Krize po traumatické události: Kdy volat krizovou linku 116 123 a kdy záchrannou službu 155

Po traumatické události - nehodě, násilí, ztrátě blízkého, přírodní katastrofě - se člověk může cítit ztracený, rozdrtěný, jako by život přestal dávat smysl. Někdo se zhroutí, někdo se zatvrdí, někdo začne mluvit nahlas sám se sebou. A v tu chvíli se ptáte: Co teď? Kdy volat záchrannou službu? Kdy stačí krizová linka? A co když se s tím nevím vypořádat?

Je to běžný předsudek, že když někdo projevuje silné emoce, musí to být „něco vážného“ a tedy nutně potřebuje sanitku. To není pravda. A naopak - někdy se lidé vyhýbají volání 155, když by měli. V Česku se každoročně zaznamená přes 18 000 volání na záchrannou službu kvůli psychickým krizím. Z toho jen v třetině případů bylo nutné převézt osobu do nemocnice. Zbytek - 63 % - byl vyřešen na místě. Ale to neznamená, že všichni potřebovali sanitku. Mnozí potřebovali jen někoho, kdo je slyší.

Co je krizová linka 116 123 a kdy ji volat?

Krizová linka Českého červeného kříže, číslo 116 123, je zdarma, dostupná 24 hodin denně, 365 dní v roce, a funguje jako psychologická „přípojka“ pro lidi, kteří se cítí na pokraji. Nejde o terapii, nejde o léčbu. Jde o to, aby někdo, kdo se cítí osamělý, měl někoho, kdo ho neosudí, neříká „to se překoná“, ale prostě je tam.

Volat 116 123 má smysl, když:

• po traumatické události trpíte nespavostí, nočními můrami nebo opakujícími se vzpomínkami
• se cítíte bezmocní, ztracení, jako byste nevěděli, jak dál
• zažíváte silnou úzkost, deprese, pocit viny nebo bezmocnosti
• potřebujete promluvit o tom, co se stalo, ale nemáte kdo s tím
• se bojíte, že se „zblázníte“, nebo že to nikdo nepochopí
• se snažíte pomoci někomu, kdo je v krizi, ale nevíte, jak

Operátoři na lince 116 123 nejsou lékaři. Jsou to lidé s psychologickým vzděláním, proškolení v krizové intervenci a tréninku v empatii. V roce 2021 bylo na této lince zaznamenáno přes 142 000 hovorů. Z nich 28,7 % souviselo přímo s traumatickými událostmi. A 92 % lidí hodnotilo jejich empatii na 4 nebo 5 bodů z 5. To není malé číslo.

Nejčastější stížnost? Čekací doba. Během špiček - třeba po masové nehodě nebo v noci - můžete čekat až 6 až 7 minut. To zní dlouho, ale ve srovnání s jinými zeměmi je to výborně. V Německu nebo Francii to může být 15 minut. A pokud je situace opravdu kritická, operátor to ihned pozná a přepojí na 155.

Kdy je nutné volat záchrannou službu 155?

Záchranná služba (155) není jen pro zraněné. Je pro ty, kteří jsou v ohrožení života. A to i tehdy, když nevidíte krev, zlomeninu nebo otřes mozku.

Volat 155 musíte, když:

• osoba má bezprostřední myšlenky na sebevraždu - říká: „Už nechci žít“, „Nemám sílu to dál dělat“, „Chci to skončit“
• osoba hrozí násilím na sobě nebo na druhých - „Půjdu to udělat“, „Zabiju se, když to neuděláte“
• osoba ztratila vědomí, má závažné poruchy vědomí, je bez reakce
• osoba má silné fyzické příznaky - zrychlený tep, závratě, ztrátu dechu, křeče, závažné bolesti v hrudi
• osoba je v šoku s fyzickými projevy - když se nechce hýbat, neodpovídá, neví, kde je, nezná dnešní den
• je hrozba fyzického násilí - někdo násilně zadržuje, hrozí zbraní, útočí

Tady není místo pro „možná“. Pokud je někdo v šoku, neodpovídá, neví, kdo je, a říká: „Všechno je černé“, voláte 155. Nezavoláte 116 123. Neřeknete: „Zkusím ho přesvědčit, aby si to promluvil.“

Ve 12,4 % případů, kdy někdo volal 116 123 kvůli psychické krizi, operátoři ihned přepojili na 155, protože bylo zřejmé, že život je v nebezpečí. A to je právě ten rozdíl: 116 123 je pro to, co se děje v hlavě. 155 je pro to, co může znamenat smrt.

Co se stane, když zavoláte 155 kvůli psychické krizi?

Mnoho lidí se bojí volat 155 kvůli psychické krizi - myslí si, že je to jako volání policie, že je zatknou, že je vezmou do psychiatrického oddělení navždy. To není pravda.

Co se stane v praxi?

