První návštěva u psychoterapeuta není jako návštěva u lékaře, kde ti řeknou, co máš a jak to léčit. Nejde o diagnostiku nebo rychlé řešení. Jde o to, abyste se seznámili - s člověkem, který vás bude slyšet, a se sebou samotným. Mnoho lidí se před tím bojí. Co když nebudu umět vysvětlit, co mě trápí? Co když bude ticho a bude to nevyhovující? Co když mi terapeut řekne, že to není vážné? Tyto obavy jsou úplně běžné. A realita je jednodušší, než si většina lidí představuje.
První kontakt: není třeba mít všechno připravené
Začíná to jednoduše - objednání termínu. Většina terapeutů v ČR má online rezervační systém, ale můžete také zavolat nebo napsat e-mail. A ne, nemusíte psát celý příběh svého života. Stačí napsat něco jako: „Chci si promluvit o tom, jak se necítím“ nebo „Hledám psychoterapeuta pro úzkost“. Někteří terapeuti se vůbec neptají na důvod. Proč? Protože první návštěva není o tom, abyste „správně“ popisovali svůj problém. Je o tom, abyste se cítili bezpečně.
Podle České asociace pro psychoterapii (CZAP) je toto chápání součástí profesní etiky. Terapeut nesmí klienta tlakem nutit k odhalování, ani ho hodnotit za to, jak „dobře“ nebo „špatně“ se vyjadřuje. Pokud se vám při objednávání zdá, že vás někdo příliš dotazuje, je to signál. Ne každý terapeut je pro každého klienta.
První sezení: co se skutečně děje?
Sezení trvá obvykle 50 až 90 minut. Standardní terapeutická hodina je 50 minut - to je dohodnutý čas, ve kterém se můžete plně soustředit. Na začátku se terapeut představí. Zjistíte, jak se jmenuje, jaké má kvalifikace a jaký přístup používá. Některí pracují s kognitivně-behaviorální terapií, jiní s psychodynamickým přístupem, někteří s humanistickým nebo systémovým pohledem. To není jen informace - je to klíčové pro vaše rozhodnutí.
Podle průzkumu CZAP z roku 2022 se 68 % klientů rozhodlo pokračovat jen proto, že se cítilo, že terapeut „chápe“ jeho styl komunikace. Není důležité, jestli máte stejný přístup jako on - ale jestli se vám v jeho přítomnosti dobře dýchá.
Co říkat? A co neříkat?
Nemusíte mít připravený přehled svého života. Necháte se vést. Terapeut vás nechá mluvit - a čeká. Ano, ticho je v pořádku. Vlastně je často důležité. Když se vám něco vypráví, může to trvat pár vteřin, než to v hlavě seřadíte. Terapeut to nevyplní, neřekne: „Takže jsi se cítil...“ a nechá vás to dokončit. To je aktivní naslouchání. A není to jen „poslouchání“. Je to pozorování - jak mluvíte, kdy se zastavíte, co říkáte s očima, jak se dotýkáte rukou.
Nejde o to, abyste měli všechno „vyřešeno“. Někdo přijde s tím, že „všechno je špatně“, ale neví, proč. Někdo přijde s detaily z dětství, které mu připadají nevýznamné. Terapeut je zvyklý pracovat s tím, že informace jsou roztroušené. On nechává vaše příběhy padat jako kousky puzzle - a společně je pak později skládáte.
O čem se bude mluvit?
Terapeut se zeptá na důvod návštěvy - ale ne v podobě seznamu otázek. Spíš se to rozvine přirozeně. Jak se cítíte? Co se stalo, že jste se rozhodli přijít? Jak dlouho to trvá? Kdo vás podporuje? Jaký je váš vztah k rodině? Nejsou to „testy“. Jsou to otázky, které pomáhají terapeutovi sestavit obraz vaší reality.
Nezapomeňte - nejde o to, abyste „dokázali“, že máte problém. Jde o to, abyste se přiznali, že se necítíte dobře. A to je už krok. Mnoho lidí říká, že až po první návštěvě pochopili, že jejich pocity jsou legitimní. Nejsou „bláznivé“. Nejsou „přehnané“. Jsou jen lidské.
Co se nestane?
Terapeut vám neřekne: „Přestan se bát.“ Neřekne: „Změň svůj vztah.“ Neřekne: „Jdi na výlet, budeš se cítit lépe.“ Tady nejsou rady. Tady je prostor, kde se objevují odpovědi - vaše vlastní. Terapeut vás nevede k řešení. Vede vás k tomu, abyste se na sebe podívali jinak. Když se vám něco vypráví, může se zeptat: „Co by se stalo, kdyby to bylo pravda?“ Nebo: „Kdo vám to kdysi říkal?“
Nejde o to, abyste „naučili“ něco nového. Jde o to, abyste „připomněli“ něco, co jste zapomněli, že vás těží.
Bezpečnost a důvěrnost
Podle etického kodexu CZAP (2021) je terapeut povinen jasně vysvětlit, že vše, co řeknete, je důvěrné. Existují výjimky - pokud hrozí nebezpečí vašemu životu nebo životu někoho jiného. To se řekne na začátku. Také se vám řekne, že můžete kdykoliv ukončit terapii. Bez vysvětlení. Bez odůvodnění. Bez pocitu, že jste „neúspěšní“.
Toto je důležité. Mnoho lidí se bojí, že když terapii přeruší, budou „selhali“. Nejsou. Je to jako když se rozhodnete, že jiný lékař vám lépe pomůže s bolestí zad. To není selhání. To je přizpůsobení.
