Představte si, že trávíte celý život v oblečení, které vám nesedí. Je vám v něm nepohodlně, omezuje vás, ale vy si myslíte, že takto vypadá svět a všichni ostatní mají stejné potíže. Právě takto mohou fungovat poruchy osobnosti is dlouhodobé a neadaptivní vzorce chování, vnímání a vztahování k okolí, které člověka vnímají jako normální, ale výrazně mu ztěžují život a sociální fungování . Nejde o náhlou nemoc, která přijde jako rýma, ale o hluboko zakořeněnou strukturu naší psychiky. Odhaduje se, že jimi trpí celosvětově zhruba 11 % populace, což znamená, že s někým, kdo bojuje s těmito vzorci, se pravděpodobně potkáváte každý den.
Jak se dnes dělí poruchy osobnosti?
V České republice se pro stanovení diagnóz primárně používá MKN-10 Mezinárodní klasifikace nemocí, desetá revize, která kategorizuje poruchy osobnosti pod kódy F60 až F69 . a v ní jsou vnímány jako konkrétní diagnózy. Existuje ale i americký systém DSM-5 Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, pátá edice, která slouží jako doplňkový nástroj pro detailní kategorizaci , který si usnadnil přehled tím, že poruchy rozdělil do tří tzv. klastrů podle podobnosti symptomů.
První skupina, klastr A, je často označována jako "podivíni". Patří sem lidé, kteří působí odděleně nebo podezíravě. Například u schizotypní poruchy osobnosti vidíme narušené vnímání, sociální úzkost a v extrémním stresu mohou přijít i halucinace. Klastr B jsou "afektovaní" - lidé s intenzivními emocemi a dramatickým chováním. Tady najdeme například narcistickou poruchu s její potřebou obdivu a nedostatkem empatie, nebo histrionskou poruchu, kde je banalita přetavena do velkého divadla.
Poslední skupina, klastr C, jsou "úzkostní" typy. Zde najdeme lidi, kteří se buď bojí odmítnutí (vyhýbavá porucha), jsou extrémně závislí na ostatních, nebo jsou posedlí řádem a detaily (anankastická porucha). Je důležité si uvědomit, že hranice mezi "charakterovou vlastností" a "poruchou" je tenká - rozhoduje především o tom, jak moc tyto rysy znepřístupňují člověku život.
| Typ poruchy (MKN-10) | Klíčové rysy | Typický projev v praxi |
|---|---|---|
| Anxiózní / Vyhýbavá (F60.6) | Nedostatek sebevědomí, citlivost na kritiku | Odmítnutí pozvání na party z obavy, že bude působit trapně. |
| Závislá (F60.7) | Submisivita, neschopnost rozhodovat | Neschopnost vybrat si jídlo v restauraci bez potvrzení partnera. |
| Narcistická | Velikášství, potřeba obdivu, arogance | Neustálé přebíjení ostatních v konverzaci vlastními úspěchy. |
| Histrionská (F60.4) | Dramatizace, teatrálnost, manipulace | Prudký pláč a scéna, když není středem pozornosti. |
| Anankastická (F60.5) | Puntičkářství, rigidita, pochybnosti | Konečná neschopnost odevzdat projekt, protože detaily nejsou perfektní. |
Která terapie funguje na co?
Nebyla by pravda říct, že jedna metoda vyřeší vše. Každý typ osobnosti vyžaduje jiný přístup. U emočně nestabilní poruchy osobnosti je dnes zlatým standardem Dialektická behaviorální terapie DBT, metoda vyvinutá Maršou Linehanovou, která kombinuje kognitivní techniky s mindfulness praktikami pro regulaci emocí . Cílem je naučit klienta zvládat krize, aniž by se vrátil k sebepoškozování.
Pokud bojujete s anankastickou poruchou (tym puntičkářstvím), nejlépe funguje Kognitivně behaviorální terapie KBT, terapeutický přístup zaměřený na změnu dysfunkčních myšlenkových vzorců a chování skrze expozici a nácvik . Data z časopisu European Psychiatry ukazují, že po 20 až 30 sezeních dosahuje až 75 % pacientů výrazného zlepšení. Funguje to tak, že se pacient postupně učí tolerovat nedokonalost v kontrolovaném prostředí.
U narcistů nebo lidí s histrionskou poruchou se často sahá k psychodynamické terapii nebo transakční analýze. Zde není cílem jen „opravit“ chování, ale odhalit hluboké nevědomé konflikty a mechanismy obrany. Zjistíme, že ta potřeba být středem pozornosti je často jen maska pro hluboký pocit prázdnoty nebo strach z opuštění. Průměrná délka takové léčby bývá delší, často kolem 18 až 24 měsíců.
Proč je léčba tak těžká?
Největším kamenem úrazu není absence metod, ale motivace. Mnoho lidí s poruchou osobnosti totiž nevidí problém u sebe, ale u celého zbytku světa. Proč bych měl jít na terapii, když jsou problémoví všichni ostatní? Průzkum České lékařské komory z roku 2022 ukázal, že aktivně terapii hledá jen 35 % diagnostikovaných osob.
