Jak si nastavit hranice s terapeutem: Bezpečný rámec terapeutického vztahu

Stojíte před prvním sezením s terapeutem a cítíte, že něco chybí? Nejenom otázky o vašich problémech, ale i jasné odpovědi na to, jak bude terapie fungovat? Mnoho lidí přijde do terapie s nadějí, ale bez představy o tom, kde končí role terapeuta a kde začíná jejich vlastní svět. Terapeutické hranice nejsou zábranou - jsou základem, který vám umožní bezpečně prožít to, co v terapii nejvíc potřebujete: hluboké emoční procesy, bez rizika, že vás někdo překročí.

Co vlastně jsou terapeutické hranice?

Nejsou to pravidla, která terapeut vymyslel, aby vás omezoval. Jsou to neviditelné čáry, které chrání obě strany. Představte si je jako pevný, ale pružný rámeček kolem vašeho sezení. Uvnitř můžete plakat, křičet, mluvit o strašných věcech - venku zůstává všechno ostatní: přátelství, dárky, sociální sítě, káva po sezení. Terapeut nemá být váš přítel, partner nebo lékař, který vás „vyřeší“. Je to profesionál, který vás vede skrze váš vlastní vnitřní svět - a to jen tehdy, když ví, kde končí jeho role a začíná vaše odpovědnost.

V České republice 87 % certifikovaných terapeutů dostává pravidelné vzdělávání o hranicích. To není jen forma - je to základ. Bez nich se terapie může změnit v něco, co vás vyčerpá, nebo dokonce zraní. A nejde jen o „nechat si přátelství“. Jde o to, že terapeut nemá být vaší poslední nadějí, vaším novým partnerem nebo vaším osobním konzultantem na životní otázky mimo sezení.

Co je v pořádku - a co ne

Na začátku každé terapie by měl terapeut jasně říct, jak to bude fungovat. To není detail - to je základ. Zde je seznam toho, co byste měli očekávat:

• Délka sezení: Standardně 50-60 minut. Pokud se vám sezení protáhne na 90 minut bez důvodu, je to varovný signál.
• Frekvence: Obvykle jednou týdně. Častější sezení (např. 3x týdně) se používají jen v případě akutní krize - a i to musí být jasně vysvětleno.
• Komunikace mimo sezení: Většina terapeutů v ČR (92 %) zakazuje komunikaci přes WhatsApp, Instagram nebo Facebook. Pokud vám terapeut posílá zprávy mimo dohodnutý kanál, je to překročení hranic. Jediný přípustný kanál je e-mail - a jen pro zrušení nebo důležité varování.
• Finanční podmínky: Průměrná cena hodiny v Praze je 1500 Kč. Platba musí být jasně definovaná - např. „předem na účet“ nebo „při příchodu“. Pokud vás terapeut vyzývá k platbě „na čas“ nebo „po sezení“, je to nebezpečné.
• Zrušení: Většina vyžaduje zrušení nejpozději 24 hodin předem. Pokud to není řečeno, zeptejte se. Pokud vás terapeut např. vymění za jiného klienta, když se zrušíte, je to neetické.
• Fyzický kontakt: Pouze zdvořilostní pozdrav - stisk ruky. Žádné objímání, hladění, tisknutí ramene. Ani „pro účely terapie“.
• Dárky: Pokud vám terapeut nabídne dárky (např. knihu, kávu, květiny), je to nevhodné. Pokud vy děláte dárky nad 500 Kč, terapeut by je měl odmítnout. Většina terapeutů v ČR to dělá - 95 % dodržuje toto pravidlo.
• Osobní informace terapeuta: Terapeut může říct, že má děti nebo že se vrací z dovolené - ale jen pokud to pomáhá vašemu procesu. Pokud vám popisuje své vztahy, problémy s rodinou nebo své vlastní terapie, je to překročení. Více než 10 % sezení věnovaných jeho životu je červená vlajka.

Proč je to důležité - a proč to mnozí ignorují

Když jste v terapii, často cítíte, že terapeut je jediný, kdo vás „pozná“ nebo „chápe“. To je silné pocity - a to je přesně ten moment, kdy hranice začínají být nejvíc ohrožené. Klienti často nechávají překročení hranic bez reakce, protože se bojí ztratit terapeuta. Ale překročení hranic neznamená, že terapeut je „zlý“. Znamená to, že někde v jeho vzdělání, zkušenosti nebo osobním životě došlo k selhání.

Podle průzkumu Terapie.cz z roku 2023: 68 % klientů, kteří prožili překročení hranic, si to neuvědomilo hned. Pocítili to až po několika měsících - jako únavu, zmatenost, pocit, že „všechno je jinak než mělo být“. Někteří začali mít pocit, že jsou „příliš nároční“, když ve skutečnosti byli jen příliš důvěřiví.

Případ „TerapieProZtracene“ na Redditu je typický: terapeut jí začal sdílet detaily ze svého soukromého života a nabízel kávu mimo sezení. Ona to nevěděla, co s tím. Nakonec terapii ukončila. A má pravdu. Nebyla „příliš citlivá“. Byla zdravá.

