Terapeutická aliance není jen hezké slovo z psychologického slovníku. Je to to, co rozhoduje, zda terapie pomůže - nebo zda jí klient po několika sezeních jednoduše odejde. Ať už jde o úzkost, deprese, poruchu osobnosti nebo jen pocit, že život nejede tam, kde by měl - bez pevného spojení mezi klientem a terapeutem se většina technik stalává neúčinnou. Nejde o to, jak dobře terapeut zná teorii. Jde o to, zda klient cítí, že je viděn, slyšen a neposouzen.
Co vlastně je terapeutická aliance?
Terapeutická aliance je ten neviditelný nit, který spojuje klienta a terapeuta. Nejde o přátelství, nejde o milost, ale o společnou práci. V roce 1979 ji Edward Bordin popsal jako tříčlennou strukturu: shoda na cílech, shoda na úkolech a emocionální spojení.
První část - cíle - znamená, že klient a terapeut se domluví, co chce klient dosáhnout. Není to jen „chci být šťastnější“. Je to konkrétní: „Chci přestat být vždycky v obavách, když mluvím na práci“, nebo „Chci přestat se cítit vinen za to, co udělali jiní“.
Druhá část - úkoly - se týká toho, jak se k těmto cílům dostanete. Znamená to, že klient souhlasí s tím, co terapeut navrhuje: „Chci zkoumat, odkud pochází tyto myšlenky“, nebo „Chci se naučit dýchat, když se začnu rozčílit“. Pokud klient cítí, že se mu něco „nacpe“ bez jeho souhlasu, aliance se začne rozpadat.
Třetí část - emocionální spojení - je ta nejtěžší k popsaní, ale nejsilnější. Je to ta chvíle, kdy klient řekne: „S tímto člověkem se můžu otevřít.“ Nejde o to, jestli terapeut je sympatický. Jde o to, jestli se klient cítí bezpečně. Když řekne něco šokujícího, nebo bolestivého, nebo hanbivého - a terapeut neodpoví úžasem, soudem nebo nesnášenlivostí - vzniká důvěra.
Proč je to důležitější než metoda?
Představte si, že jste na lékaři s nejlepším výukovým materiálem na světě. Ale když vás lékař při každém příjmu přeruší, aby se podíval na telefon, nebo vás přeruší na otázku „A co jste dělal včera?“, nebo se na vás podívá jako na číslo v databázi - budete se chtít vrátit? Pravděpodobně ne.
V psychoterapii je to stejné. Výzkumy z University of Utah a Masarykovy univerzity ukazují, že terapeutická aliance vysvětluje až 30 % úspěchu terapie. Specifické techniky - kognitivní restrukturalizace, expozice, analýza přenosu - přinášejí jen 15 %. To znamená, že důvěra, jasnost a spojení mají dvakrát větší vliv než to, jakou metodu terapeut používá.
Ve studii z roku 2011, která analyzovala 295 studií s 19 050 klienty, bylo zjištěno, že kvalita aliance je silnějším prediktorem výsledku než typ terapie. To platí pro psychodynamickou, kognitivně-behaviorální, humanistickou i systémovou terapii. Bez aliance se ani nejlepší technika nevyplní.
Co se děje, když aliance selže?
Největší chyba, kterou klienti dělají, je, že si myslí, že když terapeut je „dobrý“, tak to musí fungovat. Ale „dobrý“ znamená jen to, že má titul, časový harmonogram a zná teorii. Není to dost.
Podle průzkumu České psychologické společnosti z roku 2022, který zahrnoval 1 200 klientů, 41,2 % uvedlo, že jim nevznikla důvěra v terapeuta. A co se stane? 66,7 % těchto klientů terapii předčasně ukončí. To je více než dvakrát víc než u těch, kteří cítili spojení.
Na fóru PsyWeb uživatelka „Anonymka23“ napsala: „Po dvou neúspěšných terapiích jsem pochopila, že klíčem není diagnóza nebo metoda, ale zda cítím, že mi terapeut opravdu naslouchá a rozumí.“
Naopak klient Jan N. na RecenzeTerapeutu.cz napsal: „Terapeut byl odborník, ale chyběla mi s ním jakákoliv spojitost. Cítil jsem se jako objekt studia, ne jako člověk. Po 6 sezeních jsem ukončil terapii.“
Tady není problém v terapeutovi. Je problém v tom, že se nevytvořilo spojení. A to je věc, kterou může každý klient ovlivnit - i když se to nezdá.
Co může klient udělat, aby aliance fungovala?
Terapeut nemůže aliance vytvořit sám. Je to společná práce. A klient má v ní klíčovou roli.
- Nebojte se říct, že vám něco nevyhovuje. Pokud se vám zdá, že se terapeut neptá na to, co vás zajímá, nebo se vám nezdá, že se snaží pochopit - řekněte to. Nejde o to, že jste „náročný“. Jde o to, že se o vás zajímá.
