Porucha osobnosti ženy: Co to je, jak se projevuje a co pomáhá

Porucha osobnosti ženy, zejména hraniční porucha osobnosti, psychická porucha, která se projevuje extremními náladami, strachem z opuštění a obtížemi v vztazích. Also known as HPO, it je často špatně pochopená jako manipulativní nebo přehnaná – ale ve skutečnosti je to způsob, jak tělo a mozek reagují na dlouhodobou trauma, zanedbání nebo násilí. To, co vnímáme jako „přehnané emoce“ nebo „nepředvídatelné chování“, je ve skutečnosti pokus o přežití. Žena s HPO nechce být „náročná“ – chce být viděná, slyšená a neopuštěná.

Často se to projevuje jako sebepoškozování, fyzické ubližování sobě, které slouží jako způsob, jak zastavit emocionální bolest. Also known as NSSI, it není sebevražda – je to způsob, jak přerušit vnitřní bouři, když slova nestačí. Mnohé ženy s touto poruchou se cítí jako „příliš citlivé“, „příliš silné“ nebo „příliš mnoho“. Ale v terapii se ukazuje, že nejsou příliš nic – jsou jen přeživší. A jejich bolest není vada, je reakce na to, co jim někdy udělali.

Psychoterapie pro poruchu osobnosti ženy není o tom, aby se změnila „osobnost“. Je o tom, aby se zakotvila – aby se naučila, že nemusí být vždycky na stráži, že nemusí ovládat všechny vztahy, aby nebyla opuštěná. Metody jako DBT, dialektická behaviorální terapie, která se zaměřuje na regulaci emocí, odolnost a interpersonální dovednosti nebo MBT, terapie založená na mentálnizaci, která pomáhá pochopit vlastní i cizí myšlenky a city fungují, protože nevyžadují, aby žena změnila svou podstatu. Vyžadují jen to, aby se naučila důvěřovat – sobě, terapeutovi, a konečně i svému tělu.

Největší překážkou není terapie – je to stigma. Když ti, kdo mají HPO, slyší, že jsou „manipulační“ nebo „nepředvídatelní“, přestanou hledat pomoc. A to je největší tragédie. Tady nejde o to, kdo je „špatný“. Jde o to, kdo přežil a teď potřebuje někoho, kdo ho pochopí bez soudů.

V tomto sbírce najdeš příběhy, výzkumy a praktické návody – o tom, jak psychoterapie pomáhá ženám s poruchou osobnosti přestat se ubližovat, jak se partner může zapojit bez toho, aby se stal terapeutem, a jak se vztahy mohou změnit, když se přestane bojet o přijetí. Nejsou to vědy z knihy. Jsou to pravdy z praxe. A každý článek tady vede k jednomu cíli: že ty, kdo trpí, nejsou jediné. A že změna není nemožná – jen potřebuje správné místo, kde se může začít.