Role těla v terapii traumatu: Jak dýchání, pohyb a somatické intervence pomáhají uzdravit nervový systém

When someone survives a car crash, abuse, or years of emotional neglect, the trauma doesn’t just live in their memories. It lives in their body. Their shoulders stay tight. Their breath gets shallow. Their legs tremble without reason. Their stomach clenches when someone raises their voice. This isn’t weakness. It’s biology. Trauma gets stuck in the nervous system like a song stuck on repeat - and no amount of talking about it will silence it until the body gets a chance to release what it’s been holding.

Proč tělo nemůže být vynecháno v léčbě traumatu

Mnoho lidí přichází do terapie s tím, že chtějí „překonat“ své minulé zážitky. Chtějí přestat mít noční můry, přestat se bát být sám, přestat se cítit jako „rozbitý“. Ale když se snažíme řešit trauma jen myšlenkami a slovy, pracujeme jen s polovinou problému. Trauma není jen vzpomínka. Je to fyzický zážitek, který se uložil v nervové soustavě jako zadržená energie. Peter Levine, zakladatel Somatic Experiencing®, říká, že když se člověk ocitne v život ohrožující situaci, jeho vůle „odstěhuje někam na jiný kontinent“ - a tělo začne rozhodovat za něj. Zůstane v režimu „přežití“: buď boj, nebo útěk, nebo ztuhnutí. A když se ta energie neuvolní, zůstane tam navždy.

Studie Vojtové z roku 2023 potvrzují, že po traumatu zůstává trvale narušená psychofyziologická regulace napětí. Lidé s vývojovým traumatem často nevědí, co je „normální“ pocit těla. Pro ně je klid neznámý. Jejich tělo je připraveno na nebezpečí, i když je bezpečné. To je důvod, proč terapie bez tělesné práce často selhává - a proč se lidé cítí, že „nic se nezměnilo“, i když mluvili o svém traumatu desítky hodin.

Dýchání: Nejjednodušší cesta zpět k sobě

Dýchání je jediná věc, kterou můžete kontrolovat i když se cítíte úplně ztracení. Když jste v panice, vaše dech se zkracuje. Když jste v ztuhnutí, přestáváte dýchat skoro úplně. Tělo se naučilo, že dýchání je nebezpečné - protože v okamžiku traumatu se dýchání zastavilo. A teď, i když je bezpečné, vaše nervový systém si pamatuje: „Pokud dýcháš, můžeš být zasažen.“

Práce s dechem v somatické terapii není o tom, „hluboce dýchat“. Je to o tom, abyste se naučili pozorovat, co se děje. Vezměte si pět minut. Sedněte si. Nechte dech jít tak, jak je. Nechte ho být krátký. Nechte ho být povrchní. Nezkoušejte ho změnit. Jen ho pozorujte. Když se vám podaří to udělat, začínáte obnovovat spojení s tělem. To je první krok k bezpečí. A bezpečí je základ všech somatických přístupů.

Některé terapeuty používají techniky jako „dýchání do břicha“ nebo „dýchání do nohou“, ale klíčem není technika. Klíčem je přítomnost. Když se naučíte být s tím, co je, místo toho, abyste se snažili „něco udělat“, tělo začne uvolňovat. Samo. Bez násilí. Bez tlaku.

Pohyb: Když tělo chce třást se

Když se zvířata v divočině dostanou z útoku, hned se začnou třást. Třes je přirozený mechanismus, který uvolňuje zadrženou energii. Lidé to neudělají. Nebo se ho bojí. Nebo se mu snaží vyhnout. Ale tělo si pamatuje. A když se tělo konečně odváží třást, může to být strašně nebezpečné - pokud není v bezpečném prostředí.

