When someone you love has a personality disorder, especially borderline personality disorder (BPD), you don’t just watch the struggle-you live it. The emotional storms, the sudden shifts in mood, the fear of abandonment that turns every quiet evening into a potential crisis. You might feel helpless, guilty, or even angry. And you’re not alone. In the Czech Republic, more and more partners are asking: Can I be part of the therapy? The answer isn’t simple. Sometimes, it saves the relationship. Other times, it makes things worse.
Proč se partner zapojuje do terapie?
Partner není terapeut. Nechce být terapeut. Ale chce pochopit, co se děje. Chce vědět, jak reagovat, když partner ztratí kontrolu, když se zhroutí, nebo když ho vypudí z domu. Zapojení partnera do terapie není o tom, aby řešil problémy pacienta. Je o tom, aby se naučil, jak nezhoršit situaci.
Národní ústav duševního zdraví v Klecanech od roku 2020 nabízí edukační programy pro partnery osob s hraniční poruchou osobnosti. Tyto programy nejsou terapie. Neřeší vaše trauma. Neřeší vaše pocity. Řeší konkrétní dovednosti: jak přestat reagovat na agresi jako na osobní útok, jak říct „ne“ bez toho, aby se partner cítil opuštěný, jak si stanovit hranice, které nebudete muset každý týden překračovat.
Podle dat z NUDZ z roku 2023 je 85 % pacientů s HPO trpí intenzivním strachem z opuštění. To znamená, že každý odjezd na nákup, každá pozdní zpráva, každý odmítnutý návrh na večírek může vyvolat krizi. Partner, který to neví, může neúmyslně tuto krizi vytvářet. Když se naučí, že „ne“ není odmítnutí lásky, ale ochrana hranic, může se situace zlepšit.
Kdy to opravdu pomáhá?
Zapojení partnera funguje nejlépe v třech případech.
- Když partner chce pomoci, ne ovládat. Pokud přichází s myšlenkou, že „pomůžu mu zvládnout svoje problémy“, bude to selhat. Pokud přichází s myšlenkou, že „chci pochopit, jak se k němu chovat, abych nezhoršil situaci“, má šanci.
- Když má partner vlastní hranice. Mgr. Kristýna Škardová z Brna, která pracuje s HPO od roku 2015, říká: „Partner, který nemá hranice, se stává součástí poruchy. Neřeší ji, udržuje ji.“ Hranice neznamenají odmítnutí. Znamenají jasnou komunikaci: „Když mluvíš křikem, nebudu reagovat. Když se zklidíš, budu tady.“
- Když je terapeut zkušený. Není každý terapeut schopen vést terapii, kde je přítomen partner. Musí umět řídit bouřlivé emoce, rozpoznat manipulaci, a zároveň nechat partnera mluvit. Bez toho je riziko, že partner bude používat terapeutické techniky jako zbraň.
Podle studie Psycholog AdiCare z roku 2022 se u pacientů, jejichž partneři byli zapojeni do edukačního procesu, snížilo sebedestruktivní chování o 40 % a emocionální regulace se zlepšila o 30 %. To není zázrak. Je to výsledek konzistentního učení.
Kdy to nefunguje - a proč?
Není to vždycky řešení. V některých případech je zapojení partnera špatným nápadem.
1. U narcistické poruchy osobnosti. Klinická psycholožka Julie Gottmanová říká: „Dva narcisté nejsou ve vztahu šťastní v pravém slova smyslu. Vztah může fungovat, ale pouze na povrchní úrovni vzájemného sloužení.“ Pokud partner má narcistické rysy, zapojení do terapie znamená, že se oba partneři učí, jak lépe využívat druhého. To nevede ke zlepšení. Vede k hlubšímu zneužívání.
2. V akutní fázi krize. Pokud partner prožívá těžkou krizi - sebevražedné myšlenky, sebeújmy, náhlé záchvaty agresivity - není čas na edukaci partnera. V této fázi potřebuje pacient stabilní prostředí, ne výukové hodiny. Partner se může zapojit až po zklidnění, kdy je možné pracovat na prevenci.
3. Když partner má vlastní trauma. Někteří partneři přicházejí s vlastními zraněními - z nedostatku lásky, z násilí, z opuštění. Pokud nejsou v terapii sami, mohou projekovat své bolesti na pacienta. Místo aby pomáhali, mohou zhoršovat vztah. Terapeut musí nejprve vyhodnotit, zda partner potřebuje vlastní podporu.
Na Lifecoaching.cz je anonymní průzkum z roku 2022, kde 27 % respondentů hlásilo, že zapojení partnera do terapie zhoršilo situaci. Proč? Protože partner začal používat terapeutické techniky manipulativně. „Můj partner se naučil, jak využívat mé vlastní hranice proti mně,“ říká jeden respondent. „Místo zlepšení došlo k dalšímu poškozování.“
Jak to vypadá v praxi?
Nejčastější programy v České republice trvají 5 týdnů. Probíhají každý úterý od 17:30 do 19:30 v Národním ústavu duševního zdraví. Nejsou zdarma, ale jsou levné - některé stojí jen 499 Kč s DPH za hodinu. Obsahují:
- Nácvik deeskalace: jak reagovat, když partner křičí, že tě opouští.
