Sebepoškozování: Jak přestat si ubližovat a začít se léčit

Sebepoškozování je sebepoškozování, chování, při kterém člověk úmyslně ubližuje sobě fyzicky nebo emocionálně, často jako způsob, jak zvládat bolest, úzkost nebo pocit bezmoci. Also known as sebeútok, it is not a cry for attention – it’s a sign that someone’s inner world has become too heavy to carry alone. Mnoho lidí si myslí, že to znamená slabost, ale ve skutečnosti je to způsob, jak se snaží zastavit vnitřní bolest, kterou neumí jinak vyjádřit.

Když někdo řeže, spaluje, přehání s jídlem, přehání s alkoholem nebo se vystavuje nebezpečným situacím, nechce být „blázen“. Chce jen, aby přestala bolet. A to je právě tam, kde psychoterapie, proces, ve kterém se člověk učí rozumět svým emocím a chování pomocí bezpečného vztahu s terapeutem přichází do hry. Terapie není o tom, aby vás přesvědčila, že to není dobré. Je o tom, aby vám pomohla pochopit, proč to děláte – a pak najít lepší způsoby, jak se s tím vypořádat. Někteří lidé se sebepoškozováním vypořádávají kvůli traumatu, dlouhodobému psychickému zranění, které může vzniknout v dětství nebo v dospělosti z násilí, zanedbávání nebo ztráty. Jiní to dělají, protože nikdy nepoznali, co je bezpodmínečná sebeúcta, schopnost sebe sama respektovat, i když se cítíte špatně nebo selháváte. A to je ten klíč: nejde o to, že jste „zlí“ nebo „nepřiměření“. Jde o to, že jste se naučili, že jste hodní jen tehdy, když trpíte.

Nejde o to, abyste přestali sebepoškozovat hned zítra. Jde o to, abyste začali rozumět, proč to děláte – a pak se pomalu učili jiným způsobům, jak se o sebe postarat. V našich článcích najdete příběhy lidí, kteří přežili stejný boj. Najdete praktické nástroje, jak se vypořádat s impulzy, jak vytvořit bezpečný vnitřní prostor a jak začít vztah s sebou samým znovu. Někteří z nich se vraceli z hranice smrti. Někteří se naučili přestat sebepoškozovat až po deseti letech. A všichni začali tím samým: tím, že se rozhodli, že si zaslouží léčbu – ne trest.