Terapie zaměřená na řešení (SFBT): Jak rychle překonat problémy bez prohlubování minulosti

Terapie zaměřená na řešení (SFBT) není o tom, proč je něco špatně. Je o tom, co se může stát lépe už zítra. Vznikla v Milwaukee v 70. letech 20. století, kdy psychologové Steve de Shazer a Insoo Kim Berg přestali klást otázky typu „Proč se to stalo?“ a začali se ptát: „Co by se změnilo, kdyby se v noci stalo zázrak a problém zmizel?“ Tento přístup se od tradičních forem psychoterapie liší základně: nezkoumá příčiny, trauma nebo minulost. Místo toho hledá silné stránky, výjimky a už existující řešení, které klient už někdy použil - jen si to neuvědomil.

Co je vlastně SFBT?

Terapie zaměřená na řešení je krátkodobý, cílený a klient-centrovaný přístup, který funguje nejlépe v 3 až 7 sezeních. Někdy stačí i jedno. Nejde o to, abyste prošli všechny své bolesti. Jde o to, abyste zjistili, jak se dostat z toho, co vás dnes trápí, co nejrychleji. Je to jako navigace v autě: neřešíte, proč se vám porouchal motor - řešíte, jak se dostat do cíle. Terapeut vás nevede k analýze, ale k vlastnímu objevování. Vaše slova, vaše zkušenosti, vaše výjimky - to je materiál, z něhož se staví řešení.

Nejde o to, že minulost neexistuje. Jde o to, že se na ni nezaměřujeme. Pokud se vám v minulosti něco stalo, co vás dnes trápí, SFBT vás nepřinutí to přehrávat znovu. Místo toho se ptá: „Kdy jste to měli lépe? Co se tehdy lišilo? Co jste dělali jinak?“ Tím se přesouváte z pasivního přijímání problému do aktivní role tvůrce řešení.

Tři klíčové techniky, které fungují

SFBT není teorie - je to sada jasných, praktických nástrojů. Každá otázka má svůj účel. Tři z nich se objevují téměř v každém sezení.

1. Zázrační otázka: „Kdybyste se probudili zítra a problém zmizel, jak byste to poznali? Co byste dělali jinak? Kdo by si toho všiml?“ Tato otázka nevyžaduje věru ve zázraky. Vyžaduje jen představivost. Když si klient představí, jak by žil bez problému, objeví konkrétní chování, které už dělá - jen si to neuvědomuje. Například: „Kdybych se probudil bez úzkosti, první věc, kterou bych udělal, je zavolat kamarádovi. To jsem dělal před pěti lety, když jsem měl práci.“
2. Hledání výjimek: „Kdy byl problém menší nebo vůbec nebyl? Co se tehdy lišilo?“ Tato technika je jako detektiv, který hledá stopy, které nejsou tam, kde by měly být. Pokud máte každý večer úzkost, ale v pátek večer jste se cítili klidně - proč? Co jste dělali jinak? Většinou klient už má řešení - jen ho považuje za náhodu.
3. Škálové otázky: „Na škále od 0 do 10, kde 0 je nejhorší a 10 je ideál, kde jste teď? Co by vás přesunulo o jedno místo výš?“ Tato otázka převádí nejasné pocity na konkrétní čísla. A důležité: neptá se „Jak se cítíte?“, ale „Co by vás přesunulo o jedno místo?“ To přesouvá odpověď z pasivity do akce. Když klient řekne „Jsem na 3“, terapeut se neptá, proč nejsou 7. Ptá se: „Co byste museli udělat, aby to bylo 4?“

Proč to funguje?

Nejde o magii. Jde o psychologii jazyka a pozornosti. Když se ptáte na řešení, váš mozek přestane hledat problémy a začne hledat příležitosti. Když se ptáte na výjimky, zjistíte, že problém není všudypřítomný - a to je důležité. Když se ptáte na škálu, převádíte emocionální tlak na konkrétní kroky. SFBT využívá to, že lidský mozek je schopen změnit sebe sama, když dostane jasný cíl a příklad, jak ho dosáhnout - a to vše bez nutnosti procházet minulostí.