K tomu připočteme specifika terapeutického vztahu. U závislé osobnosti se stává, že klient začne terapeutovi extrémně důvěřovat a stane se jeho „stínem“, což znepřístupňuje ukončení terapie. U histrionského typu zase může terapeut být v pokušení stát se součástí „divadla“, což vyžaduje velmi pevné hranice a profesionální disciplínu.
Situace v Česku: Nedostatek ruků a nové naděje
Pokud hledáte specializovanou pomoc v ČR, pravděpodobně narazíte na zeď. Podle Ministerstva zdravotnictví je u nás registrováno jen 127 terapeutů specializujících se na poruchy osobnosti, zatímco potřeba je přes 500. To znamená, že čekací doba na odborný pomoc může trvat i 8 až 10 měsíců. V rámci EU jsme v dostupnosti této péče poměrně pozadu.
Dobrou zprávou jsou ale moderní technologie a nové metody. Od roku 2020 se v rámci spolupráce Psychiatrické kliniky 1. LF UK a firmy NeuroVR testuje virtuální realita. Pomáhá zejména lidem s vyhýbavou poruchou osobnosti, kteří mohou v bezpečném virtuálním prostředí trénovat sociální interakce, než se vrhnou do reality.
Dalším slibným trendem je schema terapie, která se testuje u emočně nestabilních osobností. Výsledky publikované v časopise Česká psychiatrie ukazují, že tato metoda pomohla snížit sebepoškozující chování u 40 % pacientů během jednoho roku. Odborníci, jako profesor Jiří Raboch, předpovídají, že v příštích letech přibude specializovaných center, což by mohlo zkrátit čekání na tři až čtyři měsíce.
Je možné poruchu osobnosti úplně vyléčit?
Spíše než o „vyléčení“ mluvíme o „remisi“ nebo „stabilizaci“. Osobnost je základní strukturou člověka, takže nezmizí. Cílem terapie je však změnit neadaptivní vzorce tak, aby člověk mohl fungovat v práci, mít zdravé vztahy a přestat trpět. Mnoho lidí po letech terapie žije plnohodnotný život, aniž by jejich porucha byla viditelná navenek.
Jak poznám, že mám já nebo někdo blízký poruchu osobnosti?
Klíčem je kontinuita a dopad na život. Každý z nás může mít občas narcistické nebo úzkostné rysy. Porucha začíná tam, kde se tyto rysy projevují v każdej situaci, v každém vztahu a vedou k opakovaným problémům (např. neustálé rozvody, ztráta zaměstnání, izolace). Diagnózu však může stanovit pouze psychiatr nebo klinický psycholog.
Pomáhají u poruch osobnosti léky?
Léky samy o sobě poruchu osobnosti „nezacelí“, protože nejde o chemickou nerovnováhu v mozku, ale o naučené vzorce chování. Léky (např. antidepresia nebo antipsychotika) se však používají k potlačení doprovodných symptomů, jako jsou deprese, silná úzkost, impulzivita nebo psychotické ataky, což pak umožňuje pacientovi efektivněji pracovat v psychoterapii.
Která terapie je nejrychlejší?
Rychlost závisí na typu poruchy. KBT u anankastických poruch vykazuje dobré výsledky relativně rychle (cca 20-30 sezení). Psychodynamické směry nebo schema terapie jsou dlouhodobější procesy, které trvají roky, protože pracují s hlubokými strukturami osobnosti. Neexistuje „zkratka“, protože změna osobnosti vyžaduje čas na internalizaci nových návyků.
Co dělat, když blízký člověk s poruchou osobnosti odmítá terapii?
To je jedna z nejtěžších situací. Nelze nikoho přinutit k terapii, pokud v ní nevidí smysl. V takovém případě doporučujeme „terapii pro okolí“. Pomáhá, když se blízcí naučí nastavovat zdravé hranice a přestanou umožňovat dysfunkční chování (např. přebírat zodpovědnost za narcisujícího partnera). Často se stává, že když se změní reakce okolí, člověk s poruchou pocítí tlak na změnu a sám vyhledá pomoc.
Další kroky a doporučení
Pokud máte podezření na poruchu osobnosti u sebe nebo blízkého, prvním krokem by měla být návštěva psychiatra nebo klinického psychologa pro validní diagnostiku. Nezkoušejte si diagnózu stavět podle internetových testů, protože mnohé rysy se překrývají.
Pro lidi, kteří hledají pomoc v ČR a narazili na dlouhé fronty, doporučujeme:
- Hledat terapeuty s certifikací v DBT nebo KBT, pokud jde o konkrétní symptomy jako impulzivita nebo úzkost.
- Zajímat se o acreditarované centra pro léčbu poruch osobnosti (kterých v ČR přibývá).
- V případě akutních krizí využít krizová centra, která mohou pomoci s první stabilizací před vstupem do dlouhodobé terapie.
