Přichází oba partneři nebo jen jeden? Jaké formáty párové terapie skutečně fungují

Nejčastější otázka, kterou slyším od lidí, kteří poprvé přemýšlí o párové terapii: „Přicházíme spolu, nebo může přijít jen jeden?“ Odpověď není jednoduchá. Neexistuje jediný správný způsob. Vše závisí na tom, co vztah potřebuje - a ne na tom, co se „obvykle“ dělá.

Nejčastější formát: společná sezení

Nejjednodušší přístup je, když oba partneři přijdou do místnosti společně. Tady terapeut sleduje, jak komunikují, kde se přerušují, jak se obranně chovají, když se někdo dotkne citlivého tématu. Většina párů začíná právě tímto způsobem. Sezení trvají obvykle 60 minut, probíhají jednou týdně nebo každé dva týdny. Pro 60 % párů, kteří čelí běžným problémům jako neustálé hádky, nedostatek blízkosti nebo nejasné očekávání, je to dostačující. Terapeut pomůže přehodnotit vzorce, naučí je novým způsobům, jak říct „Mě to bolí“ místo „Vždycky to děláš!“

Když přijde jen jeden: individuální sezení v párové terapii

Zde je častá nedorozumění: individuální sezení neznamená, že terapie přestala být párová. Naopak. Když terapeut pracuje s jedním partnerem zvlášť, dělá to proto, aby lépe pochopil, co se děje ve vztahu. Podle průzkumu Institutu párové terapie z roku 2022 používá 76 % terapeutů individuální sezení jako standardní součást procesu - to je o 54 % více než před dvaceti lety.

Individuální sezení nejsou pro „tajné žaloby“. Jsou pro to, co se ve společném sezení neřekne. Například:

• Partner má trauma z dětství, které ho při kritice přivádí do paniky - a nechce o tom mluvit před druhým.
• Jeden z nich se cítí vinařen, ale neví, jak to říct, ani jak se k tomu postavit.
• Je tam nějaká neřešená věc z minulosti, která se vztahu „nepřímo“ zničuje - jako nevěra, kterou nikdo nezmíní, ale všichni cítí.

Ales Neusar, narativní terapeut s 15 lety zkušeností, říká: „Když člověk ví, že v příštím sezení bude mluvit s partnerem, začne si připravovat, co chce říct. Individuální sezení mu dá prostor, aby to nejprve pochopil sám.“

Kombinovaný formát: nejúčinnější pro většinu párů

Nejčastější a nejúčinnější přístup je kombinace: společné sezení → individuální sezení s každým zvlášť → opět společné sezení. Tento cyklus se opakuje. První sezení je jako „diagnostika“: terapeut vidí, jak pár reaguje na stres. Pak každému zvlášť dá prostor, aby prohloubil své pochopení. A pak se znovu sejdou, aby zkusili nové způsoby komunikace.

Podle průzkumu organizace O děti postaráno z.s. z roku 2021 si 72 % párů vybírá právě tento formát. A 85 % terapeutů, kteří ho používají, ho považuje za nejúčinnější pro většinu problémů. Proč? Protože umožňuje pracovat na dvou úrovních: na vztahu jako celku a na jednotlivých vnitřních překážkách, které ho ovlivňují.

Příklad: Muž, který se cítí vždycky napaden, když žena řekne „Můžeme se o tom bavit?“, si v individuálním sezení uvědomí, že jeho matka ho při každé konverzaci zavřela do místnosti. Věděl to, ale nikdy to neřekl. V příštím společném sezení řekne: „Když říkáš, že bychom měli mluvit, já se cítím jako dítě, které je zavřené. Můžeš mi pomoct, abych se cítil bezpečnější?“

Terapeutický tým: muž a žena

V 18 % případů se v Česku používá formát s dvěma terapeuty - mužem a ženou. Je to vzácnější a dražší (2800 Kč za sezení proti 1600 Kč), ale má svůj účinek. Tento přístup se osvědčil hlavně, když:

• Je vztah zatížený pohlavními nesoulady - například když žena cítí, že muž „nechápe ženské potřeby“, a muž si myslí, že „žena je příliš emocionální“.
• Je zde trauma spojené s pohlavím - například sexuální násilí, nebo hluboké pocity nevěry.
• Oba partneři se cítí, že „jeden terapeut je pro někoho „svůj“, pro druhého „cizí““.