- Dejte terapeutovi zpětnou vazbu. „Cítím, že se toto sezení nevyplní.“ „Nerozumím, proč to děláme.“ „Cítím se, že se vám to nechce poslouchat.“ Tyto věty nejsou útok. Jsou výzva ke spolupráci.
- Nezatěžujte se s tím, že „musíte být silný“. Terapie není test, kde musíte být „správný“. Je to místo, kde můžete být křehký. Pokud se to nezdá, aliance je slabá.
- Nejste „zakazník“. Jste partner. Pokud se terapeut chová jako „expert“, který vám říká, co máte dělat - a neptá se, co si myslíte - změňte terapeuta. To není chyba. To je inteligence.
Když aliance funguje - co se stane?
Když aliance funguje, změny se dějí pomalu, ale trvale. Klienti často říkají: „Neděje se nic, ale cítím se jinak.“
Je to jako když se naučíte jít na lyžích. První týden se jen držíte za zábradlí. Druhý týden se trochu odvážíte. Třetí týden si uvědomíte, že jste už nevěděli, jak se na lyžích vůbec pohybovali. Terapie je stejná. Změny nejsou dramatické. Jsou jemné. A jsou trvalé.
Ve studii z roku 2020, která sledovala klienty s poruchami osobnosti, bylo zjištěno, že u těch s vysokou kvalitou aliance se úspěch terapie zvyšoval o 37 %. To je výrazně více než u klientů s úzkostí (21 %). Proč? Protože poruchy osobnosti vznikají z hlubokého nebezpečí v vztazích. A terapie je jediná příležitost, kde se to může změnit - pokud je vztah bezpečný.
Prof. Allan N. Schore z Kalifornie říká, že terapeutická aliance je „korektivní zkušenost“. To znamená: pokud jste v dětství učen, že když se otevřete, budete zahozeni - terapeut vám ukazuje, že to není pravda. A to je nejsilnější změna, jakou můžete zažít.
Co dělat, když se aliance nevytvoří?
Nejde o to, že jste „špatný klient“. Jde o to, že jste špatně vybraný terapeut.
Ve výzkumu České asociace pro psychoterapii z roku 2022 se ukázalo, že 28,3 % klientů mělo neshodu na cílech terapie. 34,7 % nepochopilo proces. 41,2 % nemělo důvěru.
Řešení není „dát si to na čas“. Je to „přestat“ a vybrat si jiného terapeuta. Nejlepší čas na to je v prvních třech až pěti sezeních. To je období, kdy se aliance buď vytvoří, nebo se zhroutí.
Nejde o to, jestli je terapeut „dobrý“. Jde o to, jestli je ten pravý pro vás. Některým lidem funguje terapeut s humoristickým přístupem. Jiným jen ten, co mlčí a naslouchá. Některým potřebují strukturu. Jiným prostor.
Neexistuje „nejlepší“ terapeut. Existuje „nejlepší pro vás“.
Co se děje v Česku?
V České republice se vědomí o terapeutické alianci rychle mění. Před 10 lety pouze 64,3 % terapeutů se vzdělávalo v oblasti budování aliance. Dnes je to 92,7 %. V Olomouci na Univerzitě Palackého se od roku 2022 vyučuje speciální kurz „Terapeutická aliance v praxi“, který absolvuje 85 terapeutů ročně.
Podle dat Ministerstva zdravotnictví z roku 2023 má trh psychoterapie v ČR hodnotu 1,2 miliardy korun ročně a roste o 7,3 %. A co je nejdůležitější? 68,5 % lidí dnes vybírá terapeuta podle doporučení a osobního dojmu - ne podle titulu nebo metody. To je změna.
Nová norma ČSN EN 16636:2024, která má vstoupit v platnost v roce 2026, bude obsahovat kapitolu o minimálních standardech pro terapeutickou alianci. To znamená: budou mít terapeuti povinnost nejen „dělat terapii“, ale i zajišťovat, že klient cítí bezpečí a spojení.
Terapeutická aliance už není jen teorie. Je to standard kvality.
Co si pamatovat?
Terapie není o tom, co terapeut ví. Je o tom, co klient cítí.
Největší chyba je myslet, že „všechno se to zvládne“. Ne. Pokud se vám v prvních pěti sezeních nevytvoří pocit, že jste v bezpečí - hledejte jiného terapeuta. Nejste „náročný“. Jste inteligentní.
Největší výhoda silné aliance není změna. Je to to, že se konečně cítíte jako člověk - ne jako případ, ne jako diagnóza, ne jako problém. A to je to, co každý z nás potřebuje - a co psychoterapie může nabídnout, jen pokud je vztah skutečný.