Cena a možnosti
První konzultace v České republice stojí mezi 800 a 1 500 Kč. Někteří terapeuti nabízejí bezplatnou 15-20 minutovou telefonní konzultaci - to je šance, kterou byste neměli přehlížet. Můžete se na ní zeptat: „Jak pracujete?“ „Co děláte, když klient přijde s úzkostí?“ „Máte zkušenosti s tím, co mě trápí?“
Od roku 2023 už 35 % prvních sezení probíhá online. To je zvlášť užitečné, pokud žijete mimo velká města. V Olomouci, Brně nebo Praze je výběr větší, ale i v menších městech se terapeuti přizpůsobují. Pokud se vám online sezení zdá nekomfortní, klidně to řekněte. Většina terapeutů nabízí obě možnosti.
Co dělat po první návštěvě?
Nechte si čas. Neřešte hned, jestli budete pokračovat. Většina lidí potřebuje 24-48 hodin, aby si promyslela, jak se cítila. Někdo říká: „Bylo to jako oddechnout.“ Někdo: „Nechápal jsem, co se dělo.“ Oba případy jsou v pořádku.
Nejčastější chyba? Pokračovat jen proto, že „to je správné“, když se vám v terapeutově přítomnosti nechce dýchat. Pokud jste se cítili jako „vyslechnutý“, ne „hodnocený“, a pokud jste si řekli: „Tady můžu být sám sebou“, pak je šance na pokračování vysoká.
Podle průzkumu CZAP z roku 2023 jen 30-40 % lidí po první návštěvě pokračuje s tímto terapeutem. To není selhání. Je to normalita. Jako když si vyberete šatník - ne každý vám sedne. Důležité je, že jste se rozhodli začít.
A co dál?
Když se rozhodnete pokračovat, bude se terapie dít jednou týdně. Sezení budou mít stejnou strukturu - volný příběh, ticho, otázky, odhalování. Neexistuje „rychlá“ terapie. Pokud vám někdo slibuje, že vás „vylečí“ za 5 sezení, je to nepravda. Terapie není oprava - je to přeměna.
První návštěva je jako první krok do neznámého domu. Nevíte, jak vypadá interiér, jestli bude teplé, jestli vás někdo bude čekat. Ale když vás někdo pozve, aby jste přišli, a vy jste přišli - už jste udělali ten nejtěžší krok.
Musím mít připravené všechny detaily svého problému před první návštěvou?
Ne. Vůbec nemusíte. Terapeuti jsou zvyklí pracovat s nejasnostmi, roztroušenými příběhy a emocemi, které nelze hned pojmenovat. Důležité je, abyste přišli - ne aby jste měli všechno „vyřešeno“. Většina lidí se při první návštěvě cítí jako „rozplývající se“. To je normální. Terapeut vás pomůže seřadit - ne vy jeho.
Co když mi terapeut řekne, že nemám problém?
Takový terapeut není vhodný. Profesionální psychoterapeut nevyhodnocuje, zda máte „dostatečně vážný“ problém. Pokud vás slyší, ale řekne: „To není nic závažného“, je to v rozporu s etickým kodexem CZAP. Vaše pocity nejsou měřítkem. Pokud se necítíte dobře, máte právo na podporu. Pokud se vám taková odpověď zdá nevhodná, můžete se rozhodnout hledat jiného terapeuta - a to je zcela v pořádku.
Je normální, že mi během sezení přijdou slzy?
Ano, je to naprosto normální. V mnoha případech je první návštěva první příležitostí, kdy si můžete dovolit plakat bez obavy, že vás někdo hodnotí. Terapeut nevyhodnocuje slzy - sleduje je. Slzy nejsou známkou slabosti, ale známkou, že se něco uvolňuje. Pokud se vám slzy přijdou nečekaně, nezakrývejte je. Nechte je přijít. Terapeut vás nechá plakat - a pak vás nechá mluvit.
Můžu si vybrat terapeuta podle pohlaví nebo věku?
Ano, můžete. Výběr terapeuta je osobní rozhodnutí. Některým lidem se lépe hovoří s ženou, jiným s mužem. Některým je pohodlnější pracovat s někým, kdo je blízko jejich věku, jiným s někým, kdo je starší. To není otázka preference - je to otázka bezpečí. Pokud vás někdo přesvědčuje, že „to nemá význam“, nechte ho. Vaše pohodlí je klíčem.
Je první návštěva stejná u všech terapeutů?
Ne. Každý terapeut má svůj styl. Někteří začnou hned s otázkami, jiní nechají klienta mluvit 20 minut bez přerušení. Někteří se zaměří na minulost, jiní na současnost. Ale základ je stejný: bezpečný prostor, důvěrnost, nehodnocení. Pokud se vám někdo chová jako „lékař“, který vás chce „napravit“, je to špatný signál. Pokud se vám chová jako člověk, který vás chce slyšet - pak máte šanci.
Co když mi první návštěva přijde nudná nebo nevýznamná?
Není to neobvyklé. Někdy se první sezení připadá jako „jen rozhovor“. Ale právě ten rozhovor je základ. Terapie není dramatický převrat - je to pomalé, jemné otevírání. Pokud se vám přišlo něco „nudné“, neznamená to, že jste selhali. Znamená to, že jste se ještě nezahřáli. Někdy je potřeba dvě nebo tři návštěvy, než se začne něco „otevírat“. Neztrácejte naději jen proto, že první sezení nebylo „hodně emocionální“.
