Co očekávat od psychoterapie: Realistická očekávání a terapeutické cíle

Nejste sami, když se před prvním sezením s psychoterapeutem cítíte jako před zubním lékařem - víte, že to potřebujete, ale nevíte, co vás čeká. Mnoho lidí přichází s nadějí, že terapie je jako tajný klíč k okamžitému vyléčení. Ale pravda je jiná. Psychoterapie není zázračná pilulka. Je to práce. Práce na sobě. A práce s někým, kdo vás vede, ale neřeší za vás.

Co vás čeká v prvním sezení?

Nečeká vás výslech. Nečeká vás, že terapeut okamžitě pozná, co je s vámi špatně. Nečeká vás, že budete muset vyprávět celý svůj život od narození. V prvním sezení se terapeut zeptá: „Co vás trápí?“ A pak počká. Nechá vás mluvit. Až do chvíle, kdy se vám začne otevírat, co opravdu bolí. Můžete říct: „Nevím.“ To je v pořádku. Většina lidí přijde s obecným pocitem - „mám se špatně“, „je to všude kolem“, „nemůžu to popsat“. A právě to je práce, kterou terapie dělá: pomáhá vám najít slova pro to, co cítíte.

Podle průzkumu na platformě Terapie.cz 65 % lidí prožívá před prvním sezením silnou nervozitu. To je normální. Terapeut to ví. A nečeká od vás, že budete mít všechno uspořádané. Vaším úkolem není být „správně“ zraněný. Vaším úkolem je být upřímný. A to je těžší, než se zdá.

Co je terapeutický cíl - a proč je důležitý?

Terapeutický cíl není něco, co vám terapeut napíše na papír. Je to dohoda, kterou spolu s ním vytvoříte. Něco jako: „Chci přestat být vždycky v obavách, když mluvím s šéfem.“ Nebo: „Chci přestat cítit, že jsem vždycky vina za to, co se stane v rodině.“ Nebo: „Chci se naučit říct ne, aniž bych se cítil hříšně.“

Tento cíl je vaše mapa. Bez ní terapie může být jako cestování bez navigace - můžete se dostat někam, ale nevíte, jestli je to ta správná cesta. Podle studie z Univerzity Palackého je úspěch terapie přímo úměrný přesnosti tohoto cíle. Když víte, co chcete změnit, máte šanci to změnit. Když nevíte, zůstáváte tam, kde jste.

Nejčastější cíle v české praxi jsou:

• osobnostní změna podmíněná sebepoznáním (85 % případů)
• změna v sociálních vztazích (70 %)
• změna chování (60 %)
• změna ve vnímání zdraví a nemoci (45 %)

Nejde o to, aby se vaše osobnost „přebarvila“. Jde o to, aby ty části, které vás dříve blokovaly, přestaly dělat z vás někoho, kdo se neodvažuje, nevěří sobě, nebo se stále obviňuje.

Co se stane během terapie? Není to stěžování si.

Mnoho lidí si myslí, že psychoterapie je jen „vyplácet se“ na křesle. To je největší mýtus. Psychoterapie není stěžování si. Je to práce na tom, proč se stěžujete. Proč se vám vždycky stane to samé? Proč se cítíte vždycky stejně, když někdo řekne „no“? Proč se vám zdá, že jste vždycky „méně“?

Terapeut vás neřeší. On vás vede. A ten vedení je jako trenér. Trenér vám neřekne, jak máte běžet. On vám ukáže, jak děláte chyby ve svém běhu. A pak vás naučí, jak to opravit. V terapii se to dělá pomocí otázek, pozorování, zpětné vazby a často i tichého mlčení.

Podle klinické psycholožky Lucie Havlové je terapie podobná sportovnímu tréninku: „Vyžaduje pravidelnou práci a trpělivost.“ Nemůžete se naučit běhat maraton za týden. A nemůžete se naučit žít jinak za tři sezení.

Kdy začnete cítit změnu?

Nikdo vám neřekne, že se to změní hned. Ale většina lidí začne cítit nějakou úlevu už po 4-6 sezeních. Někteří cítí úlevu hned po prvním - protože poprvé v životě mohou říct, co cítí, a nikdo je neosoudí. To je mocná věc.

Příklad: Petra z Brna řekla po 8 měsících terapie: „Poprvé v životě jsem řekla šéfovi ne bez výčitek svědomí.“ To není „zázrak“. To je výsledek práce. Práce na tom, že se cítila vždycky vinnou, když se odmítla. Terapie jí pomohla pochopit, že „ne“ není útok. Je to hranice. A hranice jsou v pořádku.

