Uvědomujete si, že někdo, kdo přežil vážné trauma, může z toho vyjít silnější? To zní jako protislovo. Jak může něco, co zničilo život, zároveň ten samý život přeměnit na něco lepšího? Posttraumatický růst (PTG) není o tom, že by trauma bylo dobré. Je to o tom, že lidská duše má překvapivou schopnost najít smysl i v těch nejtemnějších chvílích.
Co je posttraumatický růst?
Posttraumatický růst není odlehčení od bolesti. Není to „všechno má svůj důvod“ nebo „z toho něco vyplivneš“. Je to proces, ve kterém člověk po traumatické události začíná vnímat svůj život jinak. Může zjistit, že má silnější vztahy, jasnější priority nebo hlubší pochopení toho, co opravdu důležité je. Tento růst není okamžitý. Někdy trvá roky. A není to něco, co se dá „vytvořit“ - vzniká samovolně, když člověk přestane bojovat proti své zkušenosti a začne s ní žít.
Podle výzkumu Markéty Kastnerové z Masarykovy univerzity, který sledoval 300 lidí po traumatu, 65 % z nich prožilo alespoň tři z pěti klíčových forem růstu. Nejčastější bylo ocenění života - 82 % lidí řeklo, že po traumatu začali cítit, že každý den je dárkem. Dále následovaly vztahy s druhými lidmi (76 %) a osobnostní růst (68 %). Lidé častěji říkali: „Teď vím, kdo mi skutečně stojí za to.“ Nebo: „Nechápu, jak jsem dřív mohl trávit čas na věcech, které mi vůbec nevadily.“
Pět oblastí, kde se PTG projevuje
Posttraumatický růst se neobjevuje náhodně. Výzkumy ho rozdělují do pěti jasných oblastí, které se opakovaně objevují u lidí, kteří prošli extrémním stresem:
- Vztahy s druhými lidmi: Trauma často odstraňuje povrchní kontakty. Zůstávají jen ti, kdo skutečně stojí vedle. Mnoho lidí popisuje, že po ztrátě nebo vážné nemoci se jim podařilo vybudovat hlubší, autentičtější vztahy - s partnerem, dětmi, přáteli. Někdy dokonce s lidmi, které dříve neznali.
- Nové životní možnosti: Když se něco zcela zničí, člověk nemá jinou volbu než začít znovu. Někteří po autonehodě změnili zaměstnání. Někteří po smrti blízkého se rozhodli věnovat se pomoci druhým. To není „náhrada“ za ztrátu. Je to nový směr, který vznikl z potřeby najít vlastní cestu.
- Osobnostní růst: Mnoho lidí po traumatu říká: „Nevěděl jsem, že jsem toho schopný.“ Zvýšená sebedůvěra, odolnost, schopnost překonávat strach - to vše se nevyvíjí v klidu. Vzniká v boji, v noci, kdy se člověk probouzí a znovu začíná.
- Spiritualita a smysl života: Nejde nutně o náboženství. Jde o to, že člověk začíná hledat odpovědi na otázky: Proč to bylo právě já? Co má můj život znamenat? Mnoho lidí popisuje, že po traumatu začali cítit spojení s něčím větším - přírodou, lidskou soucitností, smyslem existence. To je jiný typ víry než náboženský. Je to vědomí, že život má význam, i když není spravedlivý.
- Ocenění života: To je nejčastější forma PTG. Lidé začínají všímat si drobností - slunce na obličeji, hlas dítěte, káva ráno. Právě tyto věci, které dříve brali za samozřejmé, se stávají důležitými. Někteří říkají: „Teď vím, jak krásné je jen být naživu.“
PTG a PTSD - nejsou to stejné věci
Je důležité to pochopit: můžete mít posttraumatickou stresovou poruchu (PTSP) a zároveň prožívat posttraumatický růst. Nejde o to, že jeden vylučuje druhý. PTSP je o tom, jak trauma zničilo vaši bezpečnost, váš pocit kontroly, váš klid. PTG je o tom, jak jste se po tom zničení začali znovu stavět.
