Co se stane, když si chceš nahrát terapeutické sezení?
Chceš si nahrát své sezení s terapeutem? Možná chceš přehrávat hovory, abys lépe pochopil, co se děje, nebo si chceš pamatovat, co ti terapeut řekl. Možná máš obavy, že něco zapomeneš, nebo chceš, aby ti někdo jiný poslouchal - partner, přítel, nebo jiný odborník. To všechno je pochopitelné. Ale zde je skutečnost: nahrávání psychoterapie není jen technická otázka. Je to etická, právní a vztahová věc, která může celou terapii změnit - nejen pro tebe, ale i pro terapeuta.
Ve většině případů je nahrávání sezení zcela zakázáno - a to ne proto, že terapeut je zákeřný nebo kontrolní. Je to proto, že terapie funguje na základě důvěry. Když se otevřeš, děláš to věříce, že to, co říkáš, zůstane mezi tebou a terapeutem. Pokud víš, že se to nahrává, i když máš souhlas, tvůj mozek začne filtrovat slova. Zastavíš se. Měníš věty. Mluvíš jinak. A to je přesně to, co terapie nepotřebuje.
Co říká zákon - a co neříká
Český zákon o psychoterapii je zmatený. Neexistuje jediný přesný článek, který by říkal: „Klient může nahrávat sezení, pokud...“ nebo „Klient nesmí nahrávat, protože...“
Na jedné straně máš GDPR - zákon o ochraně osobních údajů. Ten říká, že nikdo nesmí zaznamenávat osobní informace bez souhlasu. To znamená, že pokud si nahráváš terapii, nahráváš osobní údaje terapeuta - jeho hlas, jeho slova, jeho reakce. To je jeho osobní údaj. A bez jeho souhlasu to není legální.
Na druhé straně máš právo na svobodu projevu a na ochranu vlastních osobních údajů. Pokud si nahráváš sezení, nahráváš svůj hlas, své myšlenky, své emoce. To je tvůj údaj. Ale právo na vlastní údaje neznamená právo nahrávat údaje jiného člověka. A terapeut není jen „osoba v místnosti“. Je odborník, který podléhá etickým pravidlům a zákonným povinnostem.
Co se stane, když si nahráváš bez souhlasu? Tehdy porušuješ GDPR. Terapeut má právo podat stížnost. Můžeš být nucen smazat nahrávku. A pokud se to stane veřejně - například pokud nahrávku pošleš na YouTube - můžeš mít problémy s autorským právem, protože hlas terapeuta je jeho tvůrčí dílo. A to je jen začátek.
Co terapeut může nahrávat - a proč
Terapeuti někdy nahrávají sezení - ale ne pro tebe. Nahrávají je pro supervizi. To znamená, že se nahrávka přehraje před jiným, zkušenějším terapeutem, který pomůže s tím, jak se s tebou pracuje. To je důležité pro kvalitu terapie. Ale i tady platí jedno pravidlo: ty musíš vědět, že se nahrává, a musíš s tím souhlasit.
Ve většině terapeutických pracovišť v ČR se to dělá takto: před prvním sezením ti terapeut řekne: „Můžeme si nahrávat naši hovory pro supervizi. To nám pomůže být lepší terapeuti. Pokud nechceš, nic se nestane. Nahrávka se nezaznamená.“ A pak ti dá papír, na kterém podepíšeš souhlas. Pokud řekneš „ne“, nahrávka se nevytvoří. Nikdy. Nikdy se to neudělá bez tvého vědomí.
Nahrávky se pak ukládají pod zámkem. Přístup k nim má jen terapeut a jeho supervisor. Nahrávka se neukládá na cloud. Neodesílá se nikam. Po pěti letech se smaže. To je standard. A pokud se někdo pokusí nahrávku použít jinak - například na výuku - tak to je vážné porušení etiky. A Česká asociace pro psychoterapii (ČAP) to může potrestat odvoláním certifikátu.
