Trauma a závislost: Jak psychoterapie léčí podkladové traumata

Trauma a závislost nejsou jen dvě různé problémy, které se náhodně potkají. Jsou propojeny hluboko v mozku, v emocích a v životních příbězích. Mnoho lidí, kteří bojují s alkoholem, drogami, jídlem nebo hraním, neví, že jejich závislost není příčinou, ale důsledkem. Příčinou je často něco, co se stalo dříve - něco, co se nezapsalo jako vzpomínka, ale jako tichý strach, který žije v těle.

Proč závislost není jen slabost vůle

Představte si, že jste dítě, které se učí, že svět je nebezpečný. Každý krok je plný strachu, každý hlas může být křik. Neexistuje bezpečný úkryt. Když dospějete, váš mozek se naučí, že jediný způsob, jak se cítit lépe, je změnit stav - pomocí alkoholu, tabletek, jídla, nebo něčeho jiného. To není volba. To je přežití.

Podle kanadského lékaře Gábora Matého, který pracoval s nejzávažnějšími případy závislostí v Vancouveru, 30 % lidí užívajících drogy v této oblasti jsou původní obyvatelé Kanady - skupina, která tvoří jen 5 % populace. U žen ve věznicích je tento podíl ještě vyšší - 50 %. To není náhoda. Je to důsledek generací trauma, které nebylo nikdy léčeno.

Závislost není dědičná nemoc. Není morální selhání. Je to reakce na nezpracované trauma. Každý, kdo je závislý, nese v sobě nějaké trauma. Ale ne každý, kdo má trauma, se stane závislým. To je důležité. Trauma neznamená závislost. Ale závislost téměř vždy znamená trauma.

Co je trauma skutečně?

Trauma není jen nějaká šokující událost. To je příliš jednoduché. Trauma je to, co zůstane, když událost překročí vaši schopnost zpracovat ji. Je to když cítíte, že nemáte kontrolu, že jste bezmocní, že nikdo nevidí, jak se cítíte. Může to být násilí, zanedbávání, rozvod rodičů, smrt blízkého, nebo i dlouhodobé psychologické zneužívání - to, co se zdá být „normální“ v rodině.

Neexistuje „správný“ způsob, jak se s trauma vypořádat. Někdo se zavře, někdo se stane agresivní, někdo se utopí v práci. A někdo hledá útěchu v látkách. Trauma se nezobrazuje jen v mysli. Změňuje mozek. Zvyšuje úroveň stresových hormonů, narušuje spojení mezi částmi mozku, které řídí emoce a rozhodování. To je důvod, proč závislost není jen „psychická“ - je to fyziologický stav, který mozek vytvořil, aby přežil.

Psychoterapie jako cesta zpět k sobě

Léčba závislosti bez práce s traumatem je jako léčit kašel antibiotiky, když příčinou je zápal plic. Může to na chvíli zmírnit příznaky, ale problém zůstává.

Psychoterapie, která se zaměřuje na podkladové trauma, začíná jedním jednoduchým, ale nesmírně důležitým krokem: bezpečím. Klient nemůže otevřít své bolesti, pokud necítí, že je někdo s ním. Terapeut není soudce, nejsou tu tresty. Je tu soucit. A to je přesně to, co chybělo v dětství.

Terapeut nezaměřuje jen na vzpomínky. Zaměřuje se na to, jak se trauma projevuje v těle - v napjatých ramenách, v nespavosti, v pocitu, že nikdy nejste dostatečně dobrý. Používá techniky jako EMDR (Eye Movement Desensitization and Reprocessing), které pomáhají mozku znovu zpracovat traumatické vzpomínky, nebo tělesně orientované metody, které pomáhají tělu zjistit, že nebezpečí už není.

Nejde o to, abyste „zapomněli“ na trauma. Jde o to, abyste ho přijali. A když ho přijmete, přestane vás ovládat. Závislost přestane být vaším jediným způsobem, jak přežít.

Co říkají výsledky výzkumů

Systematický přehled publikovaný v European Journal of Psychotraumatology v červenci 2022 sledoval 1.247 lidí z 15 zemí. Výsledek? 78 % účastníků, kteří absolvují trauma-fokusovanou terapii, prokázalo významnou redukci příznaků závislosti. Ve srovnání s tradičními přístupy, které se zaměřují jen na přestání užívání, byla úspěšnost o 40 % vyšší.