- Techniky „časového omezení reakcí“: „Nechám ti 20 minut, než budu reagovat.“
- „Emoční karanténa“: „Když jsem příliš unavený, nebudu mluvit. Přijdu zítra.“
- Stanovení hranic: „Nemůžu být vždycky k dispozici. Pokud to potřebuješ, napiš mi, a já ti odpovím, kdy budu moci.“
Respondentka Jana z Prahy, 34, říká: „Naučila jsem se reagovat na krize klidněji a nevnímat agresi jako osobní útok. Díky tomu jsme přežili 3 těžké krize bez rozchodu.“
Na druhé straně, pokud partner nechápe, že to není jeho úloha „vybavit“ pacienta, může se stát „emocionálním lékařem“ - a vyhořet. To je běžné. Proto je klíčové, aby každý partner, který se zapojuje, měl i vlastní individuální terapii. Průměrná cena je 1200 Kč za hodinu. To není luxus. Je to ochrana.
Co se mění v Česku?
Od roku 2018 se počet terapeutů specializujících se na HPO zvýšil o 35 %. V roce 2022 jich bylo 147. Více než 60 % z nich nabízí programy pro partnery. To je výrazný posun. Před deseti lety byla tato témata tabu.
Od ledna 2023 testuje NUDZ mobilní aplikaci „Hranice“. Aplikace poskytuje partnerovi okamžité návrhy reakcí během krize - například: „Napiš: ‚Chápu, že se bojíš. Neopouštím tě. Ale teď potřebuji pár minut.‘“ Pilotní projekt s 85 účastníky ukázal 22 % snížení intenzity krizí.
Ve stejnou dobu se připravuje certifikační program pro terapeuty - 120 hodin teorie, 80 hodin praxe. Bude spuštěn v prvním čtvrtletí 2024. Cílem je zamezit tomu, aby se „zaměření na partnery“ stalo mode, kterou využívají nekvalifikovaní terapeuti.
Co dělat, když chceš začít?
Nezačínejte terapií. Začínejte vzděláváním.
- Přečtěte si bezplatný e-book „Láska na hranici“ od Lifecoaching.cz. Obsahuje 12 konkrétních strategií - od toho, jak reagovat na „Tě nemám rád“ až po to, jak si říct „ne“ bez pocitu viny.
- Registrovejte se na edukační program NUDZ v Klecanech. Čekací doba je 4-6 týdnů, ale je to nejvíce důvěryhodný zdroj v zemi.
- Navštivte terapeuta pro sebe. Nejde o to, že jste „poškozený“. Jde o to, že jste v těžké situaci. Vlastní terapie vám pomůže rozlišit, kde končí problém vašeho partnera a kde začíná váš.
- Nezapomeňte na hranice. Největší chyba partnerů je přílišná empatie. Empatie je dobrá. Přílišná empatie je škodlivá. Hranice nejsou zlým slovem. Jsou základem zdravého vztahu.
Zapojení partnera do terapie není zázračný lék. Je to nástroj. A jako každý nástroj - funguje jen tehdy, když ho použijete správně. Když necháte terapeuta vést. Když necháte partnera být partnerem, ne lékařem. A když si pamatujete: vaše pohoda je stejně důležitá jako jeho.“
Může partner s poruchou osobnosti opravdu změnit, když se zapojím do terapie?
Zapojení partnera nezmění osobnost pacienta. Může ale změnit dynamiku vztahu. Pokud partner přestane reagovat na krize emocionálně, pokud se naučí klidně říkat „ne“ a nevyčítat, může pacient začít cítit bezpečí - a to snižuje potřebu krizí. Změna není okamžitá, ale dlouhodobě se projevuje v méně častých a méně intenzivních výbuchů.
Je to jen pro hraniční poruchu osobnosti nebo i pro jiné typy?
Nejvíce se používá u hraniční poruchy osobnosti, protože tam je strach z opuštění klíčový. U narcistické poruchy osobnosti je zapojení partnera často škodlivé - partner může být využíván jako zdroj potvrzení. U obyčejného narcistického chování bez diagnózy se partnerům doporučuje raději zdržet se zapojení do terapie a zaměřit se na vlastní hranice a odchod, pokud je vztah toxický.
Co když partner nechce jít na edukační program?
Nemusíte čekat na to, aby se změnil. Můžete začít vy. Pokud se naučíte reagovat jinak, pokud stanovíte hranice a držíte se jich, partner může začít reagovat jinak - i když nejde na terapii. Vztahy se mění, když se jedna strana změní. Ne musíte čekat na „všechno nebo nic“.
Je bezpečné zapojit partnera, když jsem sama zraněná?
Ne. Pokud jste sami trpíte úzkostí, depresí, nebo máte historii zneužívání, zapojení se může stát dalším zdrojem bolesti. Nejprve se ujistěte, že máte vlastní terapii a podporu. Vaše pohoda není náhradou za terapii partnera. Je její předpokladem.
Kde najdu kvalitního terapeuta, který zapojuje partnery?
Začněte u Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech - mají nejrozšířenější a nejvíce ověřený program. V Praze a Brně najdete i soukromé terapeuty, kteří se specializují na HPO - například Mgr. Kristýna Škardová nebo PhDr. Jan Beer. Zeptejte se, zda mají certifikaci z edukačního programu a zda sami doporučují partnerovi vlastní terapii. Pokud ne, hledejte dál.
