Často se stává, že dva lidé, kteří se milují, najednou přestávají rozumět tomu, co chce druhý ve společném sexu. Jeden chce více, druhý má zájem o méně. Jeden si přeje experimentovat, druhý si přeje klid a rutinu. Jeden mluví o sexu otevřeně, druhý se o něm vyhýbá jako požáru. A pak se začíná otázat: Proč se to stalo? Proč se náš vztah, který kdysi byl plný života, přeměnil v něco, co se vyhýbá kontaktu, nejen fyzickému, ale i emocionálnímu?
Sexuální nesoulad není příznakem selhání lásky. Je to příznak, že něco ve vztahu přestalo fungovat - ne proto, že byste se přestali milovat, ale protože jste přestali rozumět tomu, co druhý potřebuje. A to je problém, který se nevyřeší tím, že se prostě zkusíte více „naučit“ sexu. Potřebujete jiný přístup - psychoterapeutický.
Co je vlastně sexuální nesoulad?
Není to jen, že jeden z partnerů chce sex třikrát týdně a druhý jen jednou. To je jen vrchol ledovce. Skutečný nesoulad se skrývá v hlubších vrstvách: v tom, jak se každý z vás cítí, když se o sexu mluví, v tom, zda se cítíte bezpečně nebo vystaveně, když otevřete své touhy, v tom, zda si myslíte, že váš partner vás „zatíží“ nebo „vyloučí“, když požadujete něco jiného.
Podle psychoterapeuta Zbyška Mohaupta je nejčastější příčinou nesouladu právě to, že partneři přestali mluvit o sexu - ne proto, že to nechtějí, ale protože se bojí reakce. Někdo se cítí vinný, že má málo touhy. Někdo se cítí odmítnut, když se nabízí. A tak se začíná vytvářet tichý konflikt: jeden se stahuje, druhý se přitlačuje. A čím víc se toto opakuje, tím víc se mezi vámi vytváří mezera - nejen v posteli, ale i v hlavách.
Proč to nejde vyřešit jen „víc sexu“?
Velká chyba, kterou páry dělají, je myslet si, že když budou mít sex častěji, problém zmizí. To je jako řešit bolest v zápěstí tím, že budete více tlačit na klávesnici. Neřešíte příčinu - řešíte příznak.
Nejčastější příčiny sexuálního nesouladu nejsou vůbec v těle. Jsou v hlavě. V minulých zážitcích - v trauma, které jeden z partnerů nesl v dětství a nikdy o něm neřekl. V stresu - když jeden z vás pracuje 12 hodin denně a druhý se cítí opuštěný. V nevědomém pocitu, že „když to necháš, tak se to vyřeší samo“. Ale to nevyřeší nic. Jen to zhoršuje.
Podle PhDr. Martiny Turinové je sexuální nesoulad často spojen s emocionálním odcizením. Když se nechcete otevírat v jiných oblastech vztahu - třeba když jste unavení, smutní nebo zklamaní - pak se sexuální komunikace stává nemožná. Proč? Protože sex je jen zrcadlo toho, co se děje mezi vámi všemi ostatními způsoby. Pokud se nechcete slyšet, když říkáte „Dnes jsem se cítila zanedbána“, tak se nebudete slyšet ani když řeknete „Chci, abys mě políbil“.
Co dělá psychoterapie, když jiné metody selhaly?
Párová sexoterapie není o tom, jak se naučit nové pozice. Je o tom, jak se naučit znovu vnímat druhého. Terapeut neříká: „Dělejte to takhle“. Říká: „Co se stalo, když jste to naposledy zkoušeli? Co jste cítili? Co jste si řekli? A co jste neřekli?“
První krok je vstupní pohovor. Oběma partnerům se dá prostor, aby řekli, co je pro ně největší bolestí. Někdo říká: „Ona mě nechce.“ Někdo říká: „On se k tomu vůbec nezajímá.“ A pak terapeut řekne: „Zkusme najít, co se skrývá za těmito slovy.“
Ve většině případů se ukáže, že za tímto „nevím, co chci“ nebo „nechci to“ skrývá se strach. Strach z toho, že pokud řeknu, co chci, budu odmítnut. Strach z toho, že pokud to neřeknu, budu zanedbán. A tak se vytváří cyklus: jedna osoba se stahuje, druhá se přitlačuje, a výsledkem je napětí - a pak ticho.
