Smrt blízkého člověka nechává za sebou prázdnotu, kterou žádná slova nezaplní. V okamžiku, kdy se to stane, necítíte jen smutek - cítíte, že svět se zastavil. Většina lidí si myslí, že truchlení je něco, co se samo vyřeší časem. Ale když se něco zlomí uvnitř, čas sám o sobě nestačí. Potřebujete někoho, kdo vás vezme za ruku právě teď, když nemáte sílu stát na vlastních nohách. To je právě účel krizové intervence po ztrátě blízkého.
Co je krizová intervence a kdy ji potřebujete?
Krizová intervence není psychotherapie. Není to dlouhodobá léčba, která se zaměřuje na minulost nebo hluboké psychologické vzorce. Je to rychlá, strukturovaná pomoc, která vás zachytí v okamžiku, kdy se cítíte ztracení, zničení nebo přehlušení. Je to jako záchranná sítě pro duši - není tam, aby vás vylečila, ale aby vás udržela naživu.
Podle zákona č. 108/2008 Sb. je krizová pomoc definována jako dočasná podpora pro lidi, kteří nemohou vyřešit svou krizi sami. A smrt blízkého je jednou z nejintenzivnějších krizí, které člověk může zažít. Není důležité, zda jde o rodiče, manžela, dítě nebo přítele - důležité je, jakou krizi vyžaduje vaše vnitřní prožívání. Pokud se cítíte, že nemůžete spát, jíst, mluvit, nebo se bojíte, že to přežijete, potřebujete krizovou intervenci. Ne čas. Ne „příští týden“. Teď.
Co se stane během jednoho setkání?
První setkání s odborníkem v krizové intervenci není rozhovor o vašem životě. Je to o tom, jak se cítíte právě dnes. Odborník se neptá: „Co vás to naučilo?“ Neptá se: „Jak jste se vypořádali s tím dříve?“ Ptá se: „Co vás dnes drží naživu?“
Postup je jasný: nejprve se zjistí, zda je vaše bezpečí ohrožená - jestli máte myšlenky na sebevraždu, jestli jste schopni se starat o sebe, jestli máte někoho, kdo vás má na očích. Pak se zjednoduší situace: co vás dnes nejvíc tíží? Co byste chtěli mít za 24 hodin jinak? Poté se vytvoří malý plán - možná jen to, že zítra v 10 hodin zavoláte sestře, nebo že si koupíte teplou polévku, nebo že se podíváte na fotografii, kterou jste si uchovávali. Malé kroky. Ale kroky, které vás drží.
Intervence trvá obvykle 1 až 6 sezení. Není to „léčba“, ale stabilizace. Jak říká odborník z Univerzity Karlovy: „Cílem není změnit vaše smutky. Cílem je zabránit, aby vás smutky zničily.“
Rodinná krizová terapie: Když truchlíte společně
Když zemře dítě, nezemře jen jedna osoba. Zemře celá rodina. Rodiče se rozpadají, sourozenci se zavírají, babičky se nechají vyslechnout, ale neříkají nic. A všechno to probíhá pod jednou střechou - ale každý sám.
Tradice krizové intervence pracovala jen s jednotlivci. Ale vědci a pracovníci z poradny Vigvam zjistili, že to nestačí. V roce 2018 vytvořili nový model - krizovou terapii pro celou rodinu. Místo toho, aby každý šel zvlášť, přijde celá rodina do jedné místnosti. Prvních 20 minut je všichni spolu. Pak se rozdělí: někdo může mluvit o své vinnosti, jiný o své bezmoci, třetí o tom, že se bojí, že už nikdy nezazní smích. A všichni to slyší. Nejen odborník. Ale i ostatní členové rodiny.
Tento přístup už byl použit u 157 rodin. A výsledky jsou jasné: lidé, kteří prošli tímto modelem, říkají: „Už nejsem sám.“ Neříkají: „Už jsem v pořádku.“ Ale říkají: „Už nejsem sám.“ A to je důležitější.
Kde najít pomoc v Česku?
V Česku máte několik možností, ale ne všechny jsou stejně kvalitní.
- Linka bezpečí 116 123 - 24hodinová krizová linka, která je zdarma a dostupná všude. V roce 2022 ji využilo 68 % lidí jako velmi užitečnou. Je to první kontakt, který byste měli mít. Není to léčba, ale okamžitá podpora.
- Ambulantní krizová centra - jsou většinou v městech. Ale podle průzkumu 28 % lidí stěžuje, že pracovníci nevědí, jak pracovat s konkrétní formou truchlení - například se ztrátou partnera nebo dítěte.
- Poradna Vigvam - jediná organizace v ČR, která má specializovaný model rodinné krizové terapie. Pokud jste ztratili dítě, manžela nebo někoho, kdo byl centrem rodiny, tato poradna je vaše nejlepší možnost.
- Pilotní projekt „Podpora v truchlení“ - Ministerstvo zdravotnictví v roce 2023 spustilo projekt, který pokrývá 12 regionálních poraden. Zaměřuje se na lidi, kteří ztratili blízkého kvůli COVID-19, ale může se stát, že se rozšíří i na jiné případy.
Ve větších městech jako Praha, Brno nebo Ostrava máte lepší přístup. Ale v malých městech a na venkově je často jedinou možností jen linka 116 123. A to je problém.
