Třískupinové dělení poruch osobnosti: Klastry A, B a C vysvětleno

Představte si, že máte v ruce mapu složitých lidských projevů. Na první pohled se může zdát, že každý jedinec s poruchou osobnosti je zcela unikátní a nesrovnatelný. Realita klinické psychiatrie však ukazuje opak - za tímto zmatečným vnějším dojemem se často skrývají podobné vzorce chování. Právě proto existuje třískupinové dělení poruch osobnosti. Tento systém, který známe jako klastry A, B a C, nám pomáhá rozklíčovat, co lidi vede k jejich specifickému způsobu života.

Tento klasifikační nástroj není jen suchým akademickým cvičením. Je to praktický klíč, který používají psychiatři a psychologové po celém světě, včetně České republiky, při diagnostice podle manuálů jako je DSM-5 (Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, Fifth Edition) nebo ICD-10 (Mezinárodní klasifikace nemocí). Rozděluje deset hlavních typů poruch do logických celků na základě společných rysů. Pojďme se podívat, co tyto tři skupiny vlastně znamenají a jak poznáte jejich charakteristiku.

Klastr A: Podivné a excentrické chování

Když se ptáte na klastr A, odpověď je jednoduchá: jde o skupinu poruch, které jsou definovány jako „podivné“ nebo „excentrické“. Lidé s těmito rysy často působí odtažitě, podezřívavě nebo mají myšlení, které se mírně odchyluje od běžné reality. Nejedná se o plnohodnotnou psychózu, ale spíše o jemné posuny ve vnímání světa.

V tomto klastru nacházíme tři hlavní typy:

• Paranoidní porucha osobnosti: Jedinci jsou extrémně vztahovační. Svět vidí jako hrozbu. Často interpretují neutrální události jako útok nebo šikanskou kampaň proti nim. Mohou podat trestní oznámení nebo soudit lidi, aniž by měli pevné důkazy. Jejich přesvědčení nejsou bludy v pravém slova smyslu, ale silně zakořeněný pocit nebezpečí.
• Schizoidní porucha osobnosti: Zde dominuje emoční chlad a izolace. Tito lidé se dlouhodobě vyhýbají sociálním kontaktům. Nedostává se jim emoce - jsou lhostejní ke chvále i kritice. Žijí monotónním životem samotářských aktivit a nepociťují potřebu blízkosti.
• Schizotypální porucha osobnosti: Tato porucha přináší vyšší míru excentricity. Může zahrnovat magické myšlení (například víra v telepatii), zvláštní vyjadřování (spletité řeči) nebo výstřední oblečení. Ve stresových situacích se mohou objevit přechodné halucinace, ale jedinec obvykle tuší, že něco není v pořádku.

Rozumět klastru A je důležité, protože mnoho lidí si plete tento typ s autismem nebo schizofrenií. Zatímco autismus je neurovývojová porucha přítomná od dětství, poruchy osobnosti z klastru A se obvykle projeví až v dospělosti jako ustálený vzorec chování.

Klastr B: Dramatické, emotivní a impulzivní chování

Pokud jste někdy slyšeli termíny jako narcismus nebo borderline, právě teď jste u klastru B. Tuto skupinu charakterizuje velmi emotivní, dramatické a náladové chování. Lidé s těmito rysy často žijí na hranách přijatelnosti a jejich interakce s ostatními mohou být chaotické a intenzivní.

Klastr B zahrnuje čtyři typy poruch, které mají společného jmenatele v problémové regulaci emocí a impulzů:

• Disociální (antisociální) porucha osobnosti: Toto je často považováno za společensky nejnebezpečnější chování. Dominantní je nedostatek empatie, neschopnost cítit vinu a sklon k protispolečenským činnostem, jako jsou krádeže nebo šikana. Tito jedinci často neplní své závazky a manipulují s okolím bez soucitních ohledů.
• Histrionská porucha osobnosti: Hlavním motivem je potřeba být středem pozornosti. Emoce jsou nadměrně vyjadřované, povrchní a rychle měnící se. Tito lidé se snaží upoutat pozornost svým vzhledem nebo dramatickým chováním a cítí se nepohodlně, když nejsou pozorováni.
• Narcistická porucha osobnosti: Vyznačuje se grandiozitou, potřebou obdivu a absencí empatie. Lidé s touto poruchou věří, že jsou výjimeční a zasluhují si zvláštní zacházení. Často využívají ostatní k dosažení svých cílů a nemají pochopení pro cizí potřeby.
• Emočně nestabilní (hraniční) porucha osobnosti: Tato porucha má dva podtypy. Impulzivní typ se projevuje výbuchy hněvu a násilím při kritice. Hraniční typ (nejčastější) trpí intenzivní emoční nestabilitou, strachem z opuštění, pocity prázdnoty a nestabilními vztahy, kde se partner střídá mezi ideализací a devalvací.

Dle statistik Ministerstva zdravotnictví ČR z roku 2022 tvoří poruchy z klastru B významnou část hospitalizační péče. Diagnostika tohoto klastru je často složitá kvůli vysoké komorbiditě - tedy současnému výskytu více poruch.

Klastr C: Úzkostné a strachem ovlivněné chování

Klastr C je doménou úzkosti a strachu. Lidé s těmito poruchami osobnosti se často cítí nejistě a jejich chování je řízeno potřebou vyhnout se riziku nebo získat kontrolu. Jsou to často ti, kteří trpí vnitřně, zatímco venku mohou působit spíše rigidně než dramaticky.

Do této skupiny řadíme tři typy:

• Úzkostná (vyhýbavá) porucha osobnosti: Tito lidé touží po vztazích, ale paralyzující strach z odmítnutí je brzdí. Každá interakce je pro ně zdrojem úzkosti. Izolace přináší bezpečí, ale zároveň hluboký pocit osamění a beznaděje.
• Závislá porucha osobnosti: Vyznačuje se excesivní potřebou péče a ochrany. Jedinci se bojí, že se sami nezvládnou postarat, a proto se podřizují autoritám nebo partnerským vztahům, často i na úkor vlastní autonomie. Mají potíže s rozhodováním bez nadbytečné jistoty.
• Obsedantně-kompulzivní (perzistentní) porucha osobnosti: Pozor, toto není totéž co OCD (obsedantně-kompulzivní porucha). Jde o rigiditu, perfekcionismus a kontrolu. Tito lidé jsou ponořeni do detailů, plánů a organizace. Nemohou delegovat práci, jsou šetří, moralisté a mají obtížné vzdávat věci. Perfekcionismus jim často brání dokončit úkoly.

Zajímavostí je, že dle dat Národního centra pro duševní zdraví, jsou poruchy z klastru C nejčastěji diagnostikovány v ambulantní praxi (až 45 % případů).

Limity systému a budoucnost diagnostiky

Ačkoli je třískupinové dělení užitečným didaktickým nástrojem, odborníci upozorňují na jeho nedostatky. Prof. Jiří Raboch z 1. lékařské fakulty UK v Praze poznamenává, že v reálné klinické praxi často narazíme na smíšené typy, které se nevejdou do jednoho čistého boxu. Navíc moderní neurobiologické studie ukazují, že tato kategorizace neodpovídá přesně neuroanatomickým korelátům mozku.

Svět se pomalu přesouvá k dimensionálnímu přístupu. Nový manuál DSM-5-TR nabízí alternativní model (AMPD), který hodnotí závažnost dysfunkce a specifické rysy osobnosti místo striktního zařazení do klastrů. Stejně tak mezinárodní klasifikace ICD-11, která vstoupila v platnost v roce 2022, již nepoužívá třískupinové dělení, ale zaměřuje se na závažnost poruchy a konkrétní problémové oblasti.

V České republice probíhá pilotní projekt testující tento nový přístup na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN v Praze. Pro pacienty to znamená, že budoucí diagnostika bude pravděpodobně komplexnější a individuálnější, což umožní lépe cílenou terapii.