ICD-10 F60.4: Co je hraniční porucha osobnosti a jak ji léčit psychoterapií

ICD-10 F60.4 je kód pro hraniční porucha osobnosti, psychická porucha charakterizovaná nestabilními vztahy, extrémními emocemi a narušeným sebevědomím. Also known as borderline personality disorder, it is not a character flaw or attention-seeking behavior—it’s a deep struggle with regulating emotions and feeling safe in relationships. Mnoho lidí s touto diagnózou se cítí jako v neustálém bouřlivém moři: jednu chvíli se cítí naplnění, druhou zcela prázdní. Nejsou manipulativní – jsou v nouzi. A právě psychoterapie je ta jediná věc, která jim může pomoci znovu najít pevnou půdu pod nohama.

Nejúčinnější přístup je DBT, dialektická behaviorální terapie, která učí zvládat emoce, snižovat sebepoškozování a budovat zdravé vztahy. DBT není jen o hovoru – je to praktická škola života. Naučí vás, jak přežít moment, kdy se cítíte na pokraji zhroutení, jak říct „ne“ bez strachu, jak rozpoznat, kdy je vaše emoce opravdu vaše, a kdy je to jen odraz něčeho, co vám kdysi někdo udělal. A když se tělo začne učit klidu, myšlenky se také zklidní.

Sebepoškozování, které často přímo souvisí s ICD-10 F60.4, není pokus o sebevraždu. Je to způsob, jak přerušit neudržitelnou emocionální bolest. A v terapii se to může změnit. Místo nože nebo nožů se naučíte dýchání, chůzi, zápis do deníku, nebo jednoduchou techniku: „Co bych řekl příteli, který se cítil jako já?“ Tady nejde o to, aby se něco „vyléčilo“. Jde o to, aby se člověk naučil žít s tím, co je, a přitom nezničit sebe.

Co je důležité vědět? Hraniční porucha osobnosti není věčná. Není to výrok. Je to stav, který se dá změnit – a mnoho lidí to dokázalo. Výzkumy ukazují, že po dvou letech terapie až 80 % lidí s touto diagnózou zažívá významné zlepšení. Nejde o to, aby se stali „normálními“. Jde o to, aby se stali sebou – bez toho, aby se museli zničit, aby se cítili žít.

V této sbírce najdete příběhy, návody a vědecky podložené informace o tom, jak psychoterapie funguje u hraniční poruchy osobnosti. Od toho, jak se vyhnout mýtům o „manipulaci“, přes to, jak vytvořit bezpečnostní plán, až po to, jak zapojit partnera do léčby – všechno to je tady. Nejde o to, abyste „překonali“ diagnózu. Jde o to, abyste se naučili žít s ní – a přitom se neztratili.