Jak probíhá terapie - krok za krokem
Terapie nezačíná sexem. Začíná dotyky - ale ne tělesnými. Začíná slovy. Začíná tím, že se naučíte mluvit o tom, co cítíte, bez obvinění. „Cítím se opuštěný, když se vyhýbáš kontaktu“ místo „Ty jsi chladný.“
Mezi sezeními dostanete domácí úkoly. Nejsou to cvičení na pohlavní styk. Jsou to cvičení na blízkost. Například:
- Společně si pět minut před spaním jen držíte ruce - bez hovoru, bez cíle.
- Každý den řeknete druhému jednu věc, která vás při něm baví - i když to není nic sexuálního.
- Napíšete si na papír, co pro vás znamená „bezpečný sex“ - a pak to přečtete druhému.
Terapeut vás nechává pracovat na tom, co je důležitější než orgasmus: na tom, abyste se znovu cítili vidění. A to je přesně to, co chybělo.
Podle modifikovaného přístupu Masterse a Johnsonové, který používají čeští terapeuti, se v prvních týdnech dokonce doporučuje dočasně přestat s pohlavním stykem. Ne proto, že by to bylo trestem. Ale proto, že chcete přerušit cyklus „nepříjemného sexu - vyhýbání - větší napětí“. Chcete si vzpomenout, že váš partner je nejen někdo, kdo vás „zatíží“ nebo „nepotřebuje“. Je to někdo, kdo může být vaším útočištěm.
Když se jeden z vás nechce zapojit
Největší překážkou terapie není nedostatek touhy - je to odmítnutí uznat, že je problém. Někdo říká: „To je jen její problém.“ Nebo: „Já jsem v pořádku, ona ne.“
Ale terapie nejde jen o jednoho. Pokud jeden partner odmítá účastnit se, většinou se nic nezmění. A to není kvůli „síle“ jednoho. Je to kvůli tomu, že vztah je systém. Když jeden člen systému změní chování, ostatní musí reagovat. Když se jedna osoba nechce změnit, systém se zatváří - a nesoulad se zhoršuje.
Tady je ale důležité: i když jen jeden z vás chce terapii, může začít. Nejde o to, aby oba „byli připravení“. Jde o to, aby jeden začal mluvit jinak. A často stačí jen jedna osoba, aby se změnila - a druhá se začne přizpůsobovat. To není manipulace. Je to přirozená reakce na novou dynamiku.
Co se stane, když přijdete příliš pozdě?
Zbyšek Mohaupt říká: „Páry přicházejí, když už je daleko za horizontem možných pozitivních změn.“ To znamená, že když se už nechcete mluvit, když se vyhýbáte kontaktu i když jste v jedné místnosti, když se každý z vás už vnitřně rozhodl, že to není „ten správný člověk“, pak je terapie obtížnější.
Není nemožná. Ale je těžší. Protože v takovém případě se nejedná jen o sex. Jedná se o ztrátu důvěry. A důvěra se neobnoví tím, že se zkusíte více políbit. Obnoví se tím, že se naučíte znovu věřit - že druhý vás neodmítne, když budete upřímný.
Největší chyba? Čekat. Čekat, až se to samo vyřeší. Čekat, až se to „vyspí“. Čekat, až „někdo jiný“ přijde a všechno napraví. Ale vztahy se nevyléčí samy. A sexuální nesoulad se nevyřeší tím, že se zkusíte více „dostat do nálad“.
Co můžete udělat dnes?