TRE® (Tension & Trauma Releasing Exercises) je metoda, která využívá přesně tohoto přirozeného třesu. Nejde o cvičení, které se dělá „správně“. Jde o to, aby tělo získalo prostor, aby se samo třálo. Někteří lidé začnou třást rukama, jiní nohama, někdo se jen zakřiví a zatřese celý. To není šílenství. To je uzdravení. A přestože je TRE® cenově dostupný (individuální sezení 800-1200 Kč), vyžaduje pravidelnou praxi. Jedenkrát za týden nestačí. Tělo potřebuje čas. A bezpečí.

Pohyb v somatické terapii není o tom, aby jste se „lepší“ nebo „vytrvalejší“. Je to o tom, abyste se naučili poslouchat, co tělo chce. Když se vám chce pomalý pohyb rukou, udělejte to. Když se vám chce stát na zemi a zatlačit rukama do podlahy, udělejte to. Když se vám chce zůstat v klidu - zůstaňte. Tělo ví, co potřebuje. Jen ho nechte.

Somatic Experiencing®: Když tělo mluví, posloucháme

Somatic Experiencing® (SE) není metoda, kterou si můžete přečíst v knize a zkusit doma. Je to dlouhodobý proces, který se provádí s vyškoleným terapeutem. SE se zaměřuje na postupné uvolňování zadržené energie. Není to o tom, aby jste si vzpomněli na traumatu. Je to o tom, aby jste se naučili pozorovat, jak se tělo reaguje, když se k němu přibližujete.

Terapeut vám pomůže najít „malé okamžiky bezpečí“. Například: „Když řeknu číslo tři, co se děje v těle?“ „Když se dotknu vaší ruky, zůstáváte v klidu?“ „Když se podíváte na stěnu, cítíte se víc než když se díváte na mě?“ Tyto otázky nejsou náhodné. Jsou nástrojem, který pomáhá nervovému systému zjistit: „Tady je bezpečí.“ A když se to naučí, tělo začne uvolňovat. Postupně. Bez přetížení.

Podle průzkumu Asociace Somatic Experiencing ČR z roku 2022 má SE úspěšnost 75 % u jednorázového traumatu. U komplexního traumatu - který vzniká v dětství - je potřeba 15 až 20 sezení. To zní dlouho. Ale co když jste přežili 15 let zneužívání? Co když jste se učili, že tělo není bezpečné? Co když jste se naučili, že se cítit je nebezpečné? Pak 20 sezení není moc. Je to minimum.

Kraniosakrální biodynamická terapie: Jemný dotyk, který obnovuje rytmy

Některé tělo potřebuje jemnost. Ne třes. Ne dech. Ne pohyb. Potřebuje dotyk - ale takový, který nevnímá jako násilí. Kraniosakrální biodynamická terapie pracuje s jemnými manipulacemi na hlavě, páteři a křížové kosti. Cílem není „opravit“ něco. Cílem je obnovit přirozené rytmy těla - ty, které byly narušeny traumatem.

Filip Žitník, předseda České kraniosakrální asociace, říká, že „tělo má vnitřní inteligenci“. Když je v bezpečí, začne se sama vyrovnávat. Dotyk terapeuta je jen vodítko. Není to masáž. Není to léčení. Je to pozorování. A věření. Věření, že tělo ví, jak se uzdravit. Stačí mu dát prostor.

Tato metoda je vhodná pro 90 % klientů s vývojovým traumatem, podle studie Vojtové (2023). Ale vyžaduje terapeuta s minimálně tříletým certifikovaným výcvikem. Není to něco, co si můžete zkusit na YouTube. A není to rychlé. Ale je to hluboké. A pro mnoho lidí - to, co potřebují.

Co se nestane, když tělo nezahrnete

EMDR je efektivní metoda. Změní to, jak je vzpomínka uložená v mozku. Ale neřeší tělesné prožitky. Když klient s EMDR řekne: „Už si na to nevzpomínám,“ ale stále se cítí jako „zamrzlý“, nebo se mu zhroutí břicho, když někdo přijde blíž - pak se trauma neuzdravilo. Jen se přesunulo.

