Somatic Experiencing: Jak tělo pomáhá uzdravit trauma

Co když si pamatujete událost, která vás zničila, ale vaše slova nedokáží přesně popsat, co se stalo? Somatic Experiencing, metoda psychoterapie zaměřená na tělesné prožívání trauma. Also known as somatic therapy, it enables people to release trapped energy from past trauma by tuning into bodily sensations, not just thoughts. Tato metoda nevyžaduje, abyste přehrávali minulost znovu – místo toho se zaměřuje na to, co se vám děje v těle, když se na tu událost vzpomenete. Je to jako přečíst si knihu, ale místo čtení se naučíte cítit, jak se stránky mění pod vašimi prsty.

Somatic Experiencing není jen další forma psychoterapie. Je to přístup, který vychází z toho, že trauma se ukládá v těle – v svalovém napětí, v dýchání, v pulsu, v pocitu, že se nemůžete pohnout. Když se něco strašného stane, vaše tělo se připraví na boj nebo útěk – ale pokud nemůžete utéct ani bojovat, ta energie zůstane uvězněná. A to je přesně to, co Somatic Experiencing pomáhá uvolnit. Je to jako vypnout alarm, který už neříká nic důležitého, ale stále zvoní. Tělo si pamatuje, co mozek se snaží zapomenout. A právě proto je tato metoda tak účinná pro PTSD, posttraumatickou stresovou poruchu a pro lidi, kteří se cítí „zablokovaní“ po náhlé ztrátě, násilí nebo dopravní nehodě. Somatic Experiencing se liší od klasického brouzdání v minulosti – neptá se: „Co se stalo?“, ale: „Co teď cítíš v břiše?“

Tato metoda je často spojována s senzomotorickou psychoterapií, přístupem, který spojuje tělesné a psychické zkušenosti. Ale Somatic Experiencing je konkrétní technika vyvinutá Peterem Levineem – nejen teorie, ale praktický nástroj, který terapeut používá k pomalému, bezpečnému uvolňování napětí. Nejde o to, aby jste se znovu zranili – jde o to, abyste konečně pocítili, že jste v bezpečí. A to je rozdíl, který může změnit život. V našem sbírce najdete příběhy lidí, kteří po letech stresu konečně začali cítit klid – ne proto, že se naučili mluvit o trauma, ale protože se naučili poslouchat své tělo. A to je ten první krok k tomu, aby se trauma nevracelo.