Práce se studem v léčbě závislosti: Jak se k sobě vrátit

Stud není jen nepříjemný pocit. V léčbě závislosti je to stěžejní překážka, která drží lidi v pasti. Mnozí přijdou do léčby s tím, že chtějí přestat užívat. Ale když se podíváte hlouběji, často chtějí jen přestat cítit, že jsou špatní. Že jsou zklamání. Že jsou odpadlí. A to je právě stud - ten hluboký, trvalý pocit, že ty jsi špatný, ne jen to, co jsi udělal.

Co je stud, a proč je to jiné než vina?

Vina říká: „Udělal jsem špatnou věc.“ Stud říká: „Jsem špatný člověk.“

V adiktologii to rozlišujeme od roku 2012, kdy Hableová z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně zjistila, že 78 % klientů v léčbě drogové závislosti trpí intenzivním studem. Nejde o to, že si pamatují, že ukradli peníze nebo zlobili děti. Jde o to, že si říkají: „Jsem ten, kdo to udělal. A ten člověk nemá právo na druhou šanci.“

Stud se neodpouští. Neodpouští se ho ani větami: „Už to je za námi.“ Nebo: „Začni znovu.“ Stud se neodpouští ani v kříži. Stud se zpracovává. Pomalu. V tichu. S někým, kdo neříká: „To je v pořádku.“ Ale: „Vím, jak to zní. A já tě slyším.“

Proč práce se studem funguje, kde jiné metody selhaly

Tradiční 12-krokové programy se zaměřují na přiznání, odpovědnost a nápravu. To je důležité. Ale neřeší to hlubinný pocit, že jsi zakázaný. Výzkum Univerzity Karlova z roku 2020 ukazuje, že klienti, kteří prošli prací se studem, mají o 23,5 % vyšší šanci zůstat abstinentní po roce. Proč? Protože neřeší jen chování. Řeší identitu.

Zatímco motivační rozhovor pomáhá klientovi najít důvod k změně, práce se studem ho učí, že jeho hodnota nezávisí na tom, co udělal. To je rozdíl mezi tím, když říkáte: „Měl jsi důvod užívat.“ a „Jsi člověk, který měl důvod užívat - a stále jsi stále stojící člověk.“

Čtyři kroky, které vedou k sebepřijetí

Práce se studem není náhodný proces. Je to strukturovaná cesta, kterou v Česku používá 42 z 68 specializovaných léčeben. A funguje podle čtyř klíčových technik.

1. Narativní rekonstrukce životního příběhu - klient příběh přepisuje. Ne tak, aby byl hrdina, ale aby byl realistický. Kdo jsi byl? Co tě zničilo? Kdo tě opustil? Kdo tě neopustil? Tento proces trvá 8-12 sezení a pomáhá rozpoznat, že život nebyl jen řada chyb - byl i řada zranění, která tě zformovala.
2. Reflektivní dialog - terapeut neříká: „To je špatné.“ Ale: „Když jsi to řekl, co jsi cítil?“ Tento přístup odhaluje vzorce: „Vždycky jsem byl ten, kdo zklamal.“ Nebo: „Nikdy jsem nebyl dostatečně dobrý.“ Tyto vzorce se neodstraní slovy. Odstraní se poznáním.
3. Terapeutické zrcadlo - klient dostane zpět to, co o něm říkají jiní. Ne jen kritiku. I laskavost. „Můj bratr mi řekl, že jsem byl jediný, kdo si pamatoval jeho narozeniny.“ „Můj syn říkal, že když jsem se vrátil, cítil jsem se jako doma.“ Tyto věty nejsou pohádky. Jsou důkazy, že jsi nejen to, co ti říkáš.
4. Dopisy sobě samému - klient píše dopis tomu, kdo byl před pěti lety. Ne kritizuje. Neospravedlňuje. Píše: „Vím, že jsi měl strach. Vím, že jsi se cítil ztracený. A já tě neopouštím.“ Tento dopis se čte nahlas. Často pláče. A pak se zůstává s ním. Na nočním stolku. V batohu. V telefonu.

Kdo to funguje nejlépe?

Tato metoda není pro všechny. A to je v pořádku.

