Stigma není jen slovo. Je to něco, co zastaví člověka před dveřmi terapeutické kanceláře. Je to to, co mu řekne: „Nechápu tě. Nechceš mě pomoci. Jsi jenom manipulátor.“ A pro mnoho lidí s hraniční poruchou osobnosti (HPO) je to přesně to, co slyší - ne od přátel, ne od rodiny, ale od lékařů, sester, terapeutů.
Co je vlastně hraniční porucha osobnosti?
Hraniční porucha osobnosti, dnes v ICD-11 oficiálně označovaná jako emočně nestabilní porucha osobnosti, není „špatná osobnost“. Je to závažná duševní porucha, která se projevuje extrémními emočními výkyvy, neustálým pocitem prázdnoty, nejistotou vztahů a často sebepoškozujícím chováním. Lidé s HPO nejsou „zlé“ nebo „zaměření na sebe“. Jsou lidé, kteří žijí v neustálé psychické bolesti, kterou jejich mozek neumí zvládnout.
Termín „hraniční“ pochází z roku 1938, kdy psychiatrie předpokládala, že ti, kdo trpí touto poruchou, jsou na hranici mezi neurozou a psychózou. Dnes víme, že toto pojetí je zastaralé. HPO není otázka „hranic“ - je to otázka přežití. Každá emoce je jako vlna, která tě srazí. Každý vztah je jako útěk z hory, kde nemáš, kde se chytit.
Mýtus o „manipulačnosti“ - jak se stal největší překážkou léčby
Nejčastější a nejškodlivější stereotyp o lidích s HPO je, že jsou „manipulační“. Říkají jim: „Děláš to jen proto, abys získal pozornost.“ „To není bolest - to je hra.“ „Nechceš pomoci, chceš ovládnout.“
Ale to, co terapeuti často považují za manipulaci, je většinou jenom výkřik bolesti. Když pacient s HPO přeruší terapii, zavolá v půlnoci nebo hrozí sebevraždou, nechce „kontrolovat“ terapeuta. Chce, aby někdo konečně viděl, že bolel. Chce, aby někdo řekl: „Jsem tady. Nejsi sám.“
Podle studie z Psychiatrie Pro Praxi (2014) 65 % terapeutů přiznává, že se cítí méně kompetentní při práci s pacienty s HPO. 42 % z nich se dokonce snaží vyhnout přijetí takových pacientů do své praxe - kvůli představě, že jsou „příliš nároční“ nebo „manipulativní“.
A co to dělá pacientovi? Když ti terapeut řekne: „To děláš jen proto, abys získal pozornost“, přestaneš věřit, že někdo tě opravdu slyší. A když přestaneš věřit, že někdo tě slyší, přestaneš chodit na terapii. Podle průzkumu spolku Nejsem psychopat z. s. (2022) 76 % lidí s HPO během léčby slyšelo, že jsou „manipulátoři“. A 63 % ukončilo terapii předčasně - ne proto, že se nechtěli léčit. Ale protože se cítili zradeni.
Kdo stigmatizuje? A proč to dělá?
Nejvíc stigmatizují zdravotní sestry. Ale nejen ony. Psychoterapeuti, psychiatři, dokonce i sociální pracovníci. Proč?
Protože nikdo nikdy nevysvětlil, co se děje v hlavě člověka s HPO. Neexistuje dostatek školení. V ČR má specializaci na léčbu HPO jen 15 % psychoterapeutů. Většina z nich pracuje jen na soukromé bázi, protože veřejné pojištění nepokryje dostatek sezení. A když terapeut neví, jak reagovat na silnou emoční reakci, přirozeně si řekne: „Tohle není normální. To je manipulace.“
Podle MUDr. Jana Práška, jednoho z autorů knihy Hraniční porucha osobnosti a její léčba, je mýtus o manipulačnosti jednou z největších překážek léčby. „Když vidíš chování jako manipulaci, přestáváš hledat příčinu. A příčina je vždycky bolest.“
Alena Holá, kognitivně behaviorální terapeutka, to vysvětluje jednoduše: „Manipulace je úmyslné jednání s cílem získat něco na úkor druhého. Chování lidí s HPO není úmyslné. Je to přežití. Je to výsledek toho, že jejich mozek nikdy nezvládl zpracovat traumata. Je to disociace. Je to odtržení od reality, protože realita je příliš bolestivá.“
Co dělá stigma s pacientem?
Stigma není jen slovo. Je to zranění, které se vkládá do vědomí.
89 % lidí s HPO zažilo stigmatizující jednání od zdravotnického personálu. 78 % z nich řeklo, že to vedlo k tomu, že přestali věřit lékařům. Některé příběhy jsou zdrcující:
- „Když jsem se pokusila vyjádřit svou bolest, terapeutka mi řekla, že to dělám jen proto, abych manipulovala. Po tomto rozhovoru jsem přestala chodit na terapii na dva roky.“
- „Když jsem přišla s sebevražednými myšlenkami, řekli mi, že to je „prostě zvyk“. Neřekli mi, že mám nárok na pomoc.“
Podle výzkumu na Masarykově univerzitě (2019) mnoho lidí s HPO vyhledává pomoc až po suicidálním pokusu. Protože jen tyto příznaky jsou považovány za „skutečné“. Emocionální bolest? To je „jen manipulace“.
A co se stane, když se člověk naučí, že jeho bolest je považována za hru? Začne si myslet, že je opravdu „nemocný“ - ne v duševním smyslu, ale v morálním. „Jsem zlý.“ „Jsem nesprávný.“ „Nikdo mě nezvládne.“ A tak se vnořuje do kruhu: bolest → vyjádření bolesti → stigmatizace → sebeviny → větší bolest.
Co se děje v Česku? A co se mění?
Česká republika má 1,6-5,9 % obyvatel s HPO - to je 170 000 až 630 000 lidí. A má jen 5 specializovaných center. Přitom každý čtvrtý pacient s HPO se rozhodne nevyhledávat léčbu, protože se bojí, že ho označí za „manipulátora“.
Podle dat Ministerstva zdravotnictví z roku 2022 pacienti čekají průměrně 7 let, než se rozhodnou vyhledat pomoc. Proč? Protože si pamatují, jak je někdy v nemocnici zavřeli, jak jim řekli, že „to není vážné“, jak je považovali za „těžké pacienty“.
Ale něco se mění.
Projekt Hraniční světla od roku 2021 proškoli 237 lékařů a 415 sester. Po šesti měsících se stigmatizující jednání snížilo o 32 %. Český lékařský svaz v roce 2022 vydal doporučení: „Rozlišujte chování spojené s HPO od manipulace.“
MUDr. Martin Libík, vedoucí psychiatrické kliniky v Praze, předpovídá, že do roku 2025 se počet specializovaných center zvýší na 10. To je krok vpřed. Ale ještě daleko od toho, co je potřeba.
Co můžeš udělat - jako pacient, terapeut nebo občan
Nejde o to, aby všichni terapeuti měli specializaci na HPO. Ale aby každý lékař věděl: Chování, které zní jako manipulace, často je výkřikem bolesti.
Pro pacienty: Pokud jsi s HPO a někdo ti řekl, že jsi „manipulátor“, nevěř mu. To není o tobě. To je o jeho nevědomosti. Hledej terapeuty, kteří používají DBT (dialektickou behaviorální terapii) nebo schématerapii. To jsou jediné metody, které pro HPO fungují.
Pro terapeuty: Pokud nevíš, jak pracovat s HPO, neříkej, že pacient je „těžký“. Vezmi si školení. Přečti si knihu Grambala, Praška a Kasalové. Přijď na workshop Hraniční světla. Nechávej si čas. Neřeš, jestli ti pacient „získá pozornost“. Zajímá tě, jestli mu pomůžeš přežít.
Pro veřejnost: Neříkej „hraničář“. Neříkej „manipulátor“. Neříkej „to je jen psychika“. Když někdo řekne: „Mám HPO“, neříkej: „To je všechno v hlavě.“ Řekni: „Děkuju, že jsi mi to řekl. To musí být těžké.“
Stigma nezničí poruchu. Zničí naději.
Porucha osobnosti se dá léčit. Více než 70 % lidí s HPO se v průběhu 10 let výrazně zlepší - pokud dostanou správnou podporu. Ale když ti terapeut řekne, že jsi manipulátor, přestaneš věřit, že se můžeš zlepšit.
Stigma není jen nesprávný názor. Je to zločin proti lidskému právu na léčbu. A každý, kdo se odmítne naučit rozlišovat bolest od manipulace, je jeho spolupachatelem.
Příště, když slyšíš slovo „manipulativní“ v souvislosti s duševním zdravím, zeptej se: „Co se skutečně děje?“
Možná to není manipulace. Možná je to výkřik. A možná je to jediný způsob, jaký má člověk, aby řekl: „Pomozte mi. Nejsem zlý. Jen jsem bolestný.“