PTSP se projevuje nesnášenlivostí k vzpomínkám, nočními můrami, vyhýbáním se místům nebo lidem, které připomínají událost. PTG se projevuje změnou hodnot, novým smyslem, hlubšími vztahy. Můžete mít obě věci najednou - a to je normální. Není potřeba „překonat“ PTSP, aby se objevil PTG. Může se objevit i v průběhu terapie, kdy se člověk učí žít s bolestí, nikoli jen ji potlačovat.
Kdo prožívá PTG - a kdo ne?
Ne každý, kdo prožije trauma, zažije posttraumatický růst. Ale většina - a to je překvapivé. Výzkumy ukazují, že mezi 30 % a 70 % lidí hlásí alespoň nějakou formu růstu. V Česku je to zvlášť výrazné. Podle průzkumu České psychologické společnosti z roku 2021 používá 78 % klinických psychologů koncept PTG ve své praxi. Z toho 63 % jej systematicky začlenilo do terapie.
Nejčastěji PTG prožívají ženy - 58 % výzkumných respondentů bylo ženami, zatímco muži tvořili 42 %. Nejvyšší podíl je ve věkové skupině 35-44 let. Proč? Pravděpodobně proto, že v tomto věku lidé mají větší vnitřní zdroje - vztahy, zkušenosti, schopnost reflektovat. Mladí lidé často ještě nemají dostatek „životního kapesníku“ na to, aby přehodnotili svůj život. Starší lidé mohou mít problém s přijetím změn.
Největší překážkou růstu není trauma samotné. Je to tlak - od sebe samotného nebo od druhých - že byste měli „být silnější“, „překonat to“ nebo „najít pozitivní stránku“. To je to, co vytváří sekundární trauma. Když člověk cítí, že musí být „pozitivní“, aby byl „dostatečně silný“, začíná potlačovat svou bolest. A právě ta bolest potřebuje prostor, aby mohla být přijata. A až poté může růst vzniknout.
Jak se PTG rozvíjí - a jak ho podpořit
PTG není cíl. Je to proces. A proces trvá. Podle terapeuta Miroslava Sedláka trvá průměrně 2-3 roky, než se začnou projevovat výrazné změny. Není to něco, co se dá „dokončit“. Je to cesta, která se mění s každým dnem.
Terapeutická podpora hraje klíčovou roli. Podle výzkumu z Masarykovy univerzity a průzkumu klientů českých terapeutických center je nejúčinnější přístup, který kombinuje:
- Přijetí historie: Neodmítat, nezakrývat, nezlehčovat. Přijmout, že se něco zlomilo.
- Kognitivní rekonstrukce: Přehodnocování vlastních hodnot. Co je důležité? Kdo jste? Co chcete dělat dál?
- Podpora vztahů: Vytváření bezpečného prostředí, kde se člověk může otevřít - s terapeutem, rodinou, skupinou podpory.
- Nezakazovat smutek: PTG nevyžaduje šťastný výsledek. Vyžaduje pravdu.
V Česku probíhá projekt „PTG v praxi“, který má za cíl vytvořit standardizovaný protokol pro klinické centra. Do konce roku 2025 by měl být implementován ve 30 zařízeních. To je velký krok. Ale je potřeba více terapeutů. V ČR je na 106 000 obyvatel jen jeden certifikovaný trauma terapeut. To je příliš málo.
Co můžete dělat, pokud prožíváte trauma
Nemusíte být terapeutem, abyste podpořili svůj růst. Tady je několik věcí, které skutečně pomáhají:
- Pište. Nepište pro někoho jiného. Pište pro sebe. Co vás dnes trápí? Co vás dnes překvapilo? Co jste si všimli, co byste dřív nevšimli?
- Přiznejte si, že to bolelo. Nemusíte být silný. Musíte být upřímný.
- Navštivte skupinu podpory. Nejde o to, aby vás někdo „vyléčil“. Jde o to, aby jste viděli, že nejste jediný, kdo se cítí takhle.
- Udělejte něco malého, co vám dává smysl. Nezabíjejte se velkými cíli. Stačí, když dnes vypijete kávu a nebudete řešit, jak to všechno bude dál. Stačí, když se podíváte na oblohu.
