Už jste slyšeli, že když někdo po měsících čistoty vypije jedno pivo, je to konec? že to znamená, že celá terapie selhala? To je jedna z nejčastějších mylů, které drží lidi v závislosti v pasti vin a zoufalství. Ale co kdybychom vám řekli, že tento krok - tento jediný návrat - není selháním, ale nejdůležitější příležitostí, kterou terapie může nabídnout?
Co je vlastně relaps a co je to laps?
Relaps a laps jsou dvě různé věci, a rozdíl mezi nimi může změnit celý váš přístup k léčbě. Relaps je plný návrat k užívání - kdy se opět stáváte závislým na látce, opakujete staré vzorce, ztrácíte kontrolu. Laps je jiný. Je to jednorázový zlom - jedno pivo, jedna tableta, jedna noc. Neznamená to, že jste se vrátili na začátek. Znamená to, že jste narazili na něco, co vás zaskočilo. A právě to je ten okamžik, kdy se může stát, že se naučíte něco nového.
Podle MUDr. Karla Nešpora a Andrea Scheansové, kteří v roce 2010 tyto pojmy v časopise Praktický lékař jasně definovali, laps není předzvěstí relapsu. Je to křižovatka. Na jedné cestě je návrat k plnému užívání. Na druhé - možnost se podívat na to, co se stalo, a z toho něco vyvodit. A to je přesně to, co dělá prevence relapsu.
Proč je relaps součástí léčby, ne jejím koncem?
Tradiční přístupy, jako jsou 12-krokové programy, často říkají: „Jedno užití = selhání.“ Když to tak říkají, vytvářejí psychologickou past. Když člověk vypije, věří, že už je „ztracený“. A proto se vzdá. Vrátí se k užívání, protože už „nic neznamená“.
Model prevence relapsu, vypracovaný G. Alanem Marlattem, to má úplně jinak. Tady není žádný „ztracený“. Je tu jen „ztracený okamžik“. A tento okamžik je příležitost. Když se člověk naučí, jak analyzovat, co ho přivedlo k lapsu - co se dělo v jeho hlavě, jaké emoce měl, kde byl, s kým - může to změnit celý jeho přístup k abstinenci.
Nejde o to, abyste nikdy nezklamali. Nejde o to, abyste byli dokonalí. Jde o to, abyste se naučili, jak se vztáhnout k vlastnímu selhání - ne jako k zločinu, ale jako k datu, které vám říká: „Tady jsi měl slabé místo. A teď víš, kde ho posílit.“
Co dělá prevence relapsu efektivní?
Prevence relapsu není jen „nepij“ nebo „nepoužívej“. Je to komplexní, systémový přístup, který se učíte během několika měsíců. A to nejen během intenzivní léčby, ale už od začátku.
Podle manuálu Adiktologie.cz by měla být prevence relapsu integrována do každého terapeutického plánu. A funguje na třech úrovních:
- Předcházení rizikovým stavům - tedy vědomému vyhýbání se situacím, které vás dříve vedly k užívání: party, bar, konflikty s rodinou, noc bez spánku.
- Zvládání rizikových stavů - když se nemůžete vyhnout, jak to zvládnout? Tady pomáhají techniky jako mindfulness, dechová cvičení, nebo jednoduchá otázka: „Co se stane, když to udělám?“
- Zvládání bažení - to nejtvrdší. Když vás něco přímo táhne k látce, jak to zastavit? Zde se používají konkrétní „havarijní plány“.
Co je v havarijním plánu? Něco, co si každý napíše sám. Například:
- Okamžitě zavolejte terapeuta nebo podporující osobu.
- Přečtěte si svůj seznam důvodů, proč jste přestal.
- Prodejte si něco, co vás baví - knihu, hru, zájezd.
- Pojďte na procházku - 20 minut, bez telefonu.
- Nejste sami - kontaktujte skupinu podpory.
Tento plán nemá být jen v hlavě. Má být napsaný, uložený v telefonu, vytisknutý a přilepený na zrcadlo. A máte ho použít ještě předtím, než se vám začne chtít užít.
Co říkají čísla?
Statistiky nejsou jen čísla. Jsou to příběhy lidí.
Prvních 90 dní po ukončení léčby je nejnebezpečnější. Více než 60 % všech relapsů se stane během tohoto období. A 90 % všech relapsů nastane během prvního roku. To znamená: pokud přežijete první rok, máte výrazně vyšší šanci na dlouhodobou abstinenci.
A co dělá rozdíl? Techniky prevence relapsu. Podle průzkumu Adiktio.cz z roku 2022, který zahrnoval 350 lidí po ukončení léčby:
- 63 % těch, kteří pravidelně používali techniky prevence relapsu, udrželo abstinenci po 12 měsících.
- Pouze 28 % těch, kteří je nepoužívali, se udrželo.
A to není všechno. Studie z časopisu Adiktologie z roku 2021 ukázala, že lidé, kteří prošli vzděláváním v prevenci relapsu, mají o 52 % nižší pravděpodobnost hospitalizace v následujících 24 měsících. To znamená: nejen že se lépe udržíte, ale také že se lépe zdravíte.
Co říkají lidé?
Petr, pseudonym z fóra Pomoc v závislosti, říká: „Po pěti měsících abstinence jsem vypil jedno pivo na oslavě. Dříve bych to považoval za naprosté selhání a vrátil se k plnému pití. S nástroji z prevence relapsu jsem analyzoval, co se stalo, a vrátil se do abstinence do 24 hodin. Dnes mám 18 měsíců čistoty.“
Na platformě chciodvykat.cz 78 % lidí, kteří prošli programem s prevencí relapsu, říká, že schopnost zpracovat laps jim zabránila v rozvoji plného relapsu.