Když ignorujete tělo, může dojít k retraumatizaci. Když terapeut příliš rychle zasáhne do tělesných prožitků, klient může být přehlédnut. A když klient odmítá tělesnou práci - což se stává u 65 % lidí s vývojovým traumatem - není to odpor. Je to strach. Strach, že se zase ztratí. Strach, že se znovu zhroutí. Strach, že se tělo zase „nepřizpůsobí“.

Práce s tělem neznamená, že musíte být „otvářený“ nebo „emocionální“. Znamená to, že se naučíte být s tím, co je. A to je náročné. Ale je to pravda.

Kdo by měl začít s somatickou prací

Somatické přístupy fungují nejlépe u lidí, kteří:

• Prožívají fyzické příznaky traumatu - např. nevysvětlitelné bolesti, třes, ztuhnutí, nevolnost
• Mají problémy s tělem - nevědí, co je „normální“ pocit
• Jsou přesvědčení, že „nic z toho nezvládnu“ nebo „je to všechno v hlavě“
• Už měli psychoterapii, ale necítí se „uzdravení“
• Chcete se naučit seberegulaci, ne jen „odstranit příznaky“

Nepoužívejte somatické metody, pokud:

• Máte akutní psychotický stav
• Jste v těžkém stresovém stavu bez předchozí stabilizace
• Nejste připraveni pracovat s tělem - a nechcete

Jak začít - krok za krokem

Nechcete se okamžitě zapojit do 200hodinového výcviku? To je v pořádku. Začněte tady:

1. Dech: Každý den 3 minuty seděte a pozorujte svůj dech. Nezměňujte ho. Jen ho sledujte.
2. Pohyb: Vezměte si 5 minut, když se probudíte. Nechte ruce pomalu přejít z jedné strany na druhou. Přesně tak, jak se tělo chce.
3. Dotyk: Položte ruku na břicho. Představte si, že vaše ruka je jen „přítel“, který vás nekritizuje. Jen je tam.
4. Bezpečí: Najděte jedno místo, kde se cítíte bezpečně. Může to být křeslo, koupelna, zahrada. Vraťte se tam každý den. Přemýšlejte: „Co tady cítím?“ Ne: „Co bych měl cítit?“

Toto není léčba. Je to příprava. Je to výuka, že tělo není nepřítel. Je to váš domov.

Co se děje v Česku

Trauma-informovaná péče se stává standardem. Podle ACE studie má 64 % lidí v Česku zážitek z jednoho nebo více traumatičkých událostí v dětství. A to znamená, že každý třetí klient, který přijde do psychoterapie, má traumatu v historii. A většina terapeutů to stále ignoruje.

V České republice je k lednu 2024 přibližně 350 certifikovaných somatických terapeutů. Růst je 12 % ročně od roku 2020. Asociace Somatic Experiencing ČR spolupracuje s Neurovědeckým ústavem AV ČR na mapování změn v mozku během somatické terapie. Výsledky budou k dispozici v roce 2025. A to je první krok k tomu, aby somatická práce nebyla jen „hodná věc“, ale věda.

Kdo to může dělat

Somatická práce není jen pro terapeuty. Je to pro každého, kdo pomáhá. Učitelé, sociální pracovníci, lékaři, poskytovatelé péče - všichni potřebují vědět, jak tělo reaguje na trauma. Kurz Trauma informovaný přístup v pomáhajících profesích (ILPT, 2023) trvá 10 dní a stojí 32 000 Kč. Zahrnuje praktické cvičení na rozpoznávání tělesných vjemů, uzemňovací techniky, práci s dechem a pohybem.

Nejde o to, abyste se stali terapeuty. Jde o to, abyste přestali někoho „přinutit“, aby se „chovat normálně“. Jde o to, abyste se naučili říct: „Je v pořádku, že se cítíš takhle. Já jsem tady.“