Funguje nejlépe u těch, kteří:

• Mají duální diagnózu - závislost + deprese, úzkost, anorexie nebo psychóza (úspěšnost 76,2 %).
• Prošli suicidálním pokusem (úspěšnost 68,9 %).
• Mají dlouhodobou závislost - více než 5 let (41,2 % využívá tuto metodu).

Nepomůže tak dobře u těch, kteří:

• Mají krátkodobou závislost - do dvou let (úspěšnost jen 42,3 %).
• Nejsou připraveni se podívat dovnitř - kteří chtějí jen „vysušit se“ a jít dál.

Co se stane, když to neuděláš?

Stud není jen emoce. Je to motor recidivy.

Výzkum Pražské vysoké školy psychosociálních studií z roku 2017 ukazuje, že 67,3 % lidí, kteří nepracovali se studem, se vrátili k užívání během prvního roku. Proč? Protože když se cítíš špatný, nejednodušší způsob, jak zmírnit ten pocit, je znovu užít. A znovu. A znovu.

Stud je jako váha na noze. Nevidíš ji. Ale každý krok je těžký. Až ji odstraníš - najednou jdeš rychleji. Ne protože jsi změnil chování. Protože jsi změnil sebe.

Co terapeut musí vědět - a co nevědět

Práce se studem vyžaduje terapeuty, kteří:

• Mají minimálně 2 roky klinické praxe v adiktologii.
• Jsou certifikováni v motivačním rozhovoru (MI).
• Prošli 120 hodinami specializovaného školení v oblasti emocí.

A co nevědět? Vědět, že stud je vina. To je nejčastější chyba. 34,5 % začínajících terapeutů tyto pojmy zaměňuje. A to prodlužuje terapii o průměrně 8 sezení. Proto se používá diagnostický nástroj Studový index (SI-15) - validovaný na 450 klientech s reliabilitou 0,87. Znamená to: neodhaduj. Měř.

Co se děje dnes - a kam to směřuje

V roce 2023 bylo v Česku 47 certifikovaných supervizorů pro práci se studem. V roce 2024 se stává povinnou certifikací. To není jen pravidlo. Je to uznání.

Práce se studem roste o 9,7 % ročně - dvojnásobek průměrného růstu celého trhu. Výzkumný projekt TH04010278 zatím testuje digitální verzi - aplikaci „Sebepřijetí“, kterou používá 8 542 lidí. 23 léčeben ji integruje s telemedicínou.

Nejnovější výzkum Univerzity Karlova z roku 2023 popisuje 7 stupňů cesty k sebepřijetí:

1. Rozpoznání studu
2. Separace studu od identity
3. Přijetí emocí
4. Rekonstrukce životního příběhu
5. Vytvoření nové identity
6. Integrace do společnosti
7. Udržení sebepřijetí

To není cesta. Je to přesun. Od toho, kdo jsi byl - k tomu, kdo jsi.

Co říkají lidé, kteří to prošli

Na fóru adiktologických klientů na adiktologie.cz napsal uživatel „Petr_45“ v březnu 2023:

„Až když jsem začal pracovat se studem za to, že jsem zklamal rodiče, mohl jsem přijmout, že jsem nemocný, ne slaboch.“

Na Facebookové skupině „Cesta k sebepřijetí po závislosti“ má 2 345 členů. Nejčastější tip od administrátora Jana Nováka:

„Nerušte se, pokud se stud vrací i po 6 měsících léčby - podle statistik se to stává 63,2 % klientům a je to normální část procesu.“

To znamená: nejsi jediný. A nejsi selhavším. Jsi v procesu.

Co dělat, když se stud vrátí?

Stud se nevyhodí. Vrací se. V časech stresu. Při setkání s bývalými přáteli. Když se někdo ptá: „Co děláš teď?“

Když se vrátí:

• Nepřiznej se, že jsi „zase selhal“.
• Neříkej si: „Tak jsem to zase zničil.“
• Řekni si: „To je stud. A já ho znám.“

Připomeň si: stud není pravda. Je to paměť. A paměť se dá přepsat.

Co se stane, když to zkusíš?

Když se podíváš do zrcadla a nevidíš špatného člověka - ale člověka, který přežil - změní se všechno.

Necháš se léčit ne proto, že jsi špatný. Ale protože jsi stojící.

Necháš se milovat ne proto, že jsi dokonalý. Ale protože jsi lidský.

A to je ta jediná změna, která opravdu trvá.