Ale není to všechno zlaté. Na Redditu v české komunitě r/narkotika uživatel ZavislyCeskoslovensky varuje: „Prevence relapsu je skvělá, ale někteří terapeuté ji používají jako záminku pro nedostatečnou intenzitu počáteční léčby. Pokud nemáte pevný základ, tak všechny ty techniky jsou jen bandage na amputovanou nohu.“
A má pravdu. Prevence relapsu není zázračná tableta. Není to náhrada za hlubokou práci na kořenech závislosti. Ale je to nástroj - a pokud máte pevný základ, pak je to ten nejlepší nástroj, který máte.
Proč to nefunguje všem?
Ne každý je připravený na tento přístup. Prevence relapsu vyžaduje schopnost analyzovat, přemýšlet, zaznamenávat, plánovat. Když máte těžké kognitivní poruchy, těžký úzkostný stav, nebo jste v rané fázi změny, může být tento model příliš náročný.
Podle Národní linky pro odvykání je jedna z největších chyb, když terapeut příliš rychle přechází k prevenci relapsu, aniž by klient měl dostatečnou stabilitu. Když se člověk ještě nezorientuje v tom, co ho trápí, a už ho učíte, jak se vyhnout spouštěčům - většinou to selže.
A také: když se lidé naučí techniky, ale nepracují na nich. Průzkum ukazuje, že pouze 45 % klientů pravidelně používá naučené techniky po 6 měsících. Proč? Protože to není „jednou za týden“. Je to každý den. Každý večer. Každý ranní moment, kdy se probudíte a cítíte, že vás něco „tahá“.
Co se děje v Česku dnes?
Prevence relapsu je už standard. Od roku 2018 ji Ministerstvo zdravotnictví ČR uznává jako součást standardní péče. 78 % adiktologických center v Česku ji používá. A to se zvýšilo z 52 % v roce 2015. To není náhoda. Je to důsledek výsledků.
Nejčastěji se používá u alkoholové závislosti (85 % případů), pak u polyzávislostí (65 %) a opiátové závislosti (42 %). A dnes se přidávají i digitální nástroje - aplikace, které sledují náladu, spouštěče, návštěvy. 68 % center je už má. A pilotní projekt Ministerstva zdravotnictví „Relaps jako příležitost“, který začal v lednu 2023, testuje, jak se dají tyto principy zavést do širší praxe.
Podle MUDr. Karla Nešpora, který projekt koordinuje, cílem je změnit paradigma: „Jedno užití = selhání“ → „Jedno užití = příležitost k učení.“ A podle jeho odhadů by to mohlo snížit počet plných relapsů o 30-40 %.
Co si pamatovat?
Relaps není selhání. Laps není konec. Jsou to signály - a ty se dají číst.
Nejde o to, abyste nikdy nezklamali. Nejde o to, abyste byli dokonalí. Jde o to, abyste se naučili, jak se k vlastnímu selhání vztáhnout - s klidem, s úctou, s otevřeností. A když to umíte, tak se nevzdáváte. Vrátíte se. A pokračujete.
Největší zbraň proti závislosti není odvaha. Není ani síla vůle. Je to schopnost se k sobě vztáhnout - i když jste se zklamali. I když jste vypili. I když jste se ztratili. Protože v tu chvíli je vaše největší síla: nevydávat se.
Je relaps skutečně součástí léčby, ne jejím selháním?
Ano. Podle modelu prevence relapsu, který je standardem v adiktologii, relaps není selhání, ale součást procesu změny. Když se člověk naučí analyzovat, proč k relapsu došlo, může z toho vytěžit důležité informace, které mu pomohou v budoucnu. Tento přístup je podporován vědeckými studiemi a je integrován do většiny profesionálních terapeutických programů v Česku.
Co je rozdíl mezi lapsem a relapsem?
Laps je jednorázové porušení zásady - například vypití jednoho piva. Relaps je návrat k plnému užívání látky, kdy se opět ztrácí kontrola. Laps může vést k relapsu, ale nemusí. Je to křižovatka - a právě zde se rozhoduje, zda se člověk vrátí k závislosti, nebo se naučí, jak se vyhnout dalšímu padnutí.
Proč je prvních 90 dní po léčbě tak nebezpečných?
Prvních 90 dní je období největšího rizika, protože mozek se ještě nezotavil z dlouhodobého vlivu látky. Emoce jsou nestálé, spouštěče jsou silné a zkušenosti s abstinencí jsou malé. Více než 60 % všech relapsů nastává právě v tomto období. Proto je klíčové mít plán, podporu a pravidelné setkání s terapeutem.
Jaký je největší spouštěč relapsu?
Nejčastější spouštěče jsou negativní emocionální stavy - jako úzkost, deprese nebo vztek (37 % případů). Dále mezilidské konflikty (27 %) a vysokorizikové situace, jako jsou večírky nebo návštěvy míst, kde jste dříve užívali (21 %). Identifikace těchto spouštěčů je základní součástí prevence relapsu.
Je prevence relapsu pro každého?
Ne. Tento přístup vyžaduje schopnost analyzovat vlastní chování, plánovat a pracovat s emocemi. U lidí s těžkými kognitivními poruchami nebo v rané fázi změny může být příliš náročný. V těchto případech je důležité nejprve vytvořit stabilitu - a až poté se přesunout k prevenci relapsu. Není to náhrada za hlubokou terapii, ale doplněk.
