Šikana ve škole: psychoterapeutické kroky k pomoci obětem i agresorům

Šikana je opakovaná agresivní činnost mezi žáky, která se projevuje fyzicky, verbálně nebo relačně. V českých školách se objevuje u 10‑20 % žáků a její dopady sahají od nízké sebedůvěry po dlouhodobé psychické poruchy. Psychoterapie představuje klíčový nástroj, jak zasáhnout nejen u oběti, ale i u agresora a tím přerušit cyklus násilí.

Definice šikany a její dopady

Podle Janošové a kolegů (2016) se šikana vyznačuje asymetrií sil a úmyslem vyvolat úzkost nebo kontrolu. Nejčastější podoby jsou fyzické útoky, verbální urážky, sociální vylučování a kyberšikana. Výzkumy (Kollerová 2022) ukazují, že 92 % obětí ztrácí sebedůvěru, 87 % se cítí opuštěně a 81 % má problémy se soustředěním. Fyzické projevy zahrnují poruchy spánku (41 %) a poruchy příjmu potravy (23 %).

Proč psychoterapie?

Tradiční přístupy se zaměřují hlavně na okamžitou zastávku šikany - např. sankce nebo písemná výpověď. Studie ukazují, že takové řešení funguje dlouhodobě v pouze 31 % případů. Psychoterapie naopak řeší kořenové příčiny - traumata agresorů, nedostatek regulace emocí a narušený pocit bezpečí u obětí. Lenka Kollerová (2022) zdůrazňuje, že úspěšný zásah musí zahrnovat práci s oběma stranami.

Model tří dimenzí šikany (Kolář 2001)

Michal Kolář rozlišuje tři dimenze, které poskytují rámec pro diagnostiku a léčbu:

• Nemocné chování - vyžaduje odbornou diagnózu a terapeutický zásah.
• Závislostní proces - vzniká nevyvážený vztah mezi agresorem a obětí.
• Těžká porucha vztahů ve skupině - vede k dlouhodobé dysfunkci celého kolektivu.

Tyto dimenze se uplatní ve třech fázích intervence: první pomoc, práce s individuálními případy a celková změna skupinové dynamiky.

Individuální terapie pro oběti

Oběti potřebují obnovit pocit bezpečí a sebedůvěru. Osvědčené techniky zahrnují:

1. Rozpoznání a pojmenování traumatických událostí (kognitivně‑behaviorální terapie).
2. Budování sociální sítě - skupinová podpora a workshopy zaměřené na asertivitu.
3. Relaxace a regulace emocí - dechová cvičení, mindfulness.
4. Práce na sebepoznání - deník, art‑terapie, relaxační techniky.

Výsledky z průzkumu EDUin (2023) ukazují, že po šestiměsíční terapii se u obětí zlepšila sebedůvěra v 84 % případů a snížila se míra úzkosti o 73 %.

Terapie a změna chování agresorů

Agresor často skrývá vlastní nespravené trauma nebo nedostatek emoční regulace. Klíčové terapeutické přístupy:

• Dialektická behaviorální terapie (DBT) - učí dovednosti zvládání emocí a mezilidské účinnosti.
• Psychodynamická terapie - pomáhá rozpoznat a zpracovat nevyřešené konflikty z dětství.
• Motivační rozhovor - podporuje změnu postojů k násilí a rozvíjí empatii.

V praxi se často kombinuje individuální sezení s rodinným prostředím, aby se zajistilo podpora i doma. Dle Koláře (2001) je důležité, aby škola spolupracovala s psychologem, učitelem a rodiči v celistvém plánu.

Školní programy: integrace psychoterapie

Mezi nejúspěšnější programy patří Hradecký program proti šikanování (Kolář, 2001) a projekt ‚Škola bez strachu‘ (Ministerstvo školství, 2023). Následující tabulka shrnuje hlavní rozdíly.

Hradecký program klade důraz na dlouhodobou změnu skupinové dynamiky, zatímco tradiční přístup často selhává u relační šikany, která se po sankcích jen maskuje.

Praktický návod pro učitele a poradce

Jak můžete v praxi nasadit psychoterapeutické zásahy?

1. Diagnostická fáze - během 2‑4 týdnů proveďte anonymní šetření (dotazník, rozhovory). Identifikujte jakékoli formy, včetně kyberšikany.
2. Vytvoření týmu - složte tým z psychologa, učitele třídního učitele, školního sociálního pracovníka a zástupce rodičů. Setkávejte se minimálně 4 hodiny týdně.
3. První pomoc - na základě výsledků šetření dejte rychlou reakci (rozhovor s obětí, prostředníklik s agresorem, informování rodičů). Cílem je zastavit aktuální útok.
4. Individuální terapie - naplánujte 8‑12 sezení pro oběti a agresory, použijte výše zmíněné techniky.
5. Skupinová intervence - provádějte workshopy o asertivitě, empatii a řešení konfliktů po dobu 4‑6 měsíčů. Zapojte celou třídu, ne jen „příčinu“.
6. Monitorování a evaluace - po 3 měsících proveďte opakované šetření, upravte plán podle dat.

Podle Národního ústavu pro vzdělávání (2022) absolvuje pouze 37 % učitelů specializovaný kurz v oblasti šikany. Investice do takového vzdělání se vrátí zvýšenou bezpečností a lepšími studijními výsledky.

Rizika a časté chyby

Nejčastější úskalí:

• Podcenění agresorova traumatu - sankce bez terapie vede k posunu šikany do neviditelných forem.
• Jednorázová intervence - rychlé řešení může zastavit pouze aktuální incident, ale ne změnit vztahy.
• Nedostatek psychologické kapacity - 1 200 školních psychologů oproti doporučenému poměru 1:250 znamená, že mnoho škol nemá dostatečnou podporu.
• Nedostatečná podpora rodičů - pokud rodiče agresora nejsou zapojeni, program může selhat (případ z Ostravy, Reddit 2022).

Řešení zahrnuje dlouhodobé plánování, externí spolupráci s psychoterapeuty a vytvoření jasných protokolů.