Proč většina pomoci selhává
Podle průzkumu Českého spolku pro psychosociální pomoc z roku 2022 pouze 37 % sociálních pracovníků v Česku prošlo specializovaným školením v oblasti smrti a truchlení. To znamená, že tři ze čtyř lidí, kteří přijdou za pomocí, dostanou „obecnou“ podporu - stejnou, jako by dostali po rozvodu nebo ztrátě práce.
Problém není v lidech. Problém je v systému. Neexistují standardy. Neexistují výukové programy pro práci se ztrátou dítěte. Neexistuje výuka, jak reagovat na rodiče, kteří se obviňují za smrt svého syna. A to všechno se děje v tichosti. Většina lidí se neodváží říct: „Nechápu, proč mi nikdo neřekne, jak se mám cítit.“
Prof. Jana Špatének z Univerzity Karlovy říká: „Klasické přístupy podceňují komplexnost truchlení.“ A má pravdu. Truchlení není „fáze“. Není „přijetí“. Je to život, který se přestavuje - a to každý den.
Co dělat, když vám pomohlo jen částečně?
Někdy se stane, že po jednom setkání se cítíte mírně lépe. Ale pak se zase všechno zhroutí. To není váš problém. To je systém.
Nezapomeňte: krizová intervence není konečná odpověď. Je to most. A když most není dostatečně pevný, musíte najít jiný. Pokud vám ambulantní centrum nepomohlo, zavolejte na linku 116 123 znovu. Požádejte o přesměrování do poradny Vigvam. Napište e-mail. Zavolejte znovu. Nechte se vyslechnout. Vaše bolest není příliš velká. Je jen neviditelná.
Pokud máte možnost, hledejte skupiny truchlících. Ne všechny jsou dobré, ale některé - jako skupina „Truchlení bez hranic“ - jsou jediné místo, kde se můžete říct: „Tady mě někdo chápe.“
Co se děje v budoucnu?
Ministerstvo práce a sociálních věcí plánuje do roku 2025 zvýšit financování krizových služeb o 25 %. To je dobré. Ale peníze samy o sobě nevyřeší problém. Potřebujeme odborníky, kteří znají rozdíl mezi truchlením po sebevraždě a po náhlé smrti. Potřebujeme výukové programy pro pracovníky, kteří nejsou psychologové, ale musí mluvit s matkou, která ztratila dítě.
Národní ústav duševního zdraví odhaduje, že každoročně potřebuje krizovou pomoc 185 000 lidí. Dnes je pokryto jen 42 %. To znamená, že tři z pěti lidí, kteří potřebují pomoc, ji nedostanou. A to není jen statistika. Je to tři z pěti lidí, kteří se probouzejí každé ráno a nevědí, jak přežít další den.
Největší změna přijde, až se začne učit, že truchlení není nemoc. Je to lidská reakce. A každý člověk ji prožívá jinak. Někdo pláče. Někdo se zavře. Někdo se nechává vyslechnout. A někdo se jen nechává být. A to je v pořádku.
Co si pamatovat, když vás truchlení zničí
- Nejste slabí. Jste lidskí.
- Neexistuje správný způsob, jak truchlit. Jen ten váš.
- Nečekáte na „přijetí“. Čekáte na to, abyste se naučili žít s tím, že to nezmizí.
- Nejste sami. I když se vám to teď nezdá.
- Podpora existuje. Někde. A vy máte právo ji požádat.
Nejde o to, abyste přežili. Jde o to, abyste se neztratili.
Je krizová intervence zdarma?
Ano, krizová intervence podle zákona o sociálních službách je zdarma. To platí pro linku 116 123, ambulantní centra i poradny jako Vigvam. Neplatíte za žádné sezení, ani za telefonní hovor. Pokud vám někdo účtuje peníze, jde o podvod nebo neoprávněnou službu. V takovém případě se obraťte na Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Můžu si vybrat, kdo mě bude podporovat?
Ano. Pokud vám pracovník nepřijde, nebo se vám nezdá, že vás pochopí, můžete požádat o jiného. Není to nevážné. Truchlení je osobní. Pokud necítíte bezpečí, nejste v dobrém místě. Více než 22 % lidí stěžuje na nedostatek empatie - a to je důvod, proč je důležité mít možnost změnit odborníka.
Je krizová intervence jen pro ty, kdo chtějí sebevraždit?
Ne. Krizová intervence je pro každého, kdo se cítí ztracený, přehlušený, nebo nemůže fungovat. Můžete být schopni jít na práci, ale nemůžete jíst. Můžete mluvit s přáteli, ale nechcete mluvit o tom, co se stalo. To je dostatečný důvod. Nečekáte na krajní situaci. Čekáte na to, když už to nevydržíte.
Je krizová intervence pro děti?
Ano. Poradna Vigvam má specializovaný tým pro děti a dospívající. Děti nepláčou stejně jako dospělí. Můžou se zavřít, mohou se stát agresivní, nebo se chovat jako nic se nestalo. To je normální. Krizová intervence pro děti používá hru, kreslení a příběhy. Ne rozhovory. A to je právě to, co potřebují.
Jak dlouho trvá, než se člověk „vypořádá“ se ztrátou?
Nikdy. A to je v pořádku. Truchlení není proces, který končí. Je to změna, která vás přetváří. Některé dny budou lehčí, jiné těžší. Někdy budete mít pocit, že jste zpátky na začátku. To neznamená, že jste selhali. To znamená, že jste živí. A žít s tím, že někdo zemřel, je nejtěžší, ale i největší výzva, kterou člověk může přijmout.
