Úzkost u dospívajících: Jak ji rozpoznat, kdy pomáhat a co terapie nabízí

Úzkost u dospívajících je úzkost, přirozená reakce těla na nejistotu, která se u teenagery často přeměňuje v trvalý stres. Also known as anxietní reakce, it becomes problematic when it starts blocking school, friendships, or sleep. Mnoho rodičů si myslí, že to projde – ale když se dítě nechce vynořit z pokoje, nechce chodit do školy nebo se před každým testem zvrací, není to jen „nervóznost“. To je úzkostná porucha, stav, kdy úzkost přestává být reakcí a začíná být vlastním problémem. V České republice každý pátý dospívající prochází významnou úzkostí, která už nepotřebuje jen „přečkat“, ale podporu, která mu pomůže pochopit, co se v něm děje.

Nejčastější podoby jsou generalizovaná úzkostná porucha, kdy teenagery přemýšlí o všem – od známek až po to, jestli je někdo na něj zlobný. Jiní se bojí sociálních situací, jiní se zhroutí při každém chybném kroku. A často se to projevuje i tělesně – bolesti břicha, hlavy, neustálá únavnost. To není línost. To není „hodně citlivý“. To je psychoterapie pro teenagery, přístup, který neřeší jen příznaky, ale pomáhá pochopit, proč se úzkost vůbec objevila. Některé děti se ublíží, jiné se zavřou, jiné se stávají agresivními – všechny tyto chování mohou být způsobem, jak zastavit vnitřní bolest, kterou neumí vyjádřit slovy.

Nejlepší je začít dřív, než se to zatvrdí. Psychoterapie neznamená, že dítě je „špatné“ nebo „porušené“. Znamená to, že má něco, co potřebuje pochopit. V terapii se naučí rozlišovat mezi zdravou úzkostí, ta vás připraví na zkoušku, nebo vás varuje, že něco není v pořádku. A od té, která vás drží v posteli celý den. Naučí se dýchat, když se jim zvedá hrudník, když se cítí, že všechno spadne. Naučí se, že jejich myšlenky nejsou pravda – jen myšlenky. A že nemusí být sami.

V této sbírce najdete příběhy, které vám ukážou, jak se úzkost u dospívajících projevuje, jak ji rozpoznat, kdy už potřebujete odbornou pomoc, a jak psychoterapie skutečně funguje – ne jako magie, ale jako pomalá, ale pevná cesta zpět k sobě. Některé články se zaměřují na konkrétní metody, jiné na to, jak rodiči mohou podpořit, aniž by tlačili. A jeden z nich vám řekne, kdy můžete zkusit samopomoc – a kdy už ne.