Stigma poruch osobnosti: Jak překonat předsudky a najít skutečnou pomoc

Stigma poruch osobnosti je neviditelný zdíř, který drží lidi v úzkosti a brání jim v tom, aby požádali o pomoc. Porucha osobnosti, trvalý vzor myšlení, pocity a chování, který způsobuje trvalé potíže v životě. Also known as HPO, it není výsledek slabosti nebo výběru, ale komplexní reakce mozku na dlouhodobé zranění.

Když někdo řekne, že má hraniční porucha osobnosti, porucha, která zahrnuje extrémní emoce, strach z opuštění a nesoustředěné sebevědomí, často slyší: „To je jen dramatické chování.“ Nebo: „Proč se nezvládne?“ Ale když člověk trpí histrionskou poruchou osobnosti, poruchou s neustálou potřebou pozornosti a dramatickým projevem emocí, neznamená to, že je „náročný“ – znamená to, že jeho mozek se naučil přežít v prostředí, kde se cítil nebezpečně neviditelný. Tato stigma nejen ztěžuje život – zabraňuje lidem dostat se k terapii, která by jim mohla změnit život.

Psychoterapie není „náprava“ pro někoho, kdo „nemá všechny karty v ruce“. Je to cesta, jak přestat bojovat proti sobě samotnému. Když se někdo naučí rozpoznat, proč se chová určitým způsobem – třeba kvůli strachu, že ho někdo opustí, nebo kvůli tomu, že se nikdy nepocítil bezpečně – začíná mít kontrolu. To není magie. Je to práce. A práce, kterou dělají zkušení terapeuti, kteří nejsou odsuzovatelé, ale průvodci. Víte, že DBT, dialektická chování terapie, která se používá pro hraniční poruchu osobnosti a sebepoškozování byla vyvinuta právě proto, aby se lidé naučili žít s bolestí, aniž by ji museli zničit?

Stigma nezmizí, když ho ignorujete. Zmizí, když se o něm mluví – jasně, bez výmluv, bez hrdosti. Když se někdo odváží říct: „Mám poruchu osobnosti, a potřebuji pomoct.“ A když se kolem něj najdou lidé, kteří ho slyší – ne kritizují, ne odsuzují, ale říkají: „To je normální. A existuje pomoc.“

V této sbírce najdete články, které se neobcházejí kolem tématu. Přesně se podíváme na to, jak se poruchy osobnosti projevují, proč psychoterapie funguje – a proč se nesmíte bát jít za pomocí. Zjistíte, jak se liší histrionská porucha od hraniční, jak partner může pomoci, jak se dělá bezpečnostní plán, když se člověk chce ubližovat, a proč se všechno toto neřeší léky, ale vztahem, přítomností a časem. Všechno to, co potřebujete, abyste pochopili, že porucha osobnosti není konec. Je to jen začátek cesty, kterou nemusíte projít sami.