Podle průzkumu Hedepy.cz 89 % klientů dosáhlo alespoň částečného splnění svých cílů. 63 % jich splnilo plně. To znamená, že většina lidí, kteří se připraví a budou pracovat, se dostane tam, kde chtějí.

Co se nestane?

Tady je seznam toho, co se ne stane:

• Nikdo vám neřekne, že jste „špatný“ nebo „porušený“.
• Nikdo vám neřekne, co máte dělat - jen vás vede k tomu, abyste to zjistili sami.
• Nikdo vám nevyřeší vaše vztahy za vás.
• Nikdo vám nevyřeší vaše peníze, práci nebo rodinu.
• Nikdo vám neřekne, že jste „vyléčený“ - ale může vám pomoci žít lépe, i když něco zůstane.

Psychoterapie není o tom, aby se stalo, že „všechno bude v pořádku“. Je o tom, aby se stalo, že „budete moci žít s tím, co není v pořádku“ - a to bez toho, abyste se v tom utopili.

Co se stane, když se terapie „nevyplatí“?

Někdy se stane, že terapie nevyjde. Ne proto, že jste „špatný klient“. Ale proto, že:

• terapeut není vhodný pro vás - vztah je klíčový
• vy nejste připraveni pracovat na sobě
• cíl byl příliš nejasný
• terapeut se držel příliš přísného manuálu

Na Redditu napsal jeden klient: „Po šesti měsících jsem měl pocit, že jen vyplňuji formuláře. Terapeutka se držela manuálu, místo aby reagovala na mě.“ To je problém. Kvalitní terapie není mechanická. Je to lidský vztah. A ten se musí vybudovat.

Podle 78 % kladných recenzí na Google Maps je „skvělý vztah s terapeutem“ hlavním důvodem, proč lidé terapii doporučují. Když se vám s terapeutem nezdá, že vás chápe, nebo že vás poslouchá, je to vážný signál. Nejste „špatní“. Prostě ještě nenašli ten správný člověk.

Cena a dostupnost v ČR

Průměrná cena jednoho sezení v Česku je 800-1500 Kč. To je pro mnoho lidí bariéra. Ale nejste sami. Od roku 2022 Ministerstvo zdravotnictví spustilo pilotní projekt, který pokrývá 10 sezení psychoterapie pojišťovnami pro diagnostikované úzkostné poruchy. Zatím to pokrývá 15 000 lidí. A podle analýzy Univerzity Karlovy by se do roku 2028 mohlo stát, že psychoterapie bude standardní součástí primární péče - jako kontrola krevního tlaku.

Online terapie roste. V roce 2023 ji používalo 12 % klientů - oproti 3 % v roce 2019. Je to vhodné pro lidi, kteří mají problémy s cestováním, nebo se cítí v bezpečí doma. Ale i online terapie vyžaduje kvalitu. A ta se nezjistí podle toho, kolik sezení máte za 1000 Kč.

Kdo psychoterapie nepotřebuje?

Psychoterapie není řešení pro všechno. Pokud máte akutní psychotickou epizodu - halucinace, paranoie, ztrátu reality - potřebujete nejprve léčbu lékaře a léky. Psychoterapie tam přijde až poté, kdy se stav stabilizuje.

Taky není vhodná, když klient přichází jen proto, že „to od mě chtěla žena“ nebo „řekli mi, že bych měl“ - bez vlastní vůle. Bez vůle se nemůže dělat žádná práce. A terapie je práce.

Co můžete udělat před prvním sezením?

Nemusíte mít všechno uspořádané. Ale můžete si pomoci:

1. Napište si 3 věci, které vás nejvíc trápí.
2. Napište si, co byste chtěli mít jinak za 6 měsíců.
3. Připravte se na to, že nebudete mít hned odpovědi - a to je v pořádku.

Podle Terapie.cz to zvýší efektivitu terapie o 27 %. Ne proto, že jste „dokonalejší“. Ale proto, že jste se začali ptát: „Co vlastně chci?“ A to je už začátek změny.

Závěr: Terapie není o tom, aby vás někdo vyléčil. Je o tom, abyste se naučili žít s sebou.

Psychoterapie není zázrak. Je to proces. Jako učení se hrát na klavír. Nebo běhat. Nebo mluvit jiným jazykem. Potřebujete čas. Potřebujete trpělivost. Potřebujete se nechat vést - ale ne řídit.

A pokud se vám někdy zdá, že to nejde - věřte tomu, že to jde. Jen potřebujete čas. A někoho, kdo vás neosoudí, ale vás vede. A kdo vás nechá mluvit - i když to zní hloupě. I když to zní neúplně. I když to zní jako „nemám to úplně jasné“.

Protože právě tohle je terapie: nechat se být tím, kdo jste. A najít způsob, jak s tím žít.