Tento formát není „řešení pro všechny“. Ale když je potřeba, je neocenitelný. Klienti často říkají: „Cítil jsem, že oba terapeuti slyšeli to, co jsem chtěl říct - a nejen to, co si mysleli, že jsem chtěl říct.“

Co se děje v praxi - reálné příběhy

Na platformě Reddit uživatel VztahoveZazitky napsal: „Po pěti společných sezeních jsme měli individuální. Už jsem nevěděl, co říct. V individuálním jsem řekl, že se cítím nevážený, když žena nechává věci na stole. V příštím společném jsem to řekl jinak: „Mám pocit, že když věci zůstanou na stole, tak se tvůj vztah k mému úsilí mění.“ A ona řekla: „Nevěděla jsem, že to pro tebe znamená tolik.“

Na druhou stranu, na Terapeuti.cz má jedna terapeutka hodnocení 3,2 z 5. Několik klientů napsalo: „Po pěti společných sezeních jsme měli jen individuální. Cítili jsme se, jako bychom měli dvě různé terapie místo jedné pro náš vztah.“

To je klíčové: individuální sezení nejsou „zkratka“, ale nástroj. Pokud se používají bez plánu, mohou vytvořit „dvě oddělené reality“. Pokud jsou součástí strategie, pomáhají spojit tyto reality.

Co terapeut musí umět

Není to jen o tom, kdo přijde. Je to o tom, co terapeut dělá. Podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví musí terapeut absolvovat minimálně 120 hodin specializovaného školení v práci s individuálními sezeními v rámci párové terapie. A musí mít zkušenosti s alespoň 50 hodinami práce s páry.

Důležité je i dokumentace. Každé individuální sezení má svou vlastní dokumentaci, oddělenou od společné. Těchto záznamů se musí dodržovat přísná pravidla tajemství. Terapeut nesmí sdílet obsah individuálního sezení s druhým partnerem - ani když si myslí, že „to pomůže“. To je základ důvěry.

Co se mění - budoucnost párové terapie

V roce 2023 Ministerstvo zdravotnictví aktualizovalo standardy. Terapeut už nemůže jen „používat ten formát, který zná“. Musí pravidelně posuzovat, zda formát stále odpovídá potřebám páru. Pokud se pár v průběhu terapie změní, musí se změnit i formát.

Institut párové terapie v Praze teď testuje projekt „Formát na míru“ - systém, který navrhuje změny formátu na základě průběžného hodnocení. Například: pokud partner A v individuálním sezení projeví rychlý pokrok, ale partner B se zadrhne, terapeut může zkrátit individuální sezení B a zvýšit společná sezení, aby se zážitky přenášely rychleji.

Ještě větší změnou je růst online terapie. 41 % terapeutů v Česku nyní nabízí hybridní formát - některá sezení osobně, některá online. A 32 % používají aplikace pro domácí úkoly mezi sezeními - například denní záznamy o tom, kdy se cítí nejvíce spojení, nebo kdy se cítí nejvíc odmítnutí.

Když jsi jediný, kdo chce terapii

Někdy je druhý partner odmítnutý. Nebo je fyzicky nepřítomen - kvůli cestování, nemoci, práci. V takovém případě je možné začít terapii s jedním partnerem. To není „párová terapie“ v tradičním smyslu, ale může být skvělým vstupem. Když jeden partner začne měnit své chování, reakce druhého se často mění samy. V 7 % případů, kdy přichází jen jeden, se nakonec druhý připojí.

Který formát je pro tebe?

Nech si položit tyto otázky:

• Chci se jen naučit, jak lépe komunikovat? → Začni s výhradně společnými sezeními.
• Chci pochopit, proč reaguji tak, jak reaguji, ale nechci to říkat druhému? → Kombinovaný formát je ideální.
• Je vztah zatížený pohlavními nebo trauma souvisejícími tématy? → Zvaž terapeutický tým.
• Je druhý partner odmítnutý? → Začni s jedním - ale neztrácej naději.

Nikdo neví, co vztah potřebuje, lépe než ty. Ale nezapomeň: terapie není o tom, aby se „vyřešil problém“. Je o tom, aby se vztah stal místem, kde se oba můžete cítit bezpečně - i když jste zranění. A ten formát, který ti to umožní, je ten správný.