Když někdo řekne: "Je mi tak těžko, že neumím žít.", není to jen slovo. Je to křik o pomoc, který často zůstává neslyšený. Sebevražedné sklony nejsou známkou slabosti, ani výsledkem nějakého výběru. Jsou to příznaky, že člověk přesáhl své hranice - a potřebuje někoho, kdo ho slyší, nejen slyší, ale ví, co dělat.
Co je skutečně varovným signálem?
Ne každá smutná chvíle je nebezpečná. Ale některé věci už nejsou normální. Když někdo začne:- říkat, že je "nepotřebný" nebo "všichni by byli lepší bez něj"
- zabývat se plánováním, jak by se mohl ukončit život - třeba vybírat léky, přehlížet zbraně nebo hledat místa
- zahodit věci, které mu byly důležité - fotografie, dopisy, hračky, knihy
- zůstávat ve tmě, přestat odpovídat na zprávy, přestat se starat o vzhled
- říct přímo: "Myslím na to, že bych se měl vykašlat" nebo "Už to nevydržím"
Tyto věci nejsou jen "náladové". Jsou to signály, že člověk je v akutní krizi. A v takové chvíli čekání je nebezpečné. Nečekáte na to, až se to samo vyřeší. Nečekáte na pondělí. Nečekáte, až se někdo zeptá. V tu chvíli potřebuješ okamžitou pomoc.
Když je riziko extrémní - voláš 155
Pokud někdo říká, že má plán, má prostředek, a chce to udělat hned - nečekáš. Okamžitě zavolej 155. To je pohotovostní služba, která přijede, i když je půl třetí v noci. I když je zima. I když se bojíš, že ti budou říkat, že to není tak závažné.155 není jen pro "velké případy". Je to pro každý okamžik, kdy život někoho je v nebezpečí. A pokud jsi sám, ale vidíš, že někdo jiný je v krizi - zavolej za něj. Neboj se. Nikdo tě neosudí za to, že jsi se pokusil zachránit život. Víš, co je horší než to, že ti někdo řekne: "To jsi přehnul"? To, že jsi se neozval a ten člověk už nebyl.
Co dělat, když riziko je vysoké, ale neextrémní?
Pokud někdo má myšlenky na sebevraždu, ale zatím nemá konkrétní plán - stále potřebuje pomoc hned. Nejrychlejší cesta je zavolat Linku první psychické pomoci na 116 123.Tato linka funguje 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Průměrně čekáš 2-3 minuty. Operátoři jsou školení v krizové intervenci. Neříkají ti: "Buď silný". Neříkají: "Všechno se vyřeší". Oni ti řeknou: "Tady jsem. Co se právě děje?"
Je to anonymní. Nemusíš říkat své jméno. Nemusíš říkat, kde bydlíš. Stačí, že jsi tam. A že chceš, aby někdo slyšel, jak ti je špatně. Většina lidí, kteří zavolali, říká, že po hovoru se cítili jako by se jim něco zlehčilo - ne proto, že se problém vyřešil, ale proto, že už nebyli sami.
Chatová pomoc - pro ty, kdo neumí mluvit
Někdo nemůže promluvit. Někdo se bojí hlasu. Někdo si myslí, že ho nikdo nepochopí, když to řekne nahlas. Pro ně je ideální Linka bezpečí na 116 111 - chatová služba.Tady můžeš psát, přemýšlet, mazat, znovu psát. Můžeš se vyjádřit pomalu, když máš sílu. Operátoři se učí číst mezi řádky. Ví, co znamená, když někdo napíše jen: "Je to špatné". Ví, co znamená, když někdo přestane odpovídat. Ví, kdy je třeba přesunout na hovor nebo na 155.
Nejsou to roboti. Jsou to lidé, kteří se naučili, jak slyšet písmena. A i když je odpověď pomalejší - 5-7 minut - často je to přesně to, co potřebuješ: prostor, kde nemusíš být hned všechno.
Proč nečekat na psychologa?
Víš, co je největší chyba? Čekat na schůzku s psychologem, když jsi v krizi.Průměrná čekací doba na první schůzku s psychologem je 5,2 týdne. U psychiatra to je 11,3 týdne. V té době se můžeš ztratit. Můžeš se rozhodnout, že to už není hodné. Můžeš se rozhodnout, že to necháš na někoho jiného.
Krizová linka není náhrada za terapii. Je to most. Je to to, co ti pomůže přežít dnes. A pak ti řekne: "Teď už můžeš jít k psychologovi. Ale dnes jsi přežil. A já jsem tady."
Co dělat, když jsi přítel, rodič nebo kolega?
Nejsi odborník? To je v pořádku. Nechceš se s tím vyrovnat? To taky. Ale můžeš udělat jednu věc: zeptat se přímo.Nechci, abys říkal: "Máš nějaké myšlenky na sebevraždu?" jako bys to říkal na zkoušce. Řekni to prostě: "Vidím, že ti je špatně. Chceš o tom mluvit? Nebo se ti někdy přijde, že bys nechtěl být živý?"
Neboj se, že to zhorší situaci. Neexistuje důkaz, že otázka zvýší riziko. Naopak - lidé, kteří to slyšeli, říkají: "Nikdo mi to nikdy neřekl. A já jsem to potřeboval slyšet."
Nepřemýšlej o tom, jak to vyřešit. Jen slyš. Neříkej: "Bude to lepší." Řekni: "To zní strašně. Nejsi sám."
Co je důležité pamatovat?
- Sebevražedné sklony nejsou známkou viny. Nejsou známkou, že jsi "slabý". Jsou známkou, že jsi přežil příliš mnoho bolesti. - Není třeba "dokázat", že je to vážné. Pokud ti je špatně, je to vážné. - Krizová linka není poslední možnost. Je to první. - Pokud někdo řekne: "Nemám kdo mi pomůže" - ty můžeš být ten, kdo řekne: "Já tě mám. Zavolej mi. Zavolej 116 123. Zavolej 155. Já tě počkám."Nejde o to, abys všechno vyřešil. Jde o to, abys nezůstal sám. A necháš někoho jiného zůstat sám.
Co dělat dnes?
- Pokud jsi ty, kdo trpí: Zavolej 116 123. Nebo piš na 116 111. Nebo zavolej 155. Nečekáš na "správný čas". Ten čas je teď. - Pokud někoho znáš, kdo se chová jinak: Zeptej se. Přímo. Ticho nezachrání život. Slovo ano. - Pokud jsi rodič: Nečekáš, až dítě přijde k tobě. Mluv o tom. O myšlenkách. O bolesti. O tom, že je v pořádku mít to špatně. - Pokud jsi učitel, zaměstnanec, kolega: Neříkej: "Buď silný." Řekni: "Co potřebuješ?"Nejsi odpovědný za to, aby se všechno vyřešilo. Jsi odpovědný za to, abys nezůstal na straně.