Proč klienti chtějí nahrávat - a proč to nevadí
Je tu jeden velký problém: lidé si myslí, že nahrávka je „bezpečná záloha“. Když si přehraješ hovor, můžeš si připomenout, co ti terapeut řekl. Můžeš si zkontrolovat, jestli ti něco nevynechal. Můžeš to ukázat partnerovi, který ti říká: „Ale to jsi mi říkal jinak.“
Ale zde je pravda: terapie není o tom, co řekl terapeut. Je o tom, co si ty z toho vzal.
Ve skutečnosti se většina lidí, kteří si nahrávají terapii, nevrátí k nahrávkám. Většina je smaže po týdnu. Nebo ji nechají na telefonu a zapomenou na ni. A když se vrátí, nejsou tam slova. Jsou tam emoce. A ty už nejsou v nahrávce. V nahrávce je hlas. V terapii je mezilidský kontakt. A to se nedá nahrát.
Je tu i další věc: když se nahráváš, měníš se. Změníš se v pozorovatele. Ztrácíš se v sobě. A terapie je o tom, abys se našel. Ne o tom, abys se sledoval.
Co se stane, když si nahráváš bez souhlasu?
Představ si, že si nahráváš sezení bez toho, aby terapeut věděl. Co se stane?
- Terapeut se může dozvědět - například když se objeví nahrávka na sociálních sítích.
- Terapeut může přestat věřit tvému slovu. Když si nahráváš bez jeho vědomí, porušuješ základní pravidlo důvěry.
- Terapeut může ukončit terapii. To je jeho právo. A pokud je terapeut registrovaný u ČAP, může podat stížnost na tebe - a ty můžeš být zpětně odpovědný za porušení GDPR.
- Nahrávka se může stát důkazem v případě sporu. Například pokud řekneš: „Terapeut mi řekl, že mám být agresivní.“ A on řekne: „Nikdy jsem to neřekl.“ A ty máš nahrávku. Co se stane? Terapeut může být zatížen. A ty? Můžeš ztratit důvěru ve všechny terapeuty.
Tyto případy se skutečně staly. V České republice už byly případy, kdy klienti nahrávali bez souhlasu. Terapeuti se rozhodli ukončit terapii. A v některých případech klienti ztratili přístup k další psychoterapii - protože se stali „nebezpečnými“ pro ostatní terapeuty.
Co dělat, když chceš pamatovat si sezení?
Nechceš si nahrávat. Chceš si pamatovat. To je úplně jiná věc.
Udělej toto: po každém sezení si napiš tři věty. Co jsi se naučil? Co jsi cítil? Co chceš zkusit příště? To je všechno, co potřebuješ. Nahrávka není potřeba. Zápisky ano.
Nebo se zeptej terapeuta: „Můžu si vzít písemné shrnutí z tohoto sezení?“ Většina terapeutů je ochotna napsat krátký přehled - jen pro tebe. Bez nahrávání. Bez rizika. Bez porušení důvěry.
Nebo se zeptej: „Můžu si připomenout, co jsi mi řekl, příště?“ Terapeut ti to řekne. Znovu. A to je lepší než nahrávka. Protože to je živý rozhovor. A to je terapie.
Co když máš traumata nebo potřebuješ důkaz?
Někteří lidé, kteří prošli zneužíváním, chtějí nahrávat, protože si myslí, že potřebují důkaz. „Když to nahrávám, tak to nebudou říkat, že jsem si to vymyslel.“
Je to pochopitelné. Ale nahrávka není důkaz. Důkaz je záznam v zdravotnické dokumentaci. Pokud jsi obětí zneužívání, měl bys hledat terapeuta, který pracuje v rámci zdravotnictví - klinického psychologa nebo psychiatra. Ti mají povinnost vedení dokumentace. A ta dokumentace má právní sílu. Nahrávka z domácího sezení nemá.
A pokud chceš důkaz pro soud - nahrávka z terapie nebude přijata. Soudy neuznávají nahrávky z terapie jako důkaz. Ne protože jsou nepravdivé. Ale protože jsou neetické. A protože porušují důvěrnost.
Závěr: Nahrávání ničí důvěru. A bez důvěry není terapie.
Neexistuje žádný případ, kdy by nahrávání terapie bez souhlasu terapeuta bylo správné. Ani pokud máš obavy. Ani pokud máš traumata. Ani pokud si myslíš, že to pomůže.
Terapie není o tom, abys měl záznam. Je o tom, abys měl přítomnost. A ta se nedá nahrát. Žádný mikrofon nechytí, jak se tvé oči zatměly, když jsi řekl tu větu. Žádný záznam neukáže, jak dlouho terapeut čekal, než ti dal prostor. A žádný přehrávač nezaznamená, jak se v místnosti změnila atmosféra, když jsi poprvé plakal.
Ty nechceš nahrávku. Chceš být slyšen. A to už máš. V té místnosti. S tím člověkem. Bez techniky. Bez záznamu. Jen s důvěrou.
Můžu si nahrávat terapeutické sezení bez souhlasu terapeuta?
Ne. Bez souhlasu terapeuta je nahrávání terapie porušením GDPR a etického kodexu psychoterapie. Terapeut má právo na ochranu svých osobních údajů - včetně svého hlasu a slov. Pokud si nahráváš bez jeho vědomí, porušuješ jeho právo a zničíš důvěru, která je základem terapie. To může vést k ukončení terapie, stížnosti nebo i právním následkům.
Může terapeut nahrávat sezení bez mého souhlasu?
Ne. V České republice je striktní pravidlo: terapeut nesmí nahrávat žádné sezení bez předchozího, písemného a informovaného souhlasu klienta. Toto pravidlo platí i pro nahrávky používané pro supervizi nebo vzdělávání. Pokud terapeut nahrává bez souhlasu, porušuje etický kodex České asociace pro psychoterapii a může být vyloučen z profesní organizace.
Můžu si požádat terapeuta, aby mi poslal přehled sezení?
Ano. Mnoho terapeutů je ochotno po každém sezení napsat krátký písemný přehled - tři až pět vět - které shrnují, co jsi řekl, co jsi cítil a co jsi se naučil. To je legální, bezpečné a neohrožuje důvěrnost. Nahrávka není potřeba. Zápisky ano.
Co se stane, když si nahrávám terapii a terapeut to zjistí?
Terapeut má právo ukončit terapii. Pokud si nahráváš bez souhlasu, zničil jsi základní pilíř terapie - důvěru. Terapeut může rozhodnout, že už nemůže s tebou pracovat. V některých případech může podat stížnost na tebe u České asociace pro psychoterapii nebo podat žalobu podle GDPR. Nahrávka se může stát důkazem proti tobě.
Je nahrávání terapie legální, pokud jsem mladistvý?
Ne. I mladiství mají právo na důvěrnost v terapii. Rodiče nemají právo přistupovat k záznamům terapie, pokud není ohrožen život dítěte. Pokud mladistvý nahrává terapii bez souhlasu terapeuta, je to stejné porušení jako u dospělého. Terapeut má povinnost chránit důvěrnost i v případě nezletilých klientů.
Může nahrávka z terapie sloužit jako důkaz v soudním řízení?
Ne. Soudy v České republice nepřijímají nahrávky z psychoterapie jako důkaz. Terapie je chráněná důvěrností. Nahrávka, která byla pořízena bez souhlasu terapeuta, je nelegální. A i kdyby byla pořízena s jeho souhlasem, soud ji obvykle nepovažuje za důkaz, protože terapeutický rozhovor není oficiální výpověď. Pokud potřebuješ důkaz - hledej zdravotnickou dokumentaci vedenou klinickým psychologem nebo psychiatrem.
