Abstinence v psychoterapii: Kdy a proč pomáhá při závislostech a traumatech

Abstinence je abstinence, úmyslné přestání užívání látek nebo chování, které způsobují škodu. Also known as úplné přestání, it je základním krokem v léčbě závislostí, ale ne jen na drogách – může se týkat i přepracování, pohybu, vztahů nebo sebezapírání. Mnoho lidí si myslí, že abstinence znamená jen „neužívat“. Ale ve skutečnosti je to o tom, jak se naučit žít znovu – bez úniku, bez záchranného mechanismu, který ti dříve říkal, že to všechno zvládneš. A to je právě tam, kde psychoterapie začíná.

Abstinence sama o sobě nevyléčí trauma. Ale bez ní se trauma nemůže léčit. Když člověk přestane používat alkohol, drogy, přepracovává nebo se neustále cvičí, aby zastavil vnitřní bolest, psychoterapie mu pomáhá najít jiné způsoby, jak přežít. Například v léčbě komplexní PTSD, dlouhodobé trauma z dětství nebo násilí je abstinence od sebezapírání často první a nejtěžší fáze. Nebo v případě závislosti na cvičení, přehnaného sportovního chování, které slouží jako únik od emocí – abstinence znamená zastavit se, dýchat, a začít cítit to, co jsi dlouho utlačoval.

Abstinence není trest. Není to „musíš to nechat“ od někoho jiného. Je to vlastní rozhodnutí – často po mnoha pádech – aby se člověk konečně vrátil k sobě. V terapii se abstinence neřeší jako povinnost, ale jako prostor. Prostor, kde můžeš vidět, co se skutečně děje uvnitř, když už nemáš nic, čím bys se zabavil. To je ten okamžik, kdy se začíná měnit vědomí, chování, vztahy. A to je právě to, co najdeš v článcích níže: jak abstinence funguje u závislosti na drogách, jak se s ní pracuje v párové terapii, proč některé lidi přestanou s ní bojovat, a proč někdy není možné být abstinentní bez terapie.