Studie potvrzují, že SFBT je stejně účinná jako dlouhodobé terapie u depresí, úzkostí, poruch příjmu potravy a problémů s přizpůsobením. Výzkum Maljanen et al. (2012) ukázal, že lidé s mírnou až středně závažnou depresí dosáhli významného zlepšení po 4 sezeních. Jiná studie (Kim, Brook, Akin, 2018) potvrdila, že SFBT snižuje příznaky závislosti stejně efektivně jako jiné terapeutické metody, ale za mnohem kratší dobu.

Kdo to může použít?

SFBT je ideální pro:

• Lidi s mírnou až středně závažnou úzkostí nebo depresí
• Ty, kteří chtějí rychlý výsledek a nemají čas na dlouhé terapie
• Klienty, kteří se vyhýbají hledání příčin v minulosti
• Rodiny a děti - zejména u chování problémů, kde je potřeba rychlá intervence
• Osoby, které chtějí být aktivními účastníky terapie, ne pasivními pacienty

Není vhodná jako samostatná metoda pro:

• Severní psychózy nebo schizofrenii
• Velmi komplexní trauma, kde je nutná hluboká výpověď a zpracování
• Lidi, kteří potřebují dlouhodobou podporu kvůli chronickým poruchám

V těchto případech se SFBT často používá jako doplněk - například k získání rychlého zlepšení, aby klient mohl lépe využít jiné terapeutické metody.

Co říkají terapeuti v Česku?

V České republice se SFBT rozšiřuje. Podle České komory psychologů ji pravidelně používá 28 % terapeutů, a 65 % z nich ji kombinuje s jinými přístupy - například s kognitivně behaviorální terapií. Trh je stále dominován KBT (45 %), ale SFBT roste o 3,2 % ročně. Proč? Zdravotní pojišťovny si všimly, že klienti potřebují méně sezení, což znamená nižší náklady a rychlejší návrat do práce.

Na sociálních sítích se objevují příběhy jako: „Za 4 sezení jsem překonala 10 let trvající úzkost, když jiné terapie mi trvaly měsíce a nic nezměnily.“ Ale také: „SFBT je skvělá pro krátkodobou pomoc, ale neměla by být jediným nástrojem v arzenálu.“

Profesionální terapeuti v Česku se učí SFBT na certifikovaných kurzech - minimálně 40 hodin. Klíčové není jen naučit se otázky, ale naučit se je kladou správně. Řada začátečníků selhává, protože otázky zní jako kontrola, ne jako pozorování. Například: „Proč jsi to dělal jinak v pátek?“ - to je špatně. Správně: „Co se lišilo v pátek, když to nebylo tak špatné?“ Rozdíl je v jazyce. První otázka soudí, druhá objevuje.

Co se děje dnes - SFBT 2.0?

Nová generace SFBT se začíná spojovat s pozitivní psychologií a neurovědou. Vědci zkoumají, jak se mozek změní, když se zaměří na řešení namísto problému. Výzkum ukazuje, že když klient představuje svou „ideální budoucnost“, aktivuje se přední kůra - oblast odpovědná za plánování a sebekontrolu. To znamená, že SFBT nejen mění pocity - mění i mozkové vzorce.

Digitální nástroje pomáhají. Aplikace, které sledují pokrok na škále 0-10, umožňují klientům zaznamenávat výjimky mezi sezeními. Některé experimenty používají virtuální realitu, aby klienti mohli „prožít“ zázračný den - což zvyšuje přesvědčivost představy.

Problém? Komercializace. Některé firmy nabízejí „SFBT v 3 hodinách“ - to je nebezpečné. SFBT není technika, kterou se naučíte v kurzovém lístku. Je to filozofie - o důvěře, o pozorování, o jazyce, o tom, že klient ví víc než terapeut. Když se to stane jen nástrojem, ztrácí svou sílu.

Co si pamatovat?

Terapie zaměřená na řešení není o tom, že problém neexistuje. Je o tom, že nemusíte být v něm uvězněný. Můžete ho přeskočit. Stačí najít, kde jste už byli jinde - a jít tam znovu. Stačí vědět, jak by se život lišil, kdyby se změnilo jen trochu. Stačí se zeptat: „Co bych mohl dělat jinak?“

Nejde o to, aby se všechno vyřešilo. Jde o to, abyste si uvědomili, že už jste někdy byli jinak - a že to můžete být znovu.