• Sanitka přijede - obvykle ve městě za 8 minut, na venkově za 14 až 16 minut.
• Paramedici se ptají: „Co se stalo?“ „Máte nějaké myšlenky na sebevraždu?“ „Cítíte se bezpečně teď?“
• Pokud je ohrožení života reálné - například osoba má připravené léky na sebevraždu, říká, že chce skočit z okna - převezou ji do nemocnice.
• Pokud je ohrožení nízké - osoba je v šoku, pláče, neví, co dělat, ale nechce se zabít - paramedici zůstanou s vámi, zavolají krizové centrum, a pomohou vám najít další podporu.

V roce 2022 bylo 36,8 % případů, kdy byla zavolána sanitka kvůli psychické krizi, vyřešeno na místě. Nikdo nebyl převezen. Jen byl poskytnut okamžitý psychologický zásah a následná doporučení. To znamená, že sanitka není jen „transport do nemocnice“. Je to první krok k pomoci.

Co se děje v Česku? Nový systém krizové pomoci

V Česku se v roce 2023 spustil pilotní projekt „Integrovaná krizová pomoc“ v Praze a Brně. Co to znamená?

Operátoři na lince 116 123 jsou teď proškoleni rozpoznávat fyzické příznaky krize - zrychlený dech, závratě, ztrátu vědomí, nesourodé chování. Když poznají, že je třeba sanitka, přepojí volajícího přímo na 155 - a sanitka už ví, že jde o psychickou krizi, ne o srdeční infarkt.

Výsledek? V prvních šesti měsících se počet neodůvodněných volání na 155 snížil o 28 %. A zároveň se zkrátila doba reakce v případech skutečného nebezpečí o 17 %. To je výrazný krok.

V roce 2024 by měl být tento systém rozšířen na celou republiku. A jedním z cílů je zavést jednotné číslo - 112 - pro všechny krize. Když zavoláte 112, systém automaticky rozhodne, jestli potřebujete sanitku, policii, hasiče nebo psychologa. To znamená, že budete mít jedno číslo, které vám pomůže všechno.

Proč je to tak důležité?

Podle Národního zdravotnického ústavu 68,3 % obyvatel Česka neví, kdy volat 155 a kdy 116 123. A to má důsledky.

• Lidé volají 155 kvůli úzkosti - a zatěžují záchranné služby, které potřebují být volné pro infarkty, úrazy, krvácení.
• Lidé nevolají 155, když by měli - a ztrácejí čas, který by mohl zachránit život.
• Krizové linky jsou přetížené - a lidé se cítí, že „nikdo nechce slyšet“.

V Česku je jedna krizová linka na 85 000 obyvatel - to je nejlepší pokrytí v celé EU. Ale zároveň máme druhý nejvyšší podíl neodůvodněných volání na 155 - 21,7 %. To znamená, že každý pátý hovor na 155 není pro život ohrožující situaci. A to je tragédie.

Proto je důležité vědět: Nejsi slabý, když voláš. Nejsi blázen, když se zhroutíš. A nejsi zodpovědný, když nevíš, co dělat.

Algoritmus rozhodnutí - jednoduchý, ale účinný

Podle Národního centra pro zdravotnickou zdatnost existuje jasný algoritmus, který vám pomůže rozhodnout:

1. Fyzické zranění nebo tělesný příznak (bolest, ztráta vědomí, závratě)? → VOLAT 155.
2. Myšlenky na sebevraždu nebo násilí? → VOLAT 155.
3. Úzkost, deprese, šok, nespavost, vzpomínky - ale bez hrozby života? → VOLAT 116 123.
4. Bezvědomí, křeče, neodpovídá, neví, kde je? → VOLAT 155 a zahájit první pomoc.

Pouze 38,5 % lidí v Česku tento algoritmus zná. Ale vy už ho znáte. A teď, když se někdo zhroutí, nebudete se ptát: „Co teď?“ Budete vědět: „Volám 155.“ nebo „Volám 116 123.“

Co dělat, když se někdo zhroutí kolem vás?

Někdy jste nejen pozorovatel - jste svědek. A vaše reakce může být rozhodující.

• Nechte ho být. Neříkejte: „Bude to dobré.“ Neříkejte: „Začni dělat něco kladného.“
• Přijďte blíž. Sedněte si vedle. Neptejte se: „Co se stalo?“ Spíš řekněte: „Jsem tady.“
• Nezavírejte se. Neříkejte: „Nechme ho na chvíli sám.“ Pokud je v šoku, je osamělý. Potřebuje přítomnost.
• Pomozte mu zavolat. Pokud je schopen, dejte mu telefon. Pokud není - zavolejte vy.
• Nepředpokládejte. Neříkejte: „To už jsem prožil.“ Každá krize je jiná. Každý člověk je jiný.

Nejde o to, že byste měli všechno správně. Jde o to, že byste nezůstali nehybní.

Nezapomeňte: krize není známka slabosti. Je to lidská reakce na to, co bylo příliš moc. A pomoc není záležitostí ceny, času nebo vzdělání. Je to záležitost toho, kdo je tady - a kdo se rozhodne, že nezůstane pryč.