Ukončení terapie: Jak se správně rozloučit s terapeutem

Ukončení terapie není konec. Je to ukončení terapie jako přirozená fáze, která může být jedním z nejdůležitějších kroků celého procesu. Mnoho lidí si myslí, že když cítí, že už „všechno ví“, můžou prostě přestat chodit. Nebo se bojí říct terapeutovi, že už nepotřebují pomoc. A tak odejdou bez slova. Ale to není rozloučení. To je útěk. A útěk často znamená, že problém se vrátí - často silnější než předtím.

Proč je ukončení terapie důležité?

Terapie není jen o tom, jak se cítíš lépe. Je o tom, jak se naučíš být s sebou samotným. A když se to naučíš, přichází čas, kdy už nechceš, aby ti někdo říkal, co dělat. To není selhání. To je úspěch. Ale když ten přechod neprojdeš vědomě, můžeš se cítit ztraceně. Jako bys přišel o něco, co tě udržovalo. A to něco - terapeut - byl někdy jedinou osobou, která ti opravdu naslouchala. Proto je rozloučení nejen formální záležitost. Je to emocionální proces.

V Česku to často zůstává neřešené. Podle průzkumu Asociace českých a moravských psychologů z dubna 2023 jen 22 % klientů, kteří ukončili terapii, probralo to s terapeutem. Zbytek - 78 % - prostě přestali chodit. A co se stane? 76 % z nich se vrátilo k terapii během dvou let. Ne proto, že se jim zhoršilo. Ale proto, že se necítili připravení. A to je smutné, protože terapie by měla být o tom, aby jsi mohl odjet bez výletního průvodce.

Nejčastější chyby při ukončení terapie

Největší chybou je předpokládat, že terapeut bude vědět, že už jsi hotový. To neví. On nevidí, jak se ti mění život. Nevidí, jak už nepláčeš každý večer. Nevidí, jak jsi se naučil říct „ne“ svému šéfovi. Nevidí, jak jsi zase začal být s přáteli. To všechno musíš říct. Samotným přestáním chodit mu dáváš šanci, že jsi se zhroutil. A to nechceš.

Druhá chyba je strach. Strach, že terapeut bude zklamaný. Strach, že ti řekne: „Ještě jsi nebyl dostatečně hluboko.“ Nebo že ti navrhne dalších 10 sezení. To se stává. Ale to není jeho cíl. Cílem je, abys šel dál - ne závislý, ale svobodný. Pokud ti terapeut říká, že jsi ještě nehotový, a ty si myslíš, že už ano, pak to není o něm. Je to o tobě. A to je právě ten moment, kdy je třeba promluvit.

Třetí chyba je „kultura uvidíme se později“. Tato věta je v Česku jako záchranný pas. „Uvidíme se, když budeš potřebovat.“ Ale když se nikdy nezavoláš, znamená to, že jsi se nevyrovnal s koncem. A končit neznamená zradit. Znamená to, že jsi se změnil.

Kdy je správný čas ukončit terapii?

Neexistuje žádný kalendář. Ale existují znaky. Pokud si všimneš těchto věcí, je čas začít o ukončení mluvit:

• Už nechceš mluvit o minulosti - mluvíš o budoucnosti.
• Už nečekáš, že terapeut řekne, co máš dělat - chceš jen naslouchat sobě.
• Už nechceš, aby ti někdo říkal, že je to v pořádku - víš to sám.
• Už nechceš přijít na sezení, protože se bojíš. Chceš přijít, protože chceš seznámit terapeuta se svým pokrokem.
• Už se nebojíš říct: „Tohle mi nefunguje.“ Nejen ve vztazích, ale i v terapii.

Pokud tyto věci platí, nejsi „hotový“ v tom smyslu, že už nemáš problémy. Jsi „hotový“ v tom smyslu, že už nechceš, aby ti někdo řešil život. Chceš ho žít.

Jak se s terapeutem rozloučit - krok za krokem

Nechceš odcházet jako ticho. Chceš odcházet jako člověk, který si věří. Takto to udělej:

1. Dej si čas. Pokud jsi v terapii déle než 10 sezení, vyhrad si 3-5 sezení na rozloučení. Není to zbytečná náročnost. Je to potřebné. V těchto sezeních se podíváte společně zpět - co jsi změnil? Co jsi naučil? Co ti pomohlo?
2. Použij techniku „zázraku“. Zeptej se: „Představ si, že jedné noci se stane zázrak - tvůj problém zmizí. Jak bys věděl, že se stalo? Co bys dělal jinak ráno?“ Tato otázka ti pomůže uvidět, že jsi už tam, kde jsi chtěl být. Mnoho lidí zjistí, že zázrak už se stal - jen si to neuvědomovali.
3. Napiš to. Napiš terapeutovi e-mail nebo list. Napiš: „Děkuji, že jsi byl s mým bojem. Děkuji, že jsi mi neříkal, co mám dělat, ale že jsi mi pomohl slyšet sebe.“ To není obřad. To je lidské.
4. Řekni to hlasem. V posledním sezení řekni: „Chci terapii ukončit. Ne proto, že jsem ztratil naději. Ale proto, že jsem ji našel.“
5. Nezůstávej v závislosti. Pokud ti terapeut navrhne „příští sezení za 3 měsíce“, řekni: „Ne, děkuji. Pokud budu potřebovat, přijdu. Ale teď chci zkusit, jak to bude bez toho.“

Co dělat, když terapeut nechce ukončit?

Někdy terapeut řekne: „Ještě nejsi připraven.“ Nebo: „Nemůžeme to ukončit, protože ještě nejsme u cíle.“ To je většinou jeho strach. Strach, že ztratíš. Strach, že ti nebudeš potřebovat. Ale to není jeho rozhodnutí. Je to tvé.

Podle České lékařské komory máš právo ukončit terapii kdykoliv. Terapeut je povinen ti nabídnout alespoň jedno sezení na probrání. Ale ne má právo tě držet. Pokud ti říká, že jsi „ještě nehotový“, a ty víš, že jsi, řekni: „Chápu, že to vidíš jinak. Ale já si myslím, že jsem připraven. A já jsem ten, kdo žije svůj život.“

Některé terapeutické školy - například analytické - se snaží ukončení odložit na 2-3 roky. To je jejich metoda. Ale ne tvá životní cesta. Pokud ti to přijde příliš dlouhé, máš právo hledat jiného terapeuta. Nebo ukončit. Nejsi „neúspěšný“, protože nechceš být v terapii 5 let. Jsi „úspěšný“, protože víš, co chceš.

Co se stane po ukončení?

Po ukončení terapie se můžeš cítit ztraceně. To je normální. Jako když přestaneš nosit kočár. První kroky jsou těžké. Ale nejsou nebezpečné. Můžeš zažít:

• Smutek - protože jsi ztratil osobu, která tě pochopila.
• Úlevu - protože už nechceš být „pacient“.
• Strach - že se všechno vrátí.

To všechno je v pořádku. Neznamená to, že jsi selhal. Znamená to, že jsi se změnil. A změna má cenu. V průzkumu Psychologie.cz z roku 2023 58 % lidí zažilo smutek při ukončení. Ale 31 % zažilo úlevu. A 68 % z nich řeklo, že se cítilo silnější než předtím.

Nezapomeň: terapie není o tom, aby tě někdo „vylečil“. Je o tom, aby tě naučila, jak se léčit sám. A když to umíš - jsi větší než tvůj problém.

Co dělat, když se problém vrátí?

Je to normální. Život se nezastaví. Když přijde nový stres, nová ztráta, nový vztah - můžeš se znovu cítit ztraceně. To neznamená, že terapie selhala. Znamená to, že život pokračuje.

Neznamená to, že musíš vrátit k tomu samému terapeutovi. Můžeš se vrátit k někomu jinému. Nebo se můžeš vrátit k tomu samému - ale jen na jedno sezení. Jen aby jsi si připomněl: „Já jsem to už jednou zvládl. A já to můžu zvládnout znovu.“

Podle průzkumu Asociace CAMP z roku 2023 76 % lidí, kteří odešli bez řeči, se vrátilo. Ale 68 % lidí, kteří se s terapeutem rozloučili, se vrátilo jen tehdy, když to skutečně potřebovali. A většinou to bylo jen na jedno sezení.

Co se mění v Česku?

V Česku se postupně mění přístup k terapii. Od 1. ledna 2024 pokrývá stát 50 % nákladů na 12 sezení pro lidi s úzkostí nebo depresí. To znamená, že více lidí bude mít přístup. A více lidí bude mít možnost se správně rozloučit.

Univerzita Karlova od roku 2023 školí terapeuty, jak provádět řízené ukončení. To znamená, že budoucí terapeuti budou lépe připraveni. A to je důležité. Protože terapie není o tom, aby tě drželi. Je o tom, aby tě pustili.

Techniky jako „zázračná změna“ - kde klient představuje, že problém zmizel - se stávají běžnější. A fungují. Podle Adély Žiberi zvyšují úspěšnost ukončení o 37 %. Protože neříkají: „Už jsi hotový.“ Říkají: „Vidíš? Už jsi to zvládl.“

Závěr: Rozloučení je důstojné

Nedělej to, co dělá většina. Neutek. Nezůstávej v závislosti. Neříkej „uvidíme se později“.

Řekni: „Děkuji.“

Řekni: „Už jsem připraven.“

Řekni: „Nechám tě jít.“

A pak jdi dál. S hlavou vysoko. S vědomím, že jsi se změnil. A že jsi to zvládl sám. Ne proto, že ti někdo řekl, co máš dělat. Ale proto, že jsi se naučil slyšet sebe.

Ukončení terapie není konec. Je to začátek - začátek života, který už neřídíš podle toho, co ti někdo řekl. Ale podle toho, co slyšíš ve své vlastní hlavě.