Proč stojí psychoterapeutické vzdělání v České republice přes 300 tisíc korun? Proč se někdo rozhodne vložit pět let času, energie a téměř půl milionu korun do toho, aby mohl sedět v místnosti s někým, kdo pláče, a pomoci mu to přežít? To není jen otázka peněz. Je to otázka života.
Co vlastně zaplatíš, když se staneš psychoterapeutem?
Nechceš si jen přečíst nějakou knihu a začít pomáhat lidem. V Česku je psychoterapeutické vzdělání řádně regulované od roku 2012. Neexistuje žádný "rychlý kurz". Je to pětiletý proces, který tě změní - nejen odborně, ale i osobně. A cena? Vážně se pohybuje mezi 280 000 a 500 000 Kč. Co za to dostaneš?
Podle G-I (2024) je to přesně 1500 hodin výuky. To znamená 20 třídenních setkání ročně - čtyři za rok - kde se učíš teorii, techniky, etiku. Pak máš 19 jednodenních setkání s peer skupinou, kde si procházíš vlastní zkušenosti s jinými budoucími terapeuty. A pak je tu ta nejčernější část: 5 celodenních náslechů psychoterapie. Ano, ty musíš být klientem. Musíš jít do terapie, aby tě mohli naučit, jak pomáhat druhým. To není volitelné. Je to podmínka. A všechno to spolu stojí 280 000 Kč. To je jen základ. Nezahrnuje to cestování, ubytování, stravu, ani knihy.
Potom přijdou poplatky za zkoušky. Zkouška z teorie: 1 100 Kč. Podání závěrečné práce: 2 200 Kč. Obhajoba: 3 300 Kč. A to je jen za konec. Když si přičteš průměrné roční náklady na výcvikové předplatné (okolo 38 000 Kč), doplňkové kurzy, které jsou doporučené, a cestování do Prahy, Olomouce nebo Brna, kde se konají setkání, celková částka se snadno dostane k 450 000 Kč.
Proč to vlastně musí být tak drahé?
Není to kvůli zisku institucí. Je to kvůli kvalitě. Psychoterapie není jako autoopravna. Když se ti zlomí motor, můžeš si vybrat mezi 500 a 5 000 Kč. Ale když se ti zlomí duše, nemůžeš si dovolit levné řešení. Vysoká cena vzdělání je ochrana pro klienta.
Standardizované vzdělávání má tři pilíře: teorie, sebezkušenost a supervize. Každý z nich je nezbytný. Bez teorie nevíš, co děláš. Bez sebezkušenosti nevíš, jak tě ovlivňují vlastní zkušenosti - a to je nebezpečné. Bez supervize se nezlepšuješ. Všechny tyto složky stojí peníze. A všechny jsou potřeba, aby se terapeut nezměnil v nástroj, který jen opakuje vzorce.
Uživatelka z Redditu, která dokončila vzdělání, řekla: "Celkem jsem zaplatila 480 000 Kč. 350 tisíc za výcvik, 80 tisíc za supervizi a 50 tisíc na cesty a ubytování." To není výjimka. To je průměr. A ona to řekla s klidem. Protože ví: když sedíš s klientem, který přišel s sebevražednými myšlenkami, nemůžeš mít pochybnosti o své přípravě.
Cena terapie pro klienta? To je jen odraz vzdělání terapeuta
Co platíš ty, když jdeš k terapeutovi? V Praze je průměr 1 000 Kč za 50 minut. V menších městech 600-800 Kč. A co? To je jen odraz toho, co terapeut zaplatil za své vzdělání. Když terapeut zaplatil 400 000 Kč, a pracuje 100 hodin za měsíc, jeho hodinová cena je přes 4 000 Kč. Ale on nebere 4 000 Kč. Bere 1 000. A to ještě zaplatí nájem místnosti, pojištění, daň, administraci. Je to skoro nezisková činnost.
Na Trustpilot napsala jedna klientka: "Platím 1 200 Kč za sezení. Ale vím, že on musel zaplatit přes 400 000 Kč za své vzdělání. Takže rozumím jeho ceně." To je klíč. Když chápeš, kolik času, emocí a peněz terapeut vložil, tak se ti už nezdá cena 1 000 Kč za sezení jako vysoká. Je to spravedlivá cena za kvalitu.
Naopak, junior-terapeuti s méně než dvěma lety praxe nabízejí sezení za 1 000 Kč. To je dobrá volba, pokud potřebuješ začít. Ale pamatuj: oni stejně zaplatili 400 000 Kč. Jenže teď se učí na tobě. A to je jiný typ pomoci. Ne méně cenný, ale jiný.
Kdo si to může dovolit? A kdo je vyřazen?
Tady je ten nejbolestnější bod. Vysoká cena vzdělání vylučuje lidi s nižšími příjmy. Kdo může věnovat pět let a půl milionu korun, když má většinou závazky - hypotéku, děti, rodinné povinnosti? To je otázka, kterou si všichni terapeuti v přípravě kladou.
Podle průzkumu Asociace klinických psychologů z roku 2022: 78 % lidí muselo upravit zaměstnání kvůli vzdělávání. 65 % mělo problémy s koordinací práce a výuky. 82 % řeklo, že doprovodné náklady jsou nejtěžší částí. A přesto: 92 % absolventů by to doporučilo. I když 76 % považuje náklady za příliš vysoké.
Je to paradox. Většina lidí, kteří se stali terapeuty, nebyli bohatí. Ale byli odhodlaní. Někteří pracovali dvě práce. Někteří si půjčili. Někteří se rozhodli, že budou žít s méně, aby mohli pomáhat více. A právě to je ten smysl. Psychoterapie nemá být privilegium bohatých. Ale dnes je.
Co se mění? A co přijde?
Od ledna 2024 platí nová vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 123/2023 Sb., která stanovuje jasné minimální požadavky na vzdělávání. To je dobré. Ale nestačí. V říjnu 2023 Psychoterapeutická společnost spustila iniciativu "Transparentní vzdělání" - má za cíl zveřejnit přesné rozpočty všech programů. To je krok vpřed.
A co je největší změna? Předseda SUR řekl v březnu 2024: "Plánujeme státní příspěvek na vzdělání psychoterapeutů. Spustíme jej v roce 2025." To je revoluce. Pokud to projde, bude to znamenat, že lidé s nižšími příjmy budou mít přístup. A to znamená, že budeme mít víc terapeutů. A víc terapeutů znamená, že terapie nebude jen pro ty, kdo si ji mohou dovolit.
Trh s psychoterapeutickým vzděláním má roční obrat 250 milionů Kč a roste o 7,2 %. V Česku je 1 842 akreditovaných terapeutů. A poptávka roste. Do roku 2028 se očekává 15 % nárůst. Ale pokud se něco nezmění, bude to znamenat, že terapeuti budou chybět - ne proto, že nejsou schopní, ale proto, že si to nemohli dovolit.
Je to hodnota? Nebo přílišná cena?
Když se ptáš, proč je vzdělání tak drahé, odpověď není v číslech. Je v lidských příbězích. V tom, že někdo, kdo se vzdělává, spí v autě, protože nemohl dovolit ubytování. V tom, že někdo pracuje v noci, aby mohl jít na výcvik v den. V tom, že někdo pláče na terapii, protože si uvědomil, že se bojí být blízko druhým. A pak se stane terapeutem - a pomůže někomu jinému.
Investice je vysoká. Ale není nespravedlivá. Je potřebná. Protože psychoterapie není služba. Je to příběh, který se děje mezi dvěma lidmi. A ten příběh si zaslouží někoho, kdo prošel vším, co to vyžaduje.
Největší chyba je myslet, že levnější terapeut je lepší volba. Když si šetříš na terapii, nešetříš na penězích. Šetříš na sobě. A to není hodnota, která se dá spočítat.