- Nechte se vést svou intuicí. Nikdo jiný než vy neví, co potřebujete. Pokud vás něco vytahuje - neodporujte tomu. Pokud vás něco zatlačuje - nevynucujte si, abyste to překonali.
Co není PTG
PTG není:
- Uvolnění od bolesti
- „Překonání“ traumatu
- „Změna“ události
- Slušný výsledek, který se dá „získat“
- Právo někoho na to, aby vás požádal, abyste „z toho něco získali“
PTG je jednoduše to, že jste přežili. A přežití vás změnilo. A změna může být krásná. I když je bolest stále tam.
Je PTG v Česku dostupný?
Ano. A není. V České republice je 12 certifikovaných terapeutických center specializovaných na trauma a PTG. Průměrná cena hodiny terapie je 850 Kč. Některé centra nabízejí i podporu v rámci zdravotního pojištění, ale ne všechny. Výzkum ukazuje, že 27 % lidí přerušilo terapii, protože cítilo, že terapeut nepochopil PTG. Dalších 19 % řeklo, že terapeut měl přílišný důraz na „řešení“ místo na „přijetí“.
Je důležité vybírat terapeuta, který rozumí PTG jako procesu, ne jako cíli. Kdo vás neptá: „Jak jsi to překonal?“, ale: „Co jsi se naučil o sobě?“
Do roku 2030 by se PTG měl stát standardní součástí trauma terapie ve 80 % českých klinik. To je naděje. Ale neznamená to, že budete čekat na systém. Můžete začít dnes - s tím, co máte.
Můžu mít posttraumatický růst i když mám PTSD?
Ano. PTG a PTSD nejsou vzájemně vylučující se stavy. Můžete zároveň trpět vnitřním napětím, nesnášenlivostí k vzpomínkám a zároveň cítit, že se vaše vztahy zlepšily, že začínáte více ocenovat život nebo že jste se stali odvážnější. PTG není o tom, že trauma „není špatné“. Je o tom, že i po něm můžete najít nový smysl.
Proč někteří lidé neprožívají PTG?
Ne každý má přístup k bezpečnému prostředí, kde může přijmout svou bolest. Někteří lidé nejsou schopni se vypořádat s traumatem kvůli nedostatku podpory, finančních zdrojů, sociální izolace nebo vlastního strachu z emocí. PTG není otázka „silnosti“ - je to otázka prostoru, času a podpory. Někdo potřebuje roky, jiný nikdy nezjistí, že mohl růst - a to je v pořádku.
Je PTG jen psychologický koncept nebo má nějakou vědeckou podporu?
PTG je vědecky prokázaný jev. Je měřen pomocí Posttraumatického Growth Inventory (PTGI), který je používán po celém světě. Studie z Trauma & Acute Care z roku 2022 potvrdily, že 42 % pacientů po vážných úrazech dosáhlo významného PTG během 18 měsíců. Výzkumy z Masarykovy univerzity a České psychologické společnosti potvrzují jeho přítomnost v české populaci. Není to „příběh“ - je to pozorovatelná a měřitelná změna.
Mohu si PTG „vytvořit“ - například přes meditaci nebo pozitivní myšlení?
Ne. PTG není technika. Není to něco, co se dá „nastavit“ jako aplikace. Nelze ho dosáhnout tím, že se budete opakovat: „Jsem silný“, „Všechno má svůj důvod“ nebo „Musím být pozitivní“. PTG vzniká, když přestanete bojovat proti své zkušenosti. Když přijmete, že něco se změnilo navždy - a pak se rozhodnete, jak chcete žít s tím, co zůstalo.
Je PTG vhodný pro všechny druhy traumatu?
Ano. PTG se projevuje po různých typech traumatu - ztrátě blízké osoby, vážné nemoci, autonehodě, násilí, válce, věznění. Výzkumy ukazují, že nejčastější je růst po ztrátě a vážných onemocněních. Ale není závislý na typu události. Je závislý na tom, jak člověk přijme svou zkušenost. A to je vždy individuální.
