Interpersonální psychoterapie (IPT) - jak vztahy pomáhají uzdravit duševní zdraví

Interpersonální psychoterapie (IPT) je krátkodobý psychoterapeutický přístup, který se soustředí na aktuální mezilidské vztahy jako hlavní zdroj psychických potíží. interpersonální psychoterapie pomáhá klientům pochopit, jak jejich chování a postoje ovlivňují vztahy, a tím zmírnit symptomy, jako je deprese nebo úzkost.

Historie a vývoj

IPT vznikla v 70. letech v USA pod vedením psychiatra Gerald L. Klerman a kolegů. První manuál publikovali v roce 1984 a od té doby se metoda rozšířila po celém světě, včetně České republiky, kde získává stále větší popularitu.

Základní struktura a fáze terapie

Typický průběh IPT trvá 6‑20 týdnů a skládá se ze tří hlavních fází:

• Počáteční fáze - vytvoření rovnocenného terapeutického vztahu, diagnostika hlavního problému a výběr jedné z pěti problematických oblastí (např. ztráta, role konflikt, interpersonální citlivost).
• Střední fáze - práce na konkrétním vztahovém scénáři, analýza reakcí a vytváření nových komunikačních dovedností.
• Závěrečná fáze - shrnutí dosažených změn, příprava na samostatné fungování a ukončení terapie.

Klíčové koncepty: přenos a interpersonální vztahy

Jedním z ústředních jevů v IPT je přenos. Klient často reaguje na současného partnera tak, jako by to byl někdo z minulosti, čímž se opakují staré vzorce. Terapeut pomáhá odhalit tento mechanizmus a nahradit jej realističtějšími reakcemi.

Dalším důležitým pojmem jsou interpersonální vztahy - nejen romantické, ale i rodinné, pracovní nebo přátelské. Vztahové stresory mohou vyvolat nebo zhoršit depresivní epizody, a proto se IPT zaměřuje na jejich úpravu.

Kdy je IPT vhodná?

IPT se osvědčila především při léčbě deprese, ale její indikace se rozšiřují:

• úzkostné poruchy,
• poruchy příjmu potravy,
• bipolární poruchy,
• troubly spojené se životními změnami (rozvod, ztráta zaměstnání).

Klienti, kteří jsou schopni identifikovat konkrétní vztahový problém a chtějí ho řešit během krátkého časového úseku, často IPT považují za nejefektivnější.

IPT vs. jiné terapeutické přístupy

Na první pohled může připomínat kognitivně-behaviorální terapii (KBT), ale rozdíl spočívá v zaměření: KBT analyzuje myšlenky a chování, zatímco IPT zaměřuje pozornost na vztahové vzorce a jejich souvislost s emocemi. V kontrastu s psychoanalýzou se IPT neponoruje do dávno minulých událostí, ale pracuje s tím, co se odehrává právě teď.

Integrace IPT s dalšími přístupy

Moderní praxe často kombinuje IPT s mindfulness nebo s Acceptance and Commitment Therapy (ACT). Tyto kombinace rozšiřují spektrum dovedností, např. schopnost vnímat emoční reakce beze strachu a zároveň pracovat na vztahových změnách.

Dalším častým spojením je IPT + KBT: KBT poskytuje strukturu pro změnu myšlenkových vzorců, zatímco IPT doplňuje práci na sociálních interakcích. Výsledky ukazují vyšší míru udržitelnosti změn po skončení terapie.

Praktické tipy pro klienty

• Buďte připraveni otevřeně hovořit o svých vztazích - terapeut potřebuje konkrétní příklady.
• Zaznamenávejte si během týdne, jaké situace vyvolaly silnou emoční reakci.
• Využijte „komunikační skóre“ - jednoduchý seznam otázek, které si můžete položit před rozhovorem (např. „Co chci skutečně sdělit?“).
• Po skončení terapie si vytvořte plán udržení nových dovedností, např. pravidelný sebehodnocení každé dva týdny.

Budoucnost a trendy

V posledních letech se IPT čím dál více integruje s digitálními platformami - online sezení, aplikace na sledování vztahových vzorců a virtuální realita pro trénink sociálních dovedností. Tyto inovace rozšiřují přístup k terapii i do odlehlejších oblastí ČR.

Očekává se, že další výzkum potvrdí vyšší efektivitu kombinovaných modelů (IPT + ACT, IPT + emocionální regulace) a pomůže vytvořit personalizované protokoly na míru konkrétním typům poruch.