V České republice se tato oblast rychle rozvíjí. Podle Prof. Tomáše Šolcového z UK v Praze se počet odborných článků o trauma a závislosti v českých psychologických časopisech za posledních pět let zvýšil o 147 %. Terapeuti se učí novým metodám. V říjnu 2023 na mezinárodní konferenci v Praze 63 % českých terapeutů prohlásilo, že plánuje rozšířit své dovednosti v oblasti trauma-fokusované terapie během příštích dvou let.

Co je nebezpečné na „trauma jako vysvětlení všeho“

Ale ne všechno, co zní jako pravda, je pravda. Někteří lidé začínají všechny své problémy - neúspěchy, agresivitu, ztrátu smyslu života - svádět na trauma. To není léčba. To je alibi.

Psycholog Martin, citovaný v článku na Seznam Zprávy, upozorňuje: „Když všechno svádíme na trauma, přestáváme být aktivními hráči svého života.“

Bessel van der Kolk, autor knihy Tělo nesoucí trauma, říká: „Cílem terapie není jen rozebírat minulost. Cílem je znovunalezení vlastní agendy - schopnosti rozhodovat, cítit, žít v přítomnosti.“

Práce s traumatem není o tom, „kdo je vinen“. Je o tom, „kdo jste teď?“ A jak chcete žít dál.

Co se děje v Česku?

V České republice je přístup k psychoterapii stále nákladný. Státní pojišťovny nehradí léčbu závislostí jako takových. Pouze část nákladů na léčbu duševních poruch. Cena jedné hodiny terapie se pohybuje mezi 800 a 1500 Kč. Existuje přes 1.100 certifikovaných psychoterapeutů v zemi. Mnozí z nich pracují s trauma a závislostí - například Mgr. Eva Matulová z Prahy, která používá hlubinný psychodynamický přístup.

Online terapie je pro mnohé závislé lidé ideální první krok. Pokud máte strach z fyzického prostoru, pokud se cítíte nebezpečně v kanceláři terapeuta, může vám domácí prostředí dát pocit bezpečí, který potřebujete, abyste začali.

Co říkají lidé, kteří to prožili

Na fóru Anonymní alkoholici uživatel Petr_45 napsal: „Až když jsem začal pracovat na dětském traumatu ve 38 letech, pochopil jsem, proč jsem k alkoholu utíkal od 16 let. Terapie mi trvala 2 roky, ale teď mám 5 let sucha.“

Na druhou stranu, na Redditu uživatel Závislá_srdcem napsal: „Po 6 měsících terapie jsem skončil, protože mi terapeutka vnucovala své interpretace místo abych hledal své vlastní řešení.“

To je klíč. Terapie není o tom, aby vám někdo řekl, co jste zažili. Je o tom, aby vás někdo vede, abyste to sami našli. Pokud se cítíte, že vám někdo říká, co máte cítit - hledejte jiného terapeuta.

Co dělat dál?

Pokud se cítíte, že vaše závislost má kořeny v něčem, co se stalo dávno:

• Hledejte terapeuta se specifickým vzděláním v oblasti trauma - hledejte slova jako „EMDR“, „tělesně orientovaná terapie“, „trauma-fokusovaná“.
• Nechte se vést svým tělem. Pokud vás něco při hovoru napíná, zatíží, nebo vyvolává pocit nebezpečí - to je důležité. To není „přehnané“. To je vaše paměť těla.
• Nechte si čas. Léčba trauma není rychlá. Někdy trvá roky. Ale každý krok, který uděláte, je krok zpět k sobě.
• Nepředpokládejte, že všechno musíte zvládnout sami. Podpora, kterou najdete v Anonymních alkoholikách nebo jiných skupinách, není nahraditelná.

Nejde o to, abyste se „vyléčili“ z trauma. Jde o to, abyste se naučili žít s ním - bez toho, aby vás ovládal. A když to zvládnete, závislost přestane být vaším jediným způsobem, jak přežít. Stane se z ní volba. A vy už budete mít jiné volby.