Co děláte, když všechno, co dříve dávalo smysl, najednou ztratilo váhu? Když práce, vztahy, dokonce i každodenní rutina už nevedou k tomu, aby jste se ráno probudili s pocitem, že se to vyplatí? Nejde o deprese v klasickém slova smyslu. Nejde o to, že vám někdo zemřel nebo jste ztratili práci. Jde o to, že se cítíte prázdní. Jako byste žili v domě, kde nechybí žádná stěna, ale není tam žádný důvod, proč tam bydlet. To je existenciální vakuum - a je to běžnější, než si většina lidí myslí.
Co je logoterapie a proč se liší od jiných terapií?
Logoterapie není jen další forma psychoterapie. Je to přístup, který říká: největší silou v člověku není potřeba po potěšení, ani touha po moci. Je to vůle ke smyslu. Tento nápad vypracoval rakouský psychiatr Viktor Emanuel Frankl, který přežil Osvětim. V táboře, kde lidé zemřeli za týden, viděl, že ti, kdo měli něco, za co žít - třeba dítě, které ještě neviděli, nebo rukopis, který chtěli dokončit - měli větší šanci přežít. To ho donutilo přemýšlet: co drží člověka u života, když už nic jiného nezbylo?
Frankl neříkal, že utrpení je dobré. Říkal, že ho můžeme přijmout. A když ho přijmeme správně, může nám dát smysl. To je rozdíl oproti psychoanalýze, která hledá příčiny v dětství, nebo behaviorismu, který se snaží změnit chování. Logoterapie se ptá: „Co tě drží u života?“ A pak pomáhá najít odpověď - i když není jednoduchá.
Tři cesty k smyslu: tvůrčí, zážitkové a postojové hodnoty
Frankl rozlišil tři způsoby, jak najít smysl. První je tvůrčí hodnota. To je všechno, co vytváříte - práce, umění, péče o děti, vedení týmu, dokonce i oprava starého stolu. Když něco vytvoříte, nejen pro sebe, ale pro někoho jiného, dáváte životu tvar. Mnoho lidí, kteří ztratili práci, najde smysl v tom, že se věnují dobrovolnictví nebo vzdělávání. To není jen „něco dělat“. Je to „něco dělat, co má význam“.
Druhá cesta je zážitková hodnota. Není to jen o dovolené nebo zábavě. Je to o tom, co opravdu prožíváte - o lásce, kráse, přátelství, o chvíli, kdy vás někdo pochopí bez slov. Když někdo zemře, neztrácíte jen osobu. Ztrácíte možnost prožívat společné chvíle. Ale logoterapie říká: i když je tato cesta zablokovaná, můžete si vzpomínat. A ty vzpomínky mohou být zdrojem smyslu. Někdo mi řekl: „Po smrti matky jsem začal psát dopisy, které jí nikdy neodeslal. Přesto mi to pomohlo.“
Třetí cesta je nejtěžší, ale i nejhlubší: postojová hodnota. Když nemůžete nic změnit - když jste nemocní, když jste v zajetí, když vás někdo zradil - můžete stále volit, jak na to reagujete. Frankl psal: „Když nemůžete změnit situaci, změňte svůj postoj k ní.“ To není pasivita. To je nejvyšší forma odvahy. Když někdo trpí chronickou bolestí a přesto se rozhodne nechat se zářit v každém dni, nebo když po rozvodu vyberete sebevzdělávání místo sebeviny, děláte to, co není možné změřit - ale co může změnit celý život.
Existenciální vakuum: Proč se cítíte prázdní, i když máte všechno?
Ve 20. století lidé přestali věřit v Boha, v ideály, v budoucnost. V 21. století máme všechno - ale cítíme se prázdní. To je existenciální vakuum. A nejvíc ho cítíme v volných chvílích. V neděli večer. Po návratu z dovolené. Když přestanete pracovat a nemáte, co by vás bavilo. V Česku se tomu říká „nedělní neuróza“. Lidé si říkají: „Mám rodinu, práci, auto, ale stále se cítím, že něco chybí.“
Nejde o to, že máte málo. Jde o to, že nevíte, proč to máte. Logoterapie neříká: „Změň život.“ Říká: „Změň svůj vztah k životu.“
Co dělá logoterapeut? A jak vypadá sezení?
Logoterapeut neřeší vaše problémy. Pomáhá vám najít odpověď na otázku, kterou sami nevíte, jak položit. Používá tři hlavní nástroje.
První je de-reflexe. Když se někdo příliš snaží být šťastný, přestane být. Když se někdo příliš snaží najít smysl, přestane ho najít. Terapeut vás pomalu odvádí od přehnaného sebepozorování. „Nehledej smysl. Prostě se podívej, co tě dnes drží u života.“
Druhý nástroj je paradoxní intence. Když se bojíte, že vás někdo nebudou mít rádi, přestanete se snažit být oblíbený. Když se bojíte, že vás někdo zklame, přestanete být důvěřivý. Logoterapeut vás vede k tomu, abyste přesně toho, čeho se bojíte, dělali více - ale v představě. „Zamyslete se: co byste udělali, kdybyste chtěli způsobit, že vás všichni odmítli?“ Tím se odstraní strach. Když ho necháte být, přestane vás ovládat.
Třetí nástroj je smyšlený dialog. Terapeut vás vede k tomu, abyste si představili, že váš život mluví. Co by vám řekl? Co by vás chtěl, abyste udělali? Když se to řekne nahlas, často se objeví odpověď, kterou jste si nikdy neodvážili říct sami sobě.
Průměrná terapie trvá 18 sezení. Ale 62 % lidí začne cítit změnu už po 12. V Česku se logoterapie používá v 28,6 % případů jako doplněk k jiným metodám. A v 7,3 % jako hlavní přístup. Nejčastěji ji hledají lidé ve věku 35-55 let - ti, kteří přežili krizi, ale nevědí, kam dál.
Je logoterapie pro všechny?
Ne. Pokud máte schizofrenii, těžkou deprese s sebevražednými myšlenkami nebo akutní PTSD, logoterapie sama o sobě nestačí. Potřebujete léky, kognitivně-behaviorální terapii, EMDR. Ale když se vaše stav zlepší, logoterapie může pomoci najít smysl v tom, co jste přežili.
Na druhou stranu, pokud se cítíte „jen“ prázdně, pokud vás baví všechno, ale nic vás neplní, pokud vás někdy přepadne pocit, že „to všechno není dost“, logoterapie vás může vést k tomu, co jste nikdy nečekali: k tomu, že život vás klade otázku - a že odpověď už vás čeká.
Co se děje v Česku? Růst zájmu po pandemii
Po pandemii se v Česku počet logoterapeutů zvýšil z 12 v roce 2010 na 87 v roce 2023. Vítězí výrazně větší zájem o otázky smyslu. 63 % terapeutů říká, že od roku 2020 se počet klientů zvýšil. A 58,7 % Čechů řeklo v průzkumu, že pandemie změnila jejich pohled na smysl života.
Viktor Frankl Institut Praha, založený v roce 2005, nabízí certifikační kurzy, ale i základní 40hodinové kurzy pro laiky. V roce 2023 jich absolvovalo 1 247 lidí. A v roce 2021 byl zahájen projekt „Logoterapie 2.0“, který spojuje Franklovy myšlenky s mindfulness a pozitivní psychologií. To je znamení, že se přístup nezastavil v minulosti. Rozvíjí se.
Podle prognózy se podíl logoterapie na trhu psychoterapeutických služeb v Česku do roku 2027 zvýší na 12,5 %. Více lidí hledá nejen úlevu od bolesti, ale i hlubší odpověď na otázku: „Proč jsem tady?“
Je smysl něco, co najdete, nebo co vytvoříte?
Frankl říkal: „Nevykládejte životu otázku smyslu. Život vám ji klade.“ To znamená: smysl není něco, co najdete v knize, na internetu nebo v návodu. Je to něco, co vás hledá. V každém dni. V každé volbě. V každém vztahu. V každé bolesti.
Nemusíte mít velký plán. Stačí, když se někdy řeknete: „Dnes jsem někomu pomohl.“ Nebo: „Dnes jsem se nevzdal.“ Nebo: „Dnes jsem si vzpomněl, že mám kdo má rád.“
Smysl není něco, co máte. Je to něco, co jste.
