech, aktivovat parasympatický nervový systém.
- Grounding techniky: „5‑4‑3‑2‑1“ metoda (pět věcí, které vidíte, čtyři, které cítíte, atd.).
- Vipassana meditace: pozorování dechu a tělesných pocitů bez souzení, podporuje stabilitu nervu.
- Proprioceptivní cvičení: lehké protahování nebo tělesná skenovací cvičení, které pomáhají klientovi „znovu se ztotožnit“ s tělem.
Pravidelný trénink těchto praktických nástrojů zvyšuje šanci, že klient zvládne přechod mezi stavem „bezpečí“ a „zpracování“.
Krok 3 - Stanovení a komunikace hranic
Hranice nejsou jen pravidla, jsou projevem sebeúcty. Správná komunikace zahrnuje:
- „Já“‑výroky: „Cítím se nepohodlně, když…“ namísto „Ty děláš…“.
- Konkrétnost: místo obecného „Nechci o tom mluvit“ použít „Nechci dnes mluvit o incidentu z ledna.“
- Opakování: hranice se upevňují postupným opakováním a přizpůsobováním na základě zpětné vazby.
Klient se učí rozpoznávat, kdy jeho signály říkají „zastav“, a jak je výrazně a klidně sdělit terapeutovi.
Krok 4 - Nácvik emoční regulace
Jakmile jsou hranice nastaveny, je čas pracovat s emocemi, které se objevují.
- Labeling (pojmenování) emocí: „Cítím hněv, protože…“ pomáhá převést surový pocit do slov.
- „Safe‑place“ vizualizace: představit si místo, kde se cítíte naprosto v bezpečí, a použít ho během náročných momentů.
- Kreativní vyjádření: kreslení, psaní deníku nebo hudba, která umožní externí zpracování.
- Fyzické zdroje: deka, teplý čaj, hřejivý polštář - vše, co tělu signalizuje, že je v bezpečí.
Tyto techniky snižují výskyt „záchvatů“ a umožňují klientovi zůstat v okně tolerovaného napětí (tolerance window).
Krok 5 - Posilování sebedůvěry a self‑compassion
Bez sebeúcty se jakákoliv změna rychle rozpadne. Důležité kroky:
- Deníkové afirmace: každodenní zapisování alespoň jedné úspěšné chvíle.
- Malé cíle: nastavení realizovatelných úkolů (např. „vyzkouším jedno nové grounding cvičení během týdne“).
- Self‑compassion break: pauza, během které si říkáte: „Je v pořádku cítit se tak, jak se cítím. Jsem na cestě.“
Postupné úspěchy posilují nervový systém a zvyšují pravděpodobnost dlouhodobé stabilizace.
Praktický nástroj: 7‑krokový checklist pro nastavení zdravých hranic
| Krok | Co udělat | Proč to funguje |
|---|---|---|
| 1 | Stanovit fyzický rámec (světlo, deka, souhlas s signály) | Poskytuje okamžitý pocit bezpečí k aktivaci parasympatického nervu |
| 2 | Vyzkoušet dechová cvičení 5‑min | Reguluje srdeční frekvenci a snižuje hypervigilanci |
| 3 | Použít grounding techniku 5‑4‑3‑2‑1 | Upevňuje spojení těla a mysli |
| 4 | Vyjádřit „já“‑výrok o osobní potřebě | Posiluje asertivitu a respekt k vlastnímu tělu |
| 5 | Identifikovat a pojmenovat aktuální emoci | Umožňuje práci s emocí místo jejího potlačování |
| 6 | Vizualizovat “safe‑place” během náročného momentu | Aktivuje mozkovou síť bezpečí a snižuje stresovou reakci |
| 7 | Po každém sezení zaznamenat jeden úspěch a jeden další krok | Buduje sebedůvěru a motivaci pokračovat |
Časté chyby a jak se jim vyhnout
Po cestě k důvěře se můžete setkat s typickými úskalími.
- Přetěžování: snažit se „projet“ trauma během jednoho sezení vede k retraumatizaci. Dodržujte princip „méně je více“.
- Ignorování signálů: pokud klient zvedne dohodnutý signál a terapeut pokračuje, dochází k reviktimizaci.
- Terapeutova hyperempatie: nadměrné vstřebávání emocionální bolesti není udržitelný. Terapeut by měl mít vlastní seberegulační nástroje.
- Nedostatečná supervize: práce s těžkým traumatem vyžaduje pravidelný odborný dohled, aby se předešlo vyhoření.
Další zdroje a co dělat dál
Po nastavení stabilního rámce můžete rozšířit práci na hlouběji ukotvených vzpomínkách. Doporučujeme:
- Kurzy trauma‑informed terapií - např. certifikace NEO Centrum (40 h).
- Číst knihy o polyvagální teorii (Stephen Porges) a aplikovat je v praxi.
- Navštěvovat skupinové workshopy zaměřené na tělesné techniky (např. Somatic Experiencing).
- Pravidelně konzultovat supervizii, aby se udržela terapeutická kvalita.
Klíčovým výsledkem je, že s pevnými hranicemi v terapii traumatu a pocitem bezpečí získáváte kapacitu zpracovávat i ty nejhlubší bolestivé vzpomínky, aniž byste se vraceli do stavu bezmoci.
Jak dlouho trvá, než se cítím v terapeutickém prostoru bezpečně?
Podle výzkumu NEO Centra se většina klientů cítí bezpečně po 4‑6 sezeních, pokud jsou během nich dodrženy výše uvedené kroky. Délka se může prodloužit, pokud je trauma velmi těžké.
Co mám dělat, když terapeut překročí mé hranice?
Okamžitě použijte dohodnutý signál (např. zvednutí ruky) a požádejte o přerušení sezení. Pokud se situace opakuje, zvažte změnu terapeuta a nahlásit incident příslušné profesní organizaci.
Jak poznám, že jsem připraven/a pracovat s konkrétním traumatem?
Když můžete během sezení udržet stabilní dýchání a není u vás aktivní signál „zastav“, značí to, že vaše regulace je dostatečná. V takovém okamžiku můžete s terapeutem plánovat postupnější zpracování.
Mohu si vytvořit vlastní bezpečný prostor i mimo terapii?
Ano. Použijte stejné principy - výběr klidného místa, deku, hudbu, a krátké grounding cvičení. Tím podpoříte autonomní regulaci i v běžném životě.
Co když se objeví úzkost po sezení?
Zkuste použít techniku deky (zavřete oči, položte si deku na tělo) a zpomalte dech. Pokud úzkost přetrvává více než 24 hodin, kontaktujte terapeuta pro úpravu tempa práce.