Když terapeut nic neřekne - co dělat?

Není všechno ideální. Někteří terapeuti - i ti, kteří mají certifikát - nejsou schopni jasně vysvětlit hranice. Dle studie Dr. Jana Marka z AV ČR, 35 % klientů zažívá nedorozumění během prvních tří měsíců právě kvůli tomu, že hranice nebyly vůbec definovány.

Nečekáte, že terapeut bude mluvit jako učitel. Ale máte právo se zeptat. Na prvním sezení můžete říct:

1. „Mohl byste mi vysvětlit, jak probíhá komunikace mimo sezení?“
2. „Jaký je postup při zrušení sezení?“
3. „Jaké jsou vaše pravidla ohledně kontaktu na sociálních sítích?“
4. „Můžu se zeptat, jaké máte pravidlo ohledně dárků?“

Pokud terapeut odpoví: „To je všechno intuitivní“ nebo „To se řeší během terapie“, je to červená vlajka. Zdravý terapeut nejenom odpoví - ale připraví vám písemné informace nebo je vysvětlí s jasnými příklady.

Co dělat, když se hranice překročí?

Není to váš problém, že se to stalo. Je to problém terapeuta. A máte právo na reakci.

První krok: promluvte si s ním. Řekněte: „Cítím se nepříjemně, když…“ Neobviňujte, nekritizujte - jen popište, co se stalo a jak to ovlivnilo vás. Mnoho terapeutů si toho vůbec nevšimlo - a když je to řečeno, opraví to.

Druhý krok: pokud se nic nezmění, zaznamenejte všechno - datum, co se stalo, co řekl. Použijte deník. 85 % klientů, kteří vedení deníku, lépe rozpoznávala překročení hranic.

Třetí krok: pokud problém přetrvává, kontaktujte Českou asociaci psychoterapeutů. V roce 2022 vyřídili 47 stížností - 12 z nich vedlo k dočasnému pozastavení certifikace terapeuta. Není to „soudní proces“. Je to ochrana pro vás - a pro další klienty.

Proč to vůbec funguje - a proč je to jiné než v USA

V USA je někdy přípustné, že terapeut odpoví na zprávu na WhatsApp nebo se s klientem setká na kávě. V Česku to většina terapeutů neudělá. Proč? Protože výzkum ukazuje: v ČR je pouze 3 % případů překročení hranic - v USA je to 8 %. Bezpečí klienta je vyšší.

Ale není to perfektní. Někteří kritici říkají, že příliš tuhé hranice mohou způsobit, že klient pocítí, že terapeut je „vzdálený“. To platí zejména u lidí s poruchami připojení - 28 % z nich v studii UK hlásilo pocit odstupu. Ale to neznamená, že hranice mají být slabé. Znamená to, že hranice mají být citlivě nastavené.

Naopak u lidí s narcistickou poruchou osobnosti je příliš měkký rámec katastrofa - 65 % případů skončí předčasně, protože klient vidí terapeuta jako „prodloužení sebe sama“. Tužší hranice tady nejsou trest - jsou ochranou.

U lidí s PTSD může příliš tuhý rámec způsobit, že klient terapii ukončí. To znamená: hranice nejsou jednotné. Jsou přizpůsobené. A to je přesně to, co se v ČR děje. Od ledna 2024 je povinný 16hodinový kurz pro všechny nové terapeuty - „Nastavení a udržování hranic v terapii“. A od roku 2025 bude každý terapeut muset každé dva roky absolvovat školení o hranicích.

Co dělat dnes - krok za krokem

Nečekáte, že budete mít všechno správně. Ale můžete začít dnes:

1. Na prvním sezení: Zaznamenejte si, co vám terapeut řekl o pravidlech. Pokud nic neřekl, zeptejte se.
2. První měsíc: Pozorujte, zda se něco mění - např. zda vám terapeut posílá zprávy, mluví o svém životě nebo nabízí nečekané kontakty.
3. Deník: Zapište si každý „neobvyklý“ moment - „Dnes mi terapeut řekl, že se dnes večer bude dívat na film s přítelem“ - to není normální. Zapište to.
4. 3-6 měsíců: Pokud se vám v terapii stále nezdá, že jste bezpeční - nejste sami. To je čas, kdy se lidé začínají ptát: „Je to všechno v pořádku?“
5. Nejste sami: Platforma BezpečnáTerapie.cz, která funguje od listopadu 2023, vám může pomoci anonymně. Zaznamenala už 2 347 dotazů - 68 % z nich bylo klasifikováno jako „potenciální porušení hranic“.

Terapie není o tom, aby vás terapeut „přijal“ jako člena své rodiny. Je o tom, aby vás přijal jako člověka, který potřebuje prostor, bezpečí a jasnost. Když tyto věci máte - můžete se pustit do toho, co je skutečně důležité: do svého vnitřního světa. A tam už není potřeba nic říkat. Stačí být. A vědět, že hranice jsou tam, aby vás neztratily - ale aby vás našly.“