Úzkostné stavy dětí: Jak je rozpoznat a pomoci

Úzkostné stavy dětí jsou úzkostné stavy dětí, přirozená reakce na nejistotu, která se může přeměnit v trvalý problém, pokud není podpořena. Also known as dětská úzkost, it není znamení slabosti, ale signál, že dítě potřebuje pomoci s tím, co ho přetěžuje. Mnoho rodičů si myslí, že dítě "prostě přežije" – ale úzkost, kterou nezvládne, se neodpoutá sama. Může se projevovat jako odmítání jít do školy, časté bolesti břicha bez příčiny, neustálé ptání se "a co když...?" nebo náhlým pláčem v noci. To není kaprice. To je tělo a mysl dítěte, které se snaží říct: "Nemůžu to zvládnout sám."

Když hledáte pomoc, nejde jen o to, zda dítě potřebuje terapii – ale jakou. PCIT, terapie rodič-dítě, která učí rodiče konkrétní dovednosti, jak reagovat, aby dítě cítilo bezpečí. Also known as Parent-Child Interaction Therapy, it funguje přesně tam, kde úzkost vzniká – ve vztahu mezi dítětem a jeho opěrnou osobou. Nebo vývojová psychopatologie, obor, který rozumí, jak se psychické poruchy liší u dětí a dospívajících, protože mozek a emocionální systém ještě nejsou dospělé. Also known as dětská psychiatrie, it říká, že to, co je normální u 8letého, může být známkou poruchy u 14letého. Úzkost dítěte není stejná jako úzkost dospělého. Nemůžete ji léčit stejnými metodami. Potřebuje jiný jazyk, jiný temp, jiný přístup.

V této sbírce najdete přesně to, co potřebujete: jak rozpoznat, kdy úzkost přestává být normální a začíná být problém, jak se chovat, když dítě nechce jít do školy, proč některé terapie fungují a jiné ne, a jak rodič může být jeho největší podporou – bez toho, aby se stal terapeutem. Nejsou tu teorie pro akademiky. Jsou tu kroky, které můžete udělat zítra. A pokud si myslíte, že vaše dítě jen "přežije", přečtěte si, co říkají výsledky výzkumů o dětech, kterým pomohli včas.