Nemusíte hned jít k terapeutovi. Ale můžete začít tady a teď:
- Napište si jednu větu: „Co pro mě znamená bezpečný sex?“
- Napište si jednu větu: „Co se stane, když řeknu druhému, co potřebuji?“
- Na zítra si naplánujte pět minut, kdy se prostě držíte za ruce. A neříkáte nic. Jen cítíte, že jste spolu.
Toto není „terapie“. Ale je to první krok k ní. A první krok je vždycky ten nejtěžší. Ale také ten, který může změnit všechno.
Co se stane, když se nic nezmění?
Nejhorší není nesoulad. Nejhorší je, když se přestanete ptát. Když přestanete chtít vědět, co druhý cítí. Když se rozhodnete, že „to je prostě tak“ a přestanete se snažit.
Nejde o to, jestli máte sex třikrát nebo jednou týdně. Jde o to, jestli se cítíte, že váš partner vás vidí. A jestli vy vidíte ho. Když to přestane platit, přestáváte být párem. A to už není otázka sexu. Je to otázka přítomnosti.
Sexuální nesoulad není příznakem, že máte špatný vztah. Je příznakem, že máte vztah, který potřebuje pozornost. A pozornost není luxus. Je nutnost.
Je sexuální nesoulad běžný problém v párech?
Ano, je to jedním z nejčastějších důvodů, proč páry hledají psychoterapii. Podle odborníků až 60 % párů zažívá v některém období svého vztahu výrazný rozdíl ve sexuální touze nebo preferencích. Není to známka selhání - je to přirozená součást lidských vztahů, kdy se potřeby s časem mění. Klíčem není jejich absence, ale schopnost o nich mluvit.
Může psychoterapie pomoci i při sexuální dysfunkci?
Ano, psychoterapie není jen o tom, jak se „naučit“ sex. Pokud má jeden z partnerů erektilní dysfunkci, ztrátu libidy nebo bolest při styku, psychoterapeut neřeší pouze tělesný příznak. Hledá, proč se tělo „odmítá“ - zda je to kvůli stresu, trauma, pocitu viny nebo strachu z odmítnutí. Mnohé dysfunkce mají kořeny v psychice, a právě psychoterapie pomáhá tyto kořeny odhalit a zvládnout.
Je třeba jít na terapii oba spolu?
Nejúčinnější je, když oba partneři účastní se společných sezení. Ale pokud jeden z vás odmítá, může začít druhý. Terapie jednoho partnera může změnit dynamiku celého vztahu. Často se stává, že když jeden partner začne mluvit jinak, druhý se přidá. Není nutné, aby oba byli „připravení“ - stačí, aby jeden začal.
Jak dlouho trvá terapie sexuálního nesouladu?
Průměrně trvá od 12 do 20 sezení, tedy 3 až 6 měsíců. Sezení se obvykle konají jednou týdně. Důležité je, že nejde o „rychlé řešení“. Jde o proces, kde se postupně buduje důvěra, komunikace a tělesná blízkost. Některé páry začínají cítit změnu už po 4-6 týdnech, ale hluboká proměna trvá déle.
Je terapie sexuálního nesouladu drahá?
Cena jednoho sezení se v České republice pohybuje okolo 1 000-1 500 Kč za 50 minut. Některé centra nabízejí snížené sazby pro studenty nebo osoby s nízkým příjmem. I když se to může zdát drahé, je to investice do vztahu, který může trvat desítky let. Většina párů, kteří projdou terapií, říká, že by to udělali znovu - i kdyby to stálo dvakrát tolik.
Můžu si vyzkoušet něco sami, než půjdu k terapeutovi?
Ano. Zkuste každý den říct druhému jednu věc, která vás při něm baví - bez cíle, bez očekávání odpovědi. Nebo si věnujte 10 minut denně, kdy se jen držíte za ruce, aniž byste se dotýkali jinak. Tyto malé aktivity budují základ pro komunikaci. Pokud se vám to podaří po týdnu, pravděpodobně se vztah změní. A pokud ne, pak už víte, že potřebujete pomoc - a